Férová firma?

Minulý pátek jsem byla na HR Meetupu, který pořádá Jeanne. Koná se každý první pátek v měsíci a bavíme se na téma práce, pracovní prostředí, future of work, performance review apod. No, klasika. Poslední téma před létem byla remote práce. Před létem se to celkem hodí. 😀

V poslední době to velké firmy jako IBM nebo Honeywell vzaly docela radikálně a zrušily všechny remote práce… Nebo aspoň to takhle prezentovala média. Měli jsme představitele z IBM a Microsoftu, aby nám odvyprávěli svůj příběh.

Pravdou je, že IBM zavedlo on-site práci pro marketing oddělení v USA. Jak to potom bude pokračovat pro další oddělení, to ještě uvidíme. To vše má podpořit kreativitu a podle studie z Harvardu vznikaly nejzásadnější objevy tam, kde se vědci setkávali. Říká se tomu Water Cooler effect – setkávání v kuchyňce. Uvidíme, jaký efekt to bude mít tady.

Microsoft svým lidem na druhou stranu stále nabízí flexibilitu v této oblasti. Takže nic zásadního se tam nezmiňovalo.

Když přišel na řadu Honeywell, bylo to zajímavé. Znáte ten příběh o CEO, který přišel jednou náhodně do jedné z jejich poboček a nenašel v officu nikoho kromě recepční? To byl ex-CEO Honeywellu. (Ne, že by ho, kvůli jeho spontánnímu rozhodnutí jet nečekaně zkontrolovat dění v terénu, učinili „ex“.) Když viděl prázdnou budovu, byl lehce otřesen: “Proč zaměstnanci vůbec do officu nejezdí? Jak máme dělat inovace, když se nebudeme vůbec setkávat?”

(Nebo si mohl taky říct něco úplně jiného, ale tohle je oficiální verze.)

Tak si udělali research a podle nasbíraných dat se rozhodli, že remote práci zruší všem. Taky uvedli, že Water Cooler effect byl jedním z důvodů.

Je zajímavé, jak vnímají tyto změny lidi shora, a pak jednotliví lidé zdola. Někomu samozřejmě nevadí docházka do officu, ale ti, kteří mají celodenní cally, včetně nočních hodin, protože ČR a USA… A druhý den mají být v 9h ráno v práci a odejít mohou až v 5:30. Přijde mi to trochu vytržené z kontextu. A mají 2(?) dny home office/remote ročně, o které musí požádat předem HR a management. How cool is that?! (Zdroj informací raději nebudu jmenovat, ale má zkušenosti s prací v Honeywellu.)

Připadalo mu (tomu člověku) nespravedlivé, že i když dá té firmě něco navíc, stejně to nikdo neocení. To něco je myšleno – čas a energii strávenou prací, kterou by mohl normálně odmítnout, protože je mimo pracovní dobu. Místo toho se té práce ujme. Nevidí však žádnou pozitivní zpětnou vazbu.

Hned jsem si vzpomněla, jak jsem jednou musela řešit svou pondělní nepřítomnost v officu, když jsem celý víkend strávila na konferenci, včetně after-party. (Ano, omluvila jsem se včas.)

Kdo chodíte na konference, tak víte, že nejlepší známosti a konexe potkáte až na těchto party. Networking tomu běžně říkají. Já mám raději slovní spojení „making friends“. Nejlepší kandidáty a klienty jsem většinou získávala postupně přes přátele, které jsem potkala na těchto akcích.

Anyway, byla jsem nařčená za to, že jsem nepřišla do práce. Bylo mi naznačeno, že ví, že jsem minulou noc trochu přebrala a že to není dostatečný důvod si vzít home office. V tu chvíli mi úplně zasvítila v hlavě kontrolka: „Proč tady dělám práci navíc o víkendu, když moji kolegové tráví čas odpočinkem, a nakonec dostanu akorát vynadáno?!“ Řekněte, kolikrát se Vám stala taková pitomost v práci, která Vás úplně demotivovala k tomu, dávat cokoliv navíc té firmě?

Jasně. Nejlepším řešením by bylo si to tehdy na rovinu říct, co si myslím. Byla jsem ale v šoku, takže jsem ze sebe nedokázala dostat ani slovo. (V hlavě jsem kopala nohama na všechny strany. 🙂 )

Bude se teď něco podobného dít v těchto firmách? Uvidíme. Budu bedlivě sledovat. Upřímně, tohle zavedení povinného chození do officu mně osobně připadá spíše jako potřeba micro-managementu shora.

