Blog

Občas chodím ke klientům pracovat do kanceláře, abych se sdružovala s týmem a získala nějaké insider info. Minulý týden to byl oběd s lidmi z Purposefly. Neslyšeli jste ještě o tomto startupu? Tak jen krátké představení, protože o nich budu psát delší článek později.

Založil ho Jiří Filemon Fabián, který mimo jiné založil Jetminds a Topmonks, společně s partou top notch mozků v IT scéně. Vyvíjejí SW pro team management a další služby k tomu. Další služby? Třeba nástroj na analýzu týmových rolí nezávisle na job titles, kdo opravdu přináší hodnotu do firmy/týmu/projektu, ale o tom až později.

Co mě ale zaujalo na zmíněném obědě, bylo označení „magická řeč manažerů“. A co to vlastně je? Vít Miština, kdysi Hrivnák, teď Purposefly, tímto ho zdravím, mi to vysvětlil následovně.

„Manažeři si sednou na meeting a chtějí projednat, jak udělat zaměstnance šťastnějšími. Takže si řeknou: „Vystartujeme iniciativu, že zaměstnanci budou šťastní.“

… magic magic …

Mission accomplished.“

😀 😀 😀

Zkoušeli jste to někdy? Stačilo to říct nahlas a stalo se to. Trochu mi to připomíná příběh, který jsem slyšela od kamarádky. Ptala se manažerů, jestli může jít na konferenci Happiness at work a odpověď byla: „Já jsem šťastný v práci, ty ne?“

Dámy a pánové, takhle se to opravdu nedělá! Nestačí lidem říct, že musejí být šťastní v práci, a oni náhle budou. Něco pro to musíte i udělat. Ale o tom víc zítra na Wisephoře. Prý zbývá posledních 20 lístků. Rychle nakupujte. Tady je sleva: wisephora-3queens.

Budu se na vás všechny těšit.

Taky jsem si myslela, že tohle musí všichni vědět, než se mě jednou kamarádka zeptala:

“Hele, a když jsem se přihlásila přímo do té firmy na jednu pozici a do agentury, která hledá pro tu samou společnost, na jinou pozici, tak to nevadí, ne?”

Tehdy jsem si uvědomila, že základní pravidla je třeba neustále opakovat, až si to kandidáti vryjí do paměti.

Pravidlo č. 1

Pokud se hlásíte na nějakou pozici, hlaste se na ni jen jednou. Pokud se Vám líbí víc pozic, které firma inzeruje, vyberte opravdu tu nejlepší, která Vám sedne a hlaste jen na ni. Když si Vás firma pozve na pohovor a uvidí, že by Vaše znalosti a zkušenosti více matchovaly k jiné pozici, sami Vám tu jinou pozici nabídnou.

Pokud se přihlásíte na všechny pozice od té samé společnosti, budete vypadat zoufale, protože byste klidně dělal jakoukoliv práci. A to přece nechcete.

Pravidlo č. 2

Agentury. Já vím, je to někdy těžké odhadnout, pro kterou firmu je napsaný inzerát, když jsou inzeráty tak vágní a nic neříkající. (Viz. Významný mezinárodní společnost v oblasti finančnictví…). Když ale konečně dostanete jméno společnosti od konzultanta, řekněte mu pravdu o tom, zda jste se tam hlásil sám nebo ne. Pokud se hlásíte na hodně pozic, doporučuji udělat si na to tabulku:

Jméno firmy – pozice – konzultant/agentura (s kým o tom komunikujete) – Fáze

Rozhodně Vám nepomůže to, že se přihlásíte přes více zdrojů (sám, agentury, interní doporučení). Pokud Vaše CV dorazí z několika míst, budou Vás považovat za nedůvěryhodného člověka, který zalhal při pohovoru, neorganizovaného, protože nevíte, kam jste se hlásil, a za sklerotika, protože jste zapomněl, že už jste ten test jednou zpracoval.

No dobře, někdy se mohou interní doporučení ztratit po cestě, nebo Vám agentura nedá vědět nazpět, v tom případě se ptejte na zpětnou vazbu. Nebombardujte HR/náboráře každý den, nebo si Vás dají na černou listinu otravných kandidátů. Stačí napsat jednou týdně. Pokud Vám agentura neodpoví ani po třetím emailu/callu, dala bych toho dotyčného konzultanta na „Never contact again“ seznam.

Pravidlo č. 3

Komunikujte, odpovídejte. Hledání práce je únavné. To všichni víme. Pohovor tady, pohovor tam. Jestli však hledáte práci aktivně, musíte tomu věnovat trochu čas. Dejte vědět včas, pokud přijdete pozdě na pohovor. Napište, že už nemáte zájem. Nebo zavolejte, že už budete nastupovat někam jinam a rušíte všechny další pohovory. Uděláte si tím skvělý self promo a příště, až se budete někam hlásit, budou si to pamatovat.

Věřte mi. Já si to pamatuju.

Ne, opravdu to není žádná kosmetika, ani křišťálová koule na předpovídání budoucnosti. Wisephora je konference, která bude pojednávat o budoucnosti práce, fungování pracovních týmů a firem, změny ve školství, budoucnost čipování lidí a vůbec evoluce v systémech.

Jedná se o netradiční konferenci, která chce zprostředkovat svým návštěvníkům nevšední zážitek, jak pomocí originálních workshopů – taiji, joga a 3D tisk, tak i tématikou prezentovanou skvělými řečníky jako je Filemon, Steida, Michal Šrajer, Ondřej Štefl nebo Libor Malý a spousta dalších ikon v každém oboru.

Jak vůbec vznikla taková myšlenka udělat konferenci o budoucnosti práce? Kdo chodí na Topmonks caffé bude vědět. Ve čtvrtek jsme měli lehké intro od organizátorů.

„No prostě jsme chtěli udělat celodenní TM caffé až se to všechno přetransformovalo na konferenci – Wisephora.com“ Povídá mi Jarda Holaň. Než stačil pokračovat, skočil mu do řeči Jirka Pénzeš:

„Bude to úplná pecka! Každý návštěvník si tam totiž může najít to své. Kromě zajímavých prezentací tam budeme mít soutěže, workshopy; joga, taiji, 3D tisk a ještě něco přidáme. Pak tam bude velký prostor pro networking, protože proč jinak taky chodíme na konference?“

Akce začíná v 8:30, ve čtvrtek 26. Května v prostorech Jatka78. Kdo jste tam byl, víte, jak moc punkové prostředí to je. Většinou se konference konají v nudných hotelech nebo na VŠ. Nicméně tentokrát dorazíte do divadla! Do uměleckého prostoru, kde se podporuje kreativita a píšou se nové příběhy.

„Kluci, a kde na to berete vůbec peníze?“

„Sháníme sponzory. Už nějaké máme, ale jelikož je to první ročník, tak je to těžší někoho sehnat. Není to zisková akce, takže tržby z prodaných lístků půjdou na náklady. V ceně ale mají návštěvníci pokryté úplně všechno. Občerstvení, skvělé čaje a kafe, a hlavně budou mít zážitek na celý život.“ 🙂

Pro koho je akce dělaná? Pro všechny, kteří mají chuť se zlepšovat. Pro všechny, kteří se nebojí změn a vítají je. Pro ty, kteří chtějí posouvat dál nejen sebe, ale i své okolí, svůj tým. Patříte do této skupiny? Mám pro vás skvělý deal. Zadejte při nákupu kód: wisephora-3queens a dostanete 20% slevu na lístek.

Já už lístek dávno mám. S kým se tam nakonec uvidím?

Posluchači CZ Podcastu nebude Topmonks určitě cizí. Kdybyste ale náhodou neposlouchali; Topmonks je dodavatelem prvotřídních mobilních a webových aplikací. Dělají jak na velkých projektech pro korporace, tak i pro menší startupy v ČR nebo zahraničí. Co je na nich unikátního? Fungují částečně jako investoři v těchto startupech, kdy místo financí nabízejí své know-how v oblasti SW vývoje a pomáhají těmto firmám jejich aplikace vyvinout za částečný podíl ve firmě.

Ve čtvrtek ráno tady bývá rušno. Pořádá se pravidelná TM snídaně, kam mohou přijít i nezaměstnanci TM. Kanceláře jsou v industriálním stylu; kamenný krb, schody ze železa a cihlové zdi. Fakt pěkný prostor k práci. Platí zde heslo „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Nehraje se na permanentní pracovní místo, to by nebylo dost punkový. Musela jsem si rychle zabrat stůl a židli.

„Nekoukáme na lidi kolem jako na zaměstnance, ale partnery a přátele. V každém vidíme budoucího podnikatele, každý má ve firmě podíl formou stock options. I programátor by měl vědět, jak funguje business a naopak HR může umět testovat. Jsme zkrátka klubko profesionálů hustě propojené navzájem i směrem k zákazníkům. Ve stavění dynamicky se organizujících a učících týmů, schopných reagovat na neustále se měnící podmínky, spatřuju svou životní misi“, vysvětluje Jiří Filemon Fabián, co-founder Topmonks.

“Když je třeba přidat ruku k dílu, zašpiní si ji i Monk prezident.”

Svoboda, jedinečnost nebo „zoo divných lidí“ (autorem je Jarda Holaň). Toto jsou slova, kterými Monkové popisují svou firmu.

Svoboda znamená, že zde neexistuje žádný management tým. Zodpovědnost a úloha jednotlivců přirozeně vyplyne během projektu. Nikdo si tady nehraje na žádného manažera a každý je za svou práci zodpovědný. Svoboda znamená, že nikdo nekontroluje, zda chodíte do kanceláře či pracujete na pláži na Hawaii. Digitální nomádství je tu na denním pořádku.

Jedinečnost spočívá v tom, že každý člověk zde něčím vyniká. Ať už jde o znalosti nejnovějších technologií, fotografování či pořádání IT konferencí. Nejlepší na tom je, že se Monkové nebojí tyto znalosti předávat dál ostatním. Můžete vidět např. na Topmonks café, které se koná každý první čtvrtek v měsíci v Loft 8.

„Zoo divných lidí“… Těžko popsat toto označení, ale pravdou je, že kde jinde najdete na jenom prostoru Rarouše, Filemona, Jirku P. a spoustu dalších divnolidí, kteří furt pořádají nějaké hackathony, snaží se do nás nahustit moderní pojetí fungování firem a jsou strašně akční, že dokážou během přestávky na oběd všichni po krátké dohodě přejít z Hipchatu na Slack. Proč se o tom pořádně neprojednává aspoň půl roku? Kdo tohle má pořádně stíhat?!

„Snažíme se vytvořit skvělé pracovní prostředí a podmínky. Uznáváme plochou firemní strukturu, kde si týmy projekty řídí samostatně. Když je třeba nějaká změna, udělá se hned bez okolků.“ Říká mi Jiří Kratochvíl přes Skype, protože jsme nestihli rozhovor v officu. Vyzkoušela jsem si rovnou způsob komunikace v distribuovaném týmu.

„Máme tady TM maratony, lezení na stěnách, movie night, TM caffé, jedeme spolu na Filipíny, pořádáme čajové dýchánky a TM koncerty… Akcičky tady vznikají nahodile. Nic není plánované centrálně. Iniciativa vychází od lidí a to je na tom super!“ Povídá mi Naty, nejusměvavější HR pod sluncem.

„Nejlepší je, že ve firmě vznikají pevná přátelství a ne jenom chladné kolegiální vztahy. To je věc, která nejde vynutit. Třeba mi o víkendu pomáhal Honza J. stavět chalupu.“ Přidá se do konverzace Tonda.

Měla jsem úplně stejný pocit. V Topmonks jakoby všechna kolečka zapadla do sebe. Pracuje tady skvadra nadšenců, kteří kutí sto věcí mimo práci, dělají to od srdce a chrlí nápady ze všech stran. Z jednoho nápadu nakonec vznikla konference – Wisephora.com.

Wisephora.com

„Proč neuděláme celodenní Topmonks caffé?“

Bude to úžasná konference orientovaná na budoucnost práce, (ne)fungování současných systémů, budoucnost školství, celoživotní vzdělání a spousta dalších zajímavostí. Akce se koná ve čtvrtek 26. Května od 8:30 v Jatka78. Více se o to rozepíšu v dalším článku. Wait for my owl…

Strávila jsem poslední necelé 2 týdny v San Franciscu. Jedno z velkých měst Sillicon Valley a také nejoblíbenější místo na bydlení. Očividně, když jsou tam nájmy v astronomických rozměrech, ale k tomu se dostaneme.

První postřeh, že jsme v technologickém centru světa – spousta billboardů o Big Data, technologických firmách nebo o tom, jak tyto tech novinky zlepšují váš business nebo váš život. (Velký kontrast s ČR, kde na Billboardech jsou buď politici nebo Mattoni.)

Druhý postřeh byl ten, že všude kolem nás se mluvilo o technologiích a venture investorech. Člověk sedí u kávy, jedním uchem poslouchá hudbu v iPhonu a druhým vedlejší stůl, jestli neříkají náhodou něco podstatného, nezmiňují nějaké slavné jméno nebo key words.

Třetí postřeh, že jsme v SF – všude kopce! Ne kopečky, kopce! Převýšení klidně 300 m během 1 km. Občas jsem měla pocit, že lezu po čtyřech, i když jsem šla jen do kopce.

TADY se to děje! Tady je centrum vědění, pokroku a nových nápadů. Sjeli jsme kopec a dorazili jsme ke kancelářím Zyngy, o kousek dál bylo Apiary a Uber. Apiary a Uber jsme dokonce navštívili.

V Uberu jsme se museli registrovat, jméno, email, firma a nakonec jsme podepisovali dokonce NDA! Kamarád nás mohl jen vzít na patro, kde bylo jídlo. Povyprávěl nám, jak to v Uberu funguje, na čem se pracuje, jaké jsou plány atd. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem podepsala NDA, mohu říci jen, že Uber funguje v SF opravdu efektivně a je sakra levný. S Uber Poolem jsme se dostali na druhý konec města za 5 dolarů – pomalu levnější než místní MHD, a auto přijelo vždy do 2 minut. Byli všude!

Druhá návštěva v Apiary byla uvolněnější. Jakub nás vzal do všech pater, ukázal nám pravé hipsterské kanceláře – sprchy, místnost pro kola (Teď je tam moderní cycling. Každý CxO jezdí na kole), meeting room z provazů, zdarma beverages a obědy a samozřejmě patra plná jiných startupů.

Rozpovídal se o tom, jak tam funguje HR, nábor a propuštění zaměstnanců a proč i na 10 lidí raději nahiroval HR manažerku – antidiskriminační zákony jsou přehnaně přísné a právníci z vás vydřou kůži, pokud se jim dostane do rukou případ „propuštěná kvůli genderové nerovnosti“.

Dále pokračoval v kulturních rozdílech mezi Čechy a Amíky. Jeho story o prvním kulturním šoku, když poprvé přijel do USA, mě přivedla na myšlenku – kolik je toho člověk ochoten obětovat pro svůj business nebo svou práci?

Každý si myslí, že když dostane práci v Sillicon Valley, tak to bude úžasné. Bude bohatý a bude pracovat pro nejlepší společnosti světa. V některých případech tomu tak opravdu je. Ale není to automatické. Nejsou tyto přesstavy jen vysněné věci jako měli vietnamští dělníci, když přijeli za prací do ČR před krizí?

Nutné informace před odjezdem do SF:

Toto Vám asi nemusím říkat, ale dřív než se tam budete stěhovat, checkněte nájmy v SF. Garsonka tam stojí od 3590 USD měsíčně a domy na prodej jsou od 1 milionu dolarů. Ty domy navíc měly stěny jak z papíru.

Kolem SF jsou nějaké satelity, ve kterých se dá bydlet za rozumnou cenu, ale budete jezdit hodinu do práce a hodinu z, možná i déle. Bez auta to nejde, takže velké náklady budou za dopravu. Všechno je daleko od sebe.

Jídlo – dá se stravovat levně ve fast foodech, nákupy potravin stojí o něco víc a o restauracích nemluvím. Otočíte za každé jídlo pro dva 50 dolarů, ani nevíte jak. Navíc ne každá firma v Sillicon Valley má zavedené zdarma jídlo, takže pokud nepracujete pro Uber, Google nebo Facebook či podobné cool firmy, budete muset pořádně nadopovat kreditku nebo nosit s sebou obědy.

Dovolená. Víte, že mají jen 2 týdny dovolené? Rsp. v prvním roce většinou nemáte žádnou dovolenou, druhý rok máte jeden týden a když se poštěstí, tak třetí rok můžete mít i ty 2 týdny. Pracujete 12 hodin denně, docela často i o víkendech. Když si představím to leháro v ČR… 4-5 týdnů dovolené, sick days a k tomu spoustu dalších benefitů a pořád je na co si stěžovat.

V ČR si platem seniorního javisty budete žít jako král se všemi těmi benefity. V SF se Vaše životní úroveň nejspíš zhorší po zaplacení všech účtů. Většinu výplaty dáte za bydlení a to málo, co zbyde, na jídlo a další potřebné věci. Na druhou stranu budete mít skvělou položku v CV, že jste pracovali v Bay Area.

Pořád se Vám tam chce?

Kdybyste se divili, proč se na mém blogu v poslední objevují články o různých firmách, tak je to proto, že jsem se rozhodla dát své práci trochu jiný rozměr.

Určitě stále dostáváte nabídky typy „pro jednoho našeho významného klienta, mezinárodní společnost xyz hledáme…“ nebo „náš klient je dynamický startup v oblasti sociálních médií“. Vsadím se, že nejhůř na potřetí uhádnete, o jakého klienta jde. A kdyby ne, tak email skončí v koši, protože je moc obecný a nicneříkající.

Na letošním develu jsem se bavila s Honzou Javorkem, který je velkým python aktivistou. Vytvořil facebook skupinu pro Pythonisty – Pyonieri a python.cz, kde kromě vyměňování si zkušeností a názorů na python, se snažil vytvořit místo pro nabídku a poptávku po pythonistech. Hell of the work!

Všechno, co se tam zatím od recruiterů objevilo, byly odrážky ve stylu nabízíme/poptáváme.

Ať už jedná o lenost nebo nedostatek času být kreativní, je to mrhání času, pokud házíte všude odrážky. Nikdo se na to stejně hlásit nebude a vy budete muset aktivně oslovovat kandidáty jinde – LI (a v lepších případech rovnou přes emaily), kde se ale stejné odrážky ztratí v dalších desítkách odrážek.

V současné době najít správného člověka do týmu je těžké. Určitě to všichni znáte, zvláště v IT. Co udělat tedy jinak, aby to nebylo suché odrážkování?

Bavila jsem se ITáky o tom, co by vše chtěli vědět předtím, než o nějaké firmě začnou vůbec uvažovat. Nejvíc se mi objevily tyto odpovědi

• jací lidé tam pracují
• jaká je tam firemní kultura, pracovní prostředí
• jak vypadají třeba team buildingy
• jestli dělají nějaké hackathony či jiné akce
• další zajímavosti jako jaké je tam vedení
• A vůbec, jak vypadá ta firma zevnitř.

Něco více než jen suchý popis pozice, kde se člověk o firmě prakticky nic nedozví. Rozhodla jsem se proto vystoupit z comfort zone a začít tyto firmy poznávat lépe. Strávím s dotyčnou firmou půl dne a snažím se do sebe co nejvíc vstřebat firemní kulturu a dozvědět se víc o tom, co tam vůbec dělají, jaké jsou tam týmy, officy apod. Nejdůležitější jsou lidi, kteří tam pracují, takže se snažím pokaždé mluvit se všemi a poznat je.

Nakonec z toho vznikají takové blog posty. Článek funguje skvěle i jako informační materiál pro kandidáty. Jo, mám v tom ještě mezery. Chce to víc fotek a pokud možno videa. To všechno ještě přijde. Uvidíme, nakolik to pomůže hiringu. Ale pro teď aspoň vím lépe, co kandidátům nabízím.

 

Price f(x) nabízí unikátní cloudové řešení pro pricing neboli cenotvorbu. Do „pricingu“ spadá vše, co týká procesu správy a optimalizace cen, generování ceníků, správa rabatů či slev. Jsou na trhu od roku 2011 a už se jim daří porážet zavedené hráče jako jsou PROS či Vendavo. Mají pobočky v USA, Švýcarsku, Německu, Asii a ČR. V Praze a Ostravě by měla „sedět“ většina lidí z konzultingu a engineeringu.

Cílem firmy je samozřejmě se stát lídrem ve světě pricingového softwaru. Price f(x) představuje nový přístup k pricing businessu. Jejich cloud platforma je škálovatelná jak pro velké hráče jako je Bosch, Media Saturn či Toys‘R‘Us, tak i střední či menší firmy. Nezaměřuje se jen na oblast B2B, ale i pro B2C – např. na ceny pro retailové e-shopy. Na rozdíl od své konkurence nabízí free trial pro začátek. A to vše se jim daří zvládat v 30 lidech.

„Jsme jako elitní jednotka, kterou posílají na zvláštní mise. V 5 lidech zvládneme to, co jinde ve 100.“ Pochvaluje si svůj tým Michal Vích alias Mňagas.

„Marcin má přesnou vizi o tom, jakým způsobem se má firma rozvíjet. Všichni jsme s jeho vizí ztotožnění. Ta práce pak dává ve všech ohledech smysl. Už se zase cítím jako ten 12-letý kluk, který poprvé zkoušel něco naprogramovat na tátově počítači.“

Michal dělá na projektu přes 2 roky. I přesto, že předtím pracoval ve velkých bankách, kde mu nabízeli mnohem více peněz, šťastný je až nyní v Price f(x). Asi už tady zůstane do důchodu. 🙂

„Marcin je skvělý šéf, sympaťák. Od začátku nám věří. Je to úplný opak toho – Pojď sem. Budeš náš otrok!“ doplňuje Adam, který v Price f(x) pracuje od ledna letošní roku. „Nemůžu si to tady dost vynachválit; žádná byrokratická továrna, všechno hezky agilně a zdravý rozum nade vše.“

Adam už si stačil během svého působení v Price f(x) zaletět za zákazníkem do Brazílie. Do budoucna bude mít příležitost se ještě podívat do Asie či US. Kdo máte rádi cestování a práci v konzultingu, můžete se hlásit. Stále nabírají do tohoto týmu. Dostanete příležitost pracovat ve startupu, který už ale vydělává a spolupracuje s velkými zákazníky.

Interní motto je: „Good Karma. No bull shit company!“

Marcin Cichon, CEO Price f(x)

„Máme tady takové interní motto. Co řekneme, to platí. Co slíbíme, to splníme. Pro naše klienty se snažíme minimalizovat papírování a vybudovat si vzájemnou důvěru např. nemáme žádnou výpovědní lhůtu. Pokud chce klient od nás odejít, nemusí na to čekat půl roku.“ říká mi Milan Borůvka, který má na starosti Price f(x) v ČR.

“Myslím, že kultura v Price f(x) se dá popsat dvěma slovy – svoboda a zodpovědnost. Víme, že pro každou firmu jsou lidé to nejdůležitější. Chováme se podle toho. Chceme mít spokojený a motivovaný tým, protože víme, že jen tak dosáhne cíle i firma.

V knize kterou teď čtu, Hard Things about Hard Things, píše Ben Horowitz, že firmy by měly mít toto pořadí priorit (3P): za prvé People (lidi), za druhé Product a až naposled Profit. Protože pokud to tak je, profit přijde. Jenže v hodně firmách, jak jde čas a firma roste, se priority časem otočí… A pak se firmy diví, že jim lidé odcházejí. Takže toho se chceme rozhodně vyvarovat.”

Svoboda představuje flexibilitu, časovou i prostorovou. Pracovat se může v kanceláři, z domova nebo z pláže v Thajsku. Mezi lidmi v týmu existuje důvěra a micromanagement zde nemá své místo. Svoboda jde však ruku v ruce se zodpovědností. Maká se tady o sto šest a od lidí se očekává včas dodaná kvalitní práce. V malém týmu se nikdo neschová a feedback na svou práci dostane každý hned, od klienta i od svých kolegů. Nové nápady jsou vítané a rozhodnutí se přijímají rychle. Korporátníci – pryč!

I když nikdo nenutí tým docházet do officů, jsou perfektní. Je to ta správná kombinace open space a menších místností, kde si každý najde svůj správný „spot“. U vstupu vás uvítá vůně kafe a každou středu někdo připraví úžasnou snídani. Dneska byla míchaná vajíčka od Smeediho. Při čekání se Michal s Peterem rozhodnou, že dají ještě jeden match ve stolním fotbalu. Je teprve 9h ráno!

„Kromě pravidelné středeční snídaně máme ještě movie night. S tím 5+1 sound systémem je to pecka! Musíme už dokoupit jen gril a pípu na balkón.“ Slibuje Milan.

Po posledním rozhovoru s Milanem tu ještě zůstávám sedět, abych zpracovala všechny informace a vstřebala tu energii, která z lidí čišela. Pokud bych měla jít zpět pracovat pro nějakou firmu, Price f(x) by byla určitě správná volba: příjemní lidi, důvěra od šéfů, úplná flexibilita, rozumná domluva s vedením a hlavně, balkón s grilem a pípou. Co chceš víc?

V poslední době se roztrhl pytel s konferencemi a meetupy. Tu máme code retreat, tam máme lambda meetup, minulou sobotu byl develcz a to máme teprve březen. IT recruitery bychom napočítali ale na prstech jedné ruky. Na menších meetupech bych se ani nedivila, ale potkat jich tak málo i na develu je docela zklamání. Nevadí. Tím líp pro mě.

Vraťme se ale zpět k develu. První přenášku v 9h jsem samozřejmě nestihla. Blbý výluky! Aspoň, že mi Honza držel místo. Cestou do Nové budovy VŠE se mi vracejí sladké vzpomínky na doby studia. U vstupu se na mě usmívají koláčky a kafe. Neodolám. Uzmu koláček, seberu vodu a běžím na přednášku.

Letos tady mělo stánek navíc ještě O2 a hostovalo hacking soutěž. V prvním patře pak připravovali lidi z LMC skvělé čaje. Juicymo vystavovalo naproti různé tech hračky, od Raspberry Pi, až po minirobůtky a neuvěřitelně pohodlné polštáře. Vždycky pípaly, když jsem se s jedním polštářem vzdálila. Ukrást je domů bylo nemožné. Bezpečnostní systém byl nehackovatelný. 🙂

Přednáškám jsem se snažila porozumět. Někdy to šlo, občas to bylo slabší. Většinu času jsme ale stejně trávili v čajovém koutku LMC a řešili hlavolamy, které tam na nás přichystali.

Nejzajímavější rozhovor se pak točil kolem platů pro vývojáře v ČR. Jakub N. se rozvášnil nad americkými firmami kazící český trh a rozvinul filosofickou debatu na téma férovosti těchto nabídek vůči lidem v drahých oblastech (Bay area, New York, London centre apod.). To víte, každý má trochu jiné provozní náklady (myšleno bydlení, manželka a děti). 😀

Jakub K. se pak zajímá o téma distribuovaného týmu a jak zvládnout komunikaci mezi pobočkou v USA a ČR. Další ožehavé téma dnešního světa. Jakub N. navrhuje vyslat týmy na delší pracovní výlet do druhé pobočky. Není to ultimátní řešení, ale rozhodně to zlepšuje porozumění mezi oběma pobočkami.

Afterparty se konala v krásně prostorném kafé Muzeum. Občas si říkám, proč ještě chodím na ty konference, když už je skoro všechny už znám. Takovéto:

„Jak se jmenuješ?“

„Erik.“

„Erik P., že jo?! Mluvili jsme spolu před půlrokem. Pamatuješ si mě?“

Když mi nějaký ITák řekne jméno, automaticky mi hlavě proběhne „search in progress“. Je to smutný příběh pracovní deviace. Nakonec se rozpovídáme a dozvím se spoustu interních informací z firem, co se kde děje, kdo si na koho stěžuje a hlavně konečně ty kluky vidím naživo. Dozvím se jejich příběhy o cestě za prací snů. To je asi hlavní důvod, proč chodím na tyhle akce – networking, networking, networking.

Chválím proto organizátory develu, že udělali letos oficiální afterparty (jídlo a pití zdarma). Povedlo se!

Slyšeli jste někdy o Livesportu? Vyvíjejí webové a mobilní appky, ve kterých poskytují výsledky sportovních utkání. V této oblasti jsou nyní světovou jedničkou! Čítají přes 60 milionů userů, 15 milionů app-downloadů a v portfolio mají 31 sportů, včetně mého oblíbeného golfu. Už Vám spadla brada? Ale všechno popořádku.

Po dlouhé době jsem musela dorazit do kanceláře na 9:00. Nové Butovice – check! Budova D – check! Na recepci mě vítá velký nápis „Livesport“. Klasické kanceláře po šesti, žádný open space. Připadá mi to lehce izolovaně, ale na psaní kódu je to asi ideální klid.

První zastávka, mobilní tým. Kluci se tvářili trochu zděšeně, když mě viděli. Podle deviců na stole bylo hned vidět, kdo je androiďák a kdo iOS. Na to, že bylo 9 hodin ráno, vypadali až moc spokojeně. Seznámila jsem se a začala se ptát na jejich práci a firmu. Ondra se uvelebil na své místo a nadšeně mi ukazoval výsledky jejich práce. Jsou pyšní na své appky.

 

„Snažíme se poskytnout kvalitní SW pro sportovní fanoušky. To se nám daří. Největší uspokojení je, když lidé po celém světě naši práci ocení.“

Proč si na nic nestěžují? To je divný. Musím víc šťourat!

„Kde je jakýkoliv sarkasmus?! Nejsou v tom ITáci mistři?“ provokuju.

„Sarkasmus? Stačí se podívat na zdrojové kódy. Tam je sarkasmu dost!“ Namítá Lukáš a ukáže mi obrazovky plné kódu.

„A tvůj život už nebude nikdy stejný,“ potvrzuje Honza.

No konečně. Už jsem se bála, že tady pracují samí sluníčkoví.

„Co byste tady změnili nebo zlepšili?“

„Připadám si jako na posledním hodnocení,“ ozývá se Honza, „tam po mně taky chtěli zodpovědět tyhle otázky.“

„Asi zatím nic. Až budou nové kanceláře, tak povíme víc,“ doplňuje Ondra.

Když už jsme u těch nových officů, Livesport koupil pozemek naproti současným kancelářím a chtějí vystavit svou vlastní budovu. Pak si tři patra nechají pro sebe a ostatní pronajmou. V 50 lidech si toto dovolit je docela slušný výkon. Byznys zřejmě roste.

Jdeme dál. Hned vedle sedí webový tým. Další úsměvy na tvářích. Myslela jsem, že čím déle člověk programuje, tím větší sarkasmus pobere. Ale vypadají docela mladě. Možná je to ještě nechytlo.

„Nejvíc si tady cením férovosti. Co se řekne, to se dodrží. Navíc, když mi něco vadí, tak si mě Jirka (zakladatel) vždycky vyslechne.“

Je vidět, že důvěra je ve firmě důležitá. Petr Burian (CTO) mi přiznává, že ne vše je perfektní a uvědomuje si nedostatky. Nicméně se stále učí a nebojí se změn. Firma si zakládá na spokojenosti svých lidí a snaží se jim pokaždé vyjít vstříc.

„Nezajímá mě jen ten pozitivní feedback. Snažím se od kluků získat hlavně info o tom, co by chtěli změnit. To je pro mě cenná informace o tom, co musíme ještě ve firmě zlepšit. Současně si ale uvědomuju, že se všechno nedá dělat naráz a změny musí být dělané postupně. I já jsem si vědom svých chyb a pracuji na nich.“

Jo, slovo rozumného manažera. Bylo na něm vidět, jak moc svou firmu a její produkty miluje, a pyšní se tím, čeho všeho dosáhli. Nakonec dodává, že dokončení stavby se plánuje na konec 2017 a stěhování bude jaro dalšího roku. Všichni už se očividně těší.

A můj osobní dojem z Livesportu? Myslím, že lidé s klidnější povahou, kteří neprahnou po dynamických startupech, by si zde našli oázu pro svou kreativitu a psaní kódu. Tým se bude stále ještě rozšiřovat a příležitost se zde uplatnit je poskytnuta všem šikovným vývojářům, kteří projeví zájem.

A takhle občas probíhá práce #selfie

Jak jste strávili včerejší odpoledne? Já třeba tím, že jsem prolezla kanceláře NCR. Jedna z firem, pro které headhuntuji ITáky. Jo, věděli jste, že jako první vynalezli mechanické pokladny v roce 1884? Taky jsem na to dneska koukala jak spadlá z višně. Teď patří mezi světovou špičkou v této oblasti. Business se rozšiřoval, firma se zvětšovala, klasika. To se můžete dočíst na jejich webu.

Jak se ale dostat k tomu, abych tuhle firmu poznala lépe? No, nejlepší je znát někoho zevnitř. Honza B. byl nakonec tak hodný a obětoval svůj poobědní čas, většinou strávený sezením u PC, koukáním z okna na Vltavu a trávením, aby mě provedl po officech NCR. Taková ta výhoda, když se kamarádíte s hiring manažerem.

Architekti si v poslední době oblíbili industriální styl, takže všechny trubky byly vidět, některé stěny zůstaly v surovém stavu, ale díky bohu v největším open spacu sedělo max 15 lidí.

Hned na první zastávce potkáme Pepu a Jiřího z Pulse týmu. Jsou známí tím, že šíří po společnosti jen pozitivní myšlení.

„Kluci, co se Vám tady líbí nejvíc v NCR?“

„Uhm…“

„Není to tady tak špatný. Jsou i horší firmy.“

Dobře, to asi nebyl ideální začátek. Tak se raději vzdálíme a jdeme dál. Druhá zastávka u Pavla se zdá být mnohem lepší. S chutí se pustil do vyprávění o NCR, co dělají, jaká byla historie, jací lidé tady pracují, prostředí, kultura, všechno možné. Je na něm vidět, jak svou práci miluje. Pochvaluje si i komunikaci s managementem! Všichni v místnosti jsme na sebe koukali nechápavě. Tyva, to je snad poprvé, co slyším někoho tohle říkat. Kdyby tady byla nějaká konference, poslala bych ho jako vyslance na hiring.

Wow, pořádná dávka energie na cestu a hurá na další patro. Hmm, laborky s bankomaty, místnost na odkládání vyhořelých ITáků (fatboy room, viz. fotka níže), místnost se zeleným kobercem po celé stěně i stropu (šmajchl kabinet – do teď nevím, co to je. Jen tam byly 2 otisky rukou na zdi.), nějaké herní konzole, budky a spousta dalších pěkných věcí. Říkala jsem, že ITáci jsou až moc rozmalováni.

Ale co naplat, i když je všechno vybavení na místě. Když nemáte správné kolegy, tak je to stejně všechno na nic. Takže hurá o meetingovky – kuchyně. Tam už si na nás počíhali Láďa, Tatevik a Verča. Pozor! Verča je programátorka a Tatevik je Product manager. Už jsem dlouho neviděla tolik ITaček pohromadě.

Pokecali jsme, zasmáli se šmajchl kabinetům (pořád mi nechtěli říct, co to je). Tatevik je relativně nová (1 rok) v NCR, takže ze všeho byla ještě nadšená. Verča ukázala svou sarkastickou stránku osoby jako správná programátorka, dělala vtípky na účet „Code of conduct“ a jako největší výhodu zde označuje dostatečné množství toalet. Honza jen pak po očku sledoval, jestli mi neříkají něco, co bych neměla vědět. 😀

Rozhodně zábavné odpoledne. Nepracují tady žádní zatuchlí korporátníci v kravatách, ale inteligentní a zábavní lidi. Myslím, že se o to stará celkem náročný interview proces.

No co nakonec dodat? Zbláznil se jim tam kolega a začal zběsile pořádat Prague .NET meetupy. Uvidím se tam s někým tuhle středu?

Update: Už mi řekli co je šmajchl kabinet. Prý jsou to telefonní budky.