Yay! Je po covidu a konečně jsem mohla jet zase do Vietnamu. No, spíš to byla povinnost ukázat pravnoučka mým prarodičům a celé velké rodině v Ha Noi a Bac Ninh. Už 2 měsíce předtím jsem nemohla myslet na nic jiného než na Vietnam – jídlo, rodina a teplo. Přesně v tomto pořadí. Vlastně jsme o tom neustále mluvily dvě, protože jsem si přibalila s sebou ještě Djelku, takže proto množné číslo.
Jedeme nakonec 7 lidí – Děda (90), rodiče (62, 61), Fil (35!), Djelka (32), já (25) a Alex. 😀 Pokud nemáte zkušenosti s výlety za rodinou se starší generací do Vietnamu, postup je většinou takový.
Rodiče si udělají seznam příbuzných a kamarádů, kterým je třeba kupovat dárky a jak moc hodnotné. Pak řeknou svým vietnamským kamarádům v ČR, že jedou do Vietnamu a kolik kil jim můžou vzít do letadla. Probíhá několika týdenní domlouvání (nepřeháním) toho, komu má, co kdo koupit, komu máme dát kolik peněz, protože nás podaroval v minulosti tolika a tolika (svatby, narození apod.). Vietnamská kultura = reciprocita. A kamarádi postupně nosí dárky a peníze, které chtějí poslat přes nás do Vietnamu.
Nastalo den D. Počet lidí stále 7. Díkybohu! Počet zavazadel: 6 velkých kufrů po 23-25 kg, 4 velké polystyrénové krabice po 20 kg plných vín, alkoholu, čokolády, jahod, jablek, třešní, kosmetiky, sprchových gelů, šamponů (protože co je z Evropy, to je prej lepší), 6 příručních kufrů, 2 velké batohy a 1 Trunki. Nepočítám kabelky. Ještěže s námi jede Fil!
Cesta s Emirates proběhla celkem hladce. Ani na naše krabice moc nekoukali. Nejspíše jsou zvyklí. Konec září ve Vietnamu už je podzim, takže nebylo ani moc horko. Jen nějakých 30 stupňů a 80% vlhkost. Začíná dovolenková kapitola.
Ha Noi
První dva dny jsme byli v Hanoji. Fila stihli u mých prarodičů opít hned po přistání. Druhý den byl shopping spree po ulicích Ha Noi s Djelkou, protože samozřejmě hrozně potřebujeme šály a kabelky. Po nákupech jdeme na Ta Hien. To je něco jako Dlouhá v Praze, Stodolní v Ostravě a Brno má to jedno centrum. Koukáme tam na velmi početnou skupinu mladých lidí (20-30ish), kteří obsadili hlavní křižovatku/vstup do té ulice. Nechápeme, proč tam stojí, když překážejí autům a motorkám v jízdě. Nejdřív jsme si mysleli, že chtějí být jen středem pozornosti a udělat nějaké Tik tok video z toho. Po hodině analýzy a zkoumání nám teprve došlo, že asi nahánějí lidi do veřejných domů. V euforii jsme si každý vybrali svého favorita a přáli jí/mu, aby dneska business vyšel. 😀 My ale jdeme už domů. Zítra nás čeká už výlet do Bac Ninh.

Návštěva tátovy rodiny v Bac Ninh
Táta má 7 sourozenců. Půlka z nich jsou muži. Když jsme přijeli, už jsem tušila, že tam něco nehraje. Všichni se hrozně smáli, říkali, jak se těšili na Fila a když jsme si sedli ke stolu na oběd, tak jsem to pochopila. Všichni trénovali na odvetu za 2018, kdy tam Fil opil 4 strejdy do němoty. Teď na něj trénovali a bylo jich na Fila 10! Ve Vietnamu se na shoty vyzývá a musíte si s tím člověkem nutně napít a pak podat ruku. No asi hodině a půl jsem musela vzít nahoru, aby se vyspal. Strejdové a bratranci spokojeně šli spát taky. Šli jsme s Djelkou prozkoumat Bac Ninh a koupit si odpolední kafe. Když jsme se vrátily, nechala Djelku samotnou na 5 minut, abych checkla Fila, a když jsem se vrátila, už seděla někde venku na manikúře. No, tak já se asi taky vyspat nebo co?

4.-5. den jsme jeli do Ha long Bay na lodi – no, jednou stačilo. Pršelo nám skoro celou dobu, takže zážitek z hvězdné noci na lodi byl tatam. Vzali nás do té samé jeskyně, jako jsme byli předtím. No snad aspoň si to užila mamka s Djelkou, které tam ještě nebyly.
Phu Quoc
6. den jsme letěli na Phu Quoc s celou výpravou z Čech + 2 babičky navíc. Prosím vás, nejezděte s těmi agenty z nočního trhu, co vám nabízí „levné výlety se zajímavými zastávkami“.
První den nám zastavili ve 3 domech, kde prodávali perly. Phu Quoc se tím hodně pyšní. Levné nasmlouvané jízdy, ale pak necháte spoustu peněz v těch obchodech. Not very cheap in the end.
Druhý den výlet na „cano“ – speed boat – se 4 zastávkami a my měli navíc lanovku. Zase jsme měli 2 zastávky mezitím. Obchod a výrobna produktů z hnízd vlaštovek, ze kterých se dělají výživné polévky, čaje a nevím co ještě. Posadili nás do místnosti, kde nám udělali prezentaci svých produktů a prodávali studenou polévku na místě. Jak prodej hrnců v Čechách. Druhá zastávka byl obchod na rybí omáčku.
Pak konečně teda na to cano, ale teda, není to nic pro staré lidi. Lezlo se na to a z toho velmi špatně a babičku musel Fil vždycky brát na záda. Šílenství. Po asi 30 minutách jízdy na cano jsme přijeli k prvnímu ostrovu u kterého bylo 10 dalších cano. Dali nás do řady a řekli, že nám tady udělají dronem video a fotku, jak jdeme po pláži, máváme, a pak že můžeme udělat hezký check-in. Natočení bylo zdarma. Fotky a videa byly za peníze. 😀
Druhá zastávka byl jiný ostrov, kde byla jen restaurace, no spíš závodní jídelna, a malinká plážička na koupání.
Třetí zastávka po obědě bylo placené „korálové zoo“. Oni fakt vypěstovali korálovou farmu! Vstup do zoo ve skafandru s přívodem vzduchu shora stálo se slevou 1 390 000 VND (cca 1400 kč). Nikdo z naší skupiny tam nešel, tak průvodci byli smutní. 😀
Vypustili nás tedy na 4. spot, což byly korálové útesy zdarma… a tam skoro nic nebylo! V porovnání s Maledivy a Japonskými Aka tohle bylo skoro mrtvé. Ale já si pamatuju, že v roce 2016 byly korálové útesy blízko Phu Quoc ještě docela pěkné. Koukat se ale na tohle bylo přímo smutné!
5. spot byl Aquapark. No to je kapitola sama o sobě. Stále se dostavuje. Všude jsou stavební stroje. Je to rozkopané hned vedle pláže, kde jsou lehátka a nikdo tam v tu dobu nebyl (15:30). Než jsme došli do hlavního vstupu Aquaparku, tak bylo 15:45. Tam nám oznámili, že Aquapark zavírá v 17:00, ale že bychom měli jet lanovkou už v 16:30. 😀 Sjeli jsme jednou lazy river – bylo 16:15. Tak jsme si šli dát sprchu a šli na lanovku. Joo, lanovka byla velkolepá. Stála 400k VND. Viděli jsme všechny jižní ostrovy shora. Výhled dopředu a do stran byl docela pěkný. Pak jsme se podívali dolů na ten všechen bordel, co se válí kolem nich. Jízda lanovkou trvala 30 minut. Stačilo!
Konečně jsme si dali oddych aspoň ten předposlední den a užili jsme si pláž v našem resortu. Green Bay resort doporučuju. Celý resort je jako menší tropický les s různými druhy stromů, kytek, zvířat – třeba 25cm stonožka. Vilky jsou celkem daleko od sebe, takže nás tam rušily „jen“ cikády. Snídaně a „a la carte“ jídlo výborné. Dražší než venku, nicméně nám tu chutnalo víc než v jiných restauracích.





Da Nang
Druhý den ráno zase spěcháme na letiště, abychom letěli do Da Nang. Tentokrát už jen ve 4. Zápaďáci, Alex a já. Po check-inu na hotelu letíme taxíkem na Ba Na hills. Je to autem 45 minut. Docela daleko! A co se nestalo, přijeli jsme v 15h a oni zavírají v 17h. 😀 Takže spěcháme honem nahoru a zase lanovkou, ale teda tentokrát nám to trvalo 20 minut než jsme došli na hlavní lanovku. Jediná zajímavá atrakce na Ba Na hills byla nakonec jen ta lanovka. Jo, a ještě Golden Bridge s vyřezávanými kamennými rucemi Budhy. Jinak celý Amusement park byl copy paste všech Evropských atrakcí – Louvre, evropské trhy s klobásy a italským gelato, hrady a zámky, kolotoče a autodromy, holandské tulipány, zlaté koně… Velkolepé a bez duše. Aspoň pro mě.
Noční trh v Da Nang to trochu spravil. Velký set mořských plodů včetně kilového modrého humra za 700k VND a šťáva z cukrové třtiny nám zvedl náladu. Na trhu se prodávaly další dobroty jako baluty (vajíčko s embryem), různé street foody, grilovaná masa a zelenina, ovoce, takže spokojenost.
Další den byl trochu leháro u bazénu a na pláži a večer výlet do Hoi An. Milované a krásné Hoi An. Noční trh v Ancient town je v Hoi An vůbec nejlepší v rámci Vietnamu. Všude jsou lampiony, staré dřevěno-cihlové budovy. A znova opakuju – nejlepší jídlo jsme vždycky měli v Hoi An.



2 noci jsme v Da Nang nemohli spát kvůli klimošce a tenkým zdím. První noc vedle „natáčeli japonské porno“ a druhou noc někdo furt celou dobu splachoval. (Bydleli jsme v Draco Suite and hotel. Nedoporučuju.) Takže všichni jedem zpět do Ha Noi s opuchlýma očima a IQ 90.
Předposlední večer v Ha Noi
Co jiného udělat předposlední večer ve Vietnamu než zajít na pořádné kozí maso s vietnamskou domácí meruňkovicí s bratránky. Fil nakonec nejel, protože Vietnam bez pořádného průjmu a zažívacích problémů je jako kdybyste tam vůbec nebyli. Jeli jsme nakonec jen s Djelkou. No, koza byla hodně žvýkavá a trochu smrděla kozinou. (A to měl bratránek radost, jak nás tímhle potěší.) Tak jsem musela pít s chlapama nalačno. (Ještěže jsme měli oběd ve 4h.) Byla aspoň sranda. Na cestě zpět na hotel nás zastavili policajti, protože jsem jela s bratránkem sama. Jsme oba Vietnamci a pánové potřebovali peníze na snídani, tak museli zaplatit 300k VND. No klasika. Jízda s alkoholem bez přilby. Jet na motorce s Filem, tak nás nikdo nezastaví.


Balení zpět do ČR
Jeden z důvodů, proč miluju Fila je, že je velmi minimalistický. Strčila jsem si do jeho kufru spoustu věcí, co jsem tu koupila. 😀 Ale teda na Djelku fakt nemám. Ta jede zpět jak Vietnamka. Měla velký 30kilový kufr, velkou polystyrénovou krabici vážící 17 kg (ovoce, zelenina, čaje, suvenýry, bonbóny, pepře, korejská kosmetika a už ani nevím, co si všechno koupila) a malou krabici vážící 7kg plus velký batoh s oblečením. A furt tvrdila, že tam nic nemá. Kde já jsem k ní přišla, to fakt nevím. 😀
14 dní uběhlo jako nic. Loučím se s nimi na letišti ve 23:30 a jedu domů dospat Da Nang.
To be continued…