Přemýšlím, co mi na zrušení home officu vadí nejvíc, a myslím, že je to ta nedobrovolnost a nedůvěra. Já bych do officu klidně chodila každý den od rána do večera, kdyby mi to dávalo smysl. Ale takhle…

Jak to říkal Martin Palička z Etnetery? „Raději tady budu vytvářet pracovní prostředí pro 97% lidí, kteří budou poctiví a dají do toho vše, než pro 3% lidí, kteří by tak či tak podváděli.“

No, nakonec jsem si založila svou společnost, kde si pravidla určuji sama.

PS: Jasně, že někomu remote práce nevyhovuje, či se na to ani nehodí. Nebo jsou práce, u nichž home office nejde – třeba ve výrobnách a továrnách. Asi těžko nařežete nějaké plasty vzdáleně. U těch profesí a lidí, kde by remote práce šla, nevidím důvod, proč ho aspoň částečně neumožnit.

PPS: Pozor! Remote práce neznamená jenom home office.

Férová firma?

Musím říct, že letošní Wisephora byla dost intenzivní…

Ráno, ještě trochu unavená z warm-up party předchozího večera, jsme s Filem přijeli na místo činu, kde se měla konat ta velká show. Byla jsem fakt zvědavá na prezentace, které tam budou, protože podle všeho už jsme vyčerpali témata minulý rok.

Ale opak bylo pravdou. Prostory La Fabrika byly mnohem komornější, takže to házelo i zdání větší zaplněnosti účastníky. Na přednáškách jsem se náramně bavila a vydržela jsem sedět snad na všech. Musím vypíchnout pár poznatků, nebo to byly aspoň věci, které mě zaujaly natolik, abych si je pamatovala.

Dan Franc a jeho mraveniště.

Ještě hned na začátku pouštěl video slavné křižovatky v Hanoji, za což u mě dostává bonus point. Samozřejmě křižovatka jela i bez osoby řídící dopravu.

Hanoi-Vietnam-Crazy-traffic

Ale zpět k mravencům. Bylo dobrý pozorovat rozdíl v chování mezi mravenci a lidmi. U mravenců prý také 20% vůbec nepracuje nebo dělá opak toho, co by mělo. Třeba když nesou jeden list, tak 1 z 5 třeba jde na opačnou stranu, než by měl. Lidem jste dali kostky na stavení mostů a ten most vypadal spíše, jako kdyby tam ty kostky někdo náhodně pohodil. Aneb i když jste jim zadali nějaké úkoly, vždy tam vstoupil ten lidský faktor – „nutkání být kreativní“ nebo „aby to bylo rychle udělané“. Musím se na mravence podívat někdy pořádně na zahradě.

Dále bylo zajímavé podívat se do finančního ohodnocení, (jak tomu říkali?) nejsvobodnější firmy? Pavol Lupták velmi hezky ukázal vše na číslech. To rozdělení mi přijde férové. Tenhle slide mi přišel nejpraktičtější. Jinak samozřejmě další atributy, které přispívají k tomu, aby u vás někdo dělal: smysl práce, svoboda výběru projektu, neomezená dovolená, časoprostorová flexibilita/volnost, žádné direktivní řízení, přímost atd. To už jsme slyšeli několikrát.

odmeny

Teď když zpětně čtu program, tak ten druhý úsek si pamatuju jen matně, protože další úsek, kde byl Karel Janeček, Jirka Fabián a Dan Steigerwald byl tak silný, že vymazal dojmy z předchozích přednášek. Teda aspoň u mě.

Karel Janeček a jeho Demokracie 21 pro spravedlivější rozhodování, kdy volič má k dispozici více než jeden hlas a někdy i plus jeden negativní hlas. Třeba volby nového prezidenta(21): „Kohokoliv jen ne Zemana“. 1 pozitivní pro Štogla, 1 pozitivní pro Chaloupka a 1 negativní pro Zemana. (Uvádím čistě jako příklad. Můj politický názor si nechám pro sebe. 🙂

Tyjo, možná letos půjdu i volit. Trochu mě pan Janeček navnadil.

Steida samozřejmě přednášku o demokracii úplně rozstřelil tím, že demokracie prostě nefunguje, a začal svou přednášku o anarcho-kapitalismu. Znova opakoval, že je to ne-nadvláda a není to bezvládí. Daň je zlo. Pojďme zvolit více prezidentů nebo žádného. No klasika. Znáte Dana.

Co mě rozstřelilo bylo selfie 2 policejních důstojníků, co zachránili jednoho opilce tím, že si ho odvezli domů, nafotili se jeho mobilem, aby mu druhý den mohli ukázat, co se stalo. 😀 Ano. Tohle přesně znamená „Pomáhat a chránit“. Furt čekáme na tu policejní aplikaci, o které mluvil minulý rok. Dane?

DBKSgpUW0AA32Nu

Filemon měl improvizovanou prezentaci, takže do úterý rána neměl ani slide, ale pak to šlo samozřejmě hladce. Z jeho prezentace jsem pochopila, že ty krásné spící princezny má cenu probouzet. Jako příklad uváděl Topmonks, který všem dával self-management, ale chyběl tam prvek self-organization. Tyto princezny stojí za to probudit a zachránit.

2329919-img-spanek-zena-brunetka

A pak jsou tady ty ošklivé spící princezny jako IBM, o kterých říkal, že můžeme nechat umřít, nebo zatuchnout. Jsem si docela jistá, že to v jeho podání znělo mnohem vtipněji.

fat-sleeping

Jezevec aka Kapitán aka Petr Pouchlý se svým jobcraftingem taky zaujal, akorát už nevím čím? Určitě to bylo něco s hledáním práce, která vás nejen baví, ale taky vám musí jít. Taky by bylo dobrý, kdyby vám dokázala zaplatit účty a dělala prospěch i jiným lidem. Klasické ikigai.

Petr Kadlec nám to pak krásně vše zakončil výletem do mozku přes neurovědu. Líbila se mi myšlenka, že „hledání ultimátního a trvalého štěstí v životě je jako hledání svatého grálu“. Jsem si jistá, že tuhle pravdu známe všichni.

Pozastavila jsem se pak nad jeho rozdělením musím a chci. Samozřejmě musím platí pro činnosti, u kterých nám to nedává smysl, a chci je prvek, který nám to štěstí přináší. Musím přiznat, že dost často v mé práci převažuje ten prvek musím. Vůbec však nemohu tvrdit, že bych nebyla šťastná.

Jsou věci, které člověk zkrátka udělat musí, i když ho nebaví. Třeba chození na poštu nebo úřady. Repetitivní administrativní práce spojená s mojí prací. To jsou věci, kterým se nevyhnete. Jasně, že na to můžete najmout jiné lidi, kteří to udělají za vás. Ale za chvíli byste ztratili přímý vliv na svůj život a ani byste nevěděli, jak se dělá rezervace do restaurace. Nejsem zastáncem “dělej jen to, co chceš.”

Nemohu říct, že jsem 100% času šťastná se svou prací, samozřejmě. To není snad nikdo, nebo je někdo z vás pořád šťastný v práci? Vidím však smysl a cíle, které jsem si vytyčila. A věřím, že člověk by na sebe měl být tvrdý, aby se neustále posouval dál. Jinak zakrní. Proto se kupí někdy to „musím dokončit ty reporty“ nebo „musím zadat ty informace do databáze“, abych mohla dojít k tomu „chci vám změnit život tím, že vám najdu práci, kterou budete chtít dělat a budete šťastný/šťastnější.“

Tož byla chvilka filosofické debaty sama se sebou. Po prezentacích se samozřejmě rozjela after-party. Na zahradě probíhaly příjemné diskuze na témata kapitalismu, vzdělávání, kdo co zastává, víra vs fanatismus, systémové korupce, proč všichni tvrdí v poslední době, že je něco „disruptive“ atd. Rozhodně zajímaví řečníci i obecenstvo, se kterým jsem si krásně vyměnila názory.

Příští rok zase a ještě lépe?

 

Musím říct, že letošní Wisephora byla dost intenzivní…

Recruitment jako obchod s bílým masem?

Myslím, že mě včera jeden klient dokázal doslova královsky nasr* natolik, že jsem se odhodlala napsat další článek.

Recruitment nebo obecně HR, i když bych externí recruitment spíše přiřazovala do kategorie sales/business, je veřejností stále poněkud špatně vnímaný. Jo jasně, jsou tady lidi, kteří furt píšou copy paste zprávy, vidí za tím jen rychlé peníze a vůbec je nezajímá pozadí businessu. Ale jsou tu tací, kteří svou práci dělají a vnímají opačně. Zase dám jako příklad IT, protože to je moje specializace.

Každý ví, že hirování ITáků je těžký. Když máte to štěstí a potkáte se s někým, kdo je fakt dobrý technicky i osobnostně, je to jako najít poklad, který si musíte hýčkat, zvát je na kafe, na pivo, na jídlo. Věnujete jim svůj čas, energii, radíte jim a pomáháte. A pak po dlouhé konzultaci o tom, co chtějí dělat, co se chtějí naučit a čeho chtějí v životě dosáhnout, vám řeknou, že by měli zájem se sejít s Vašimi klienty a prodiskutovat případnou spolupráci. To je další radost, ke které vede dlouhá cesta.

Představíte kandidáta a s nadšením čekáte, co vám na to odpoví klient. Dobře, stává se, že je někdy toho entusiasmu přespříliš a kandidát nemusí být 100% „role-fit“. Myslím ale, že se ve většině případech trefím.

Po nějaké době jsem včera představila JavaScript vývojáře (hell hard to find these days!) do nejmenované firmy. Perfektní fit po osobnostní stránce, zkušenosti jakbysmet…

První zpráva: „Sorry Luu Ly, ale potřebujeme někoho hned.“

Já: „Není problém. Dá se to zařídit.“

Druhá zpráva: „Sorry Luu Ly, vím, že je těžké najít kvalitní lidi v současné době, ale tento obchod s bílým masem mi úplně nesedí a už vůbec se mi za to nechce dávat peníze… Ale proberu to s týmem a dám ti vědět.“

Myslím, že se mi zatemnila mysl hned poté, co jsem viděla slovní spojení „obchod s bílým masem“ = recruitment. Vlastně jsem nejprve ani nevěděla, co na to mám říct. Jestli to ten dotyčný myslí vážně nebo ne.

Já: „Víš co, nech to být. Pokud ti tohle nesedí, tak ho zamítnu. Nebudu ztrácet čas, energii, a nakonec ani peníze za něco/někoho, co nemá smysl.“ #sorryjako

…a.k.a. pokud si myslíš, že je tohle obchod s bílým masem, tak jsem právě skončila s naší spoluprací.

Pokud tomu dobře rozumím, obchod s bílým masem je většinou ve spojení s novodobým otrokářstvím, únosy, násilným prodejem, a prodává se tělo nebo jejich části…

Headhunting, recruitment nebo nábor, jakkoliv tomu chcete říkat, je spojeno s IP – intellectual property, aspoň v IT. Navíc kandidáti využívají naše služby k tomu, aby se případně dozvěděli o nových příležitostech na trhu. Radí se s námi o tom, jak získat práci snů, kde budou šťastní a kde budou moci uplatnit své znalosti a získávat nové. Takhle svou práci vnímám já. Pomáhám lidem najít práci, kde budou šťastní.

Když mi někdo řekne, že moje ikigai práce je vlastně jen obchod s bílým masem, docela se mě to dotkne. Když teď píšu tenhle článek, uvědomuji si, že mám ještě dost co dělat, abych změnila takovéto vnímání recruitmentu. Všechny asi nepřesvědčím. Každý si názor udělá podle sebe, aniž by pořádně vyzkoumal všechny detaily, ale takový je život. No nic, dám se do práce…

Recruitment jako obchod s bílým masem?

Recruiterka zdraví z Vietnamu

Po dlouhé době jsme se rozhodli, že se zase podíváme do Vietnamu, tentokrát na jih – Saigon, kde jsem ještě nikdy nebyla. A jelikož mě Vietnam vždy jako země zajímal, rozhodla jsem se udělat sondu do místního IT trhu. Jak jinak. O ničem jiném psát už ani neumím.

Úplně natěšená jsem začala organizovat různá setkání. Ptala jsem se svých kamarádů, jestli někoho tady neznají, a k mému (ne)překvapení tady má GoodData celou svou outsourcovanou pobočku vývojářů a QA. Tak mi poslali kontakt na jejich Dev Lead Ngoc, na Hunga, který má celou pobočku na starosti a se kterým Filemon dělal ještě za dob Systinetu, a pak se tady objevil ještě Machaně, taky ex-Systinet.

Background mých zdrojů:

Ngoc dělá v IT už přes 6 let od dob Systinetu. Pak na rok odešla do jiné firmy a teď je opět v týmu Hunga a dělá pro GoodData šéfku vývoje.

Hung dělal vývojáře v Systinetu, založil později pobočku ve Vietnamu a teď dal zase dohromady tým pro GD.

Machaně neboli Robert Macháček dělal kdysi pro Systinet, potom měl na starosti hiring pro HP ve Vietnamu a v současné době zde má svou firmu RnD4U, kdy pomáhá firmám i jednotlivcům vyvinout aplikace, které potřebují pro svůj business.

IMG_6027

Svět je malý! Říkám to pořád. Tak se setkáváme postupně s každým z nich a ždímám z nich informace, jak to jen jde. Za tu chvilku (4 dny), co jsme byli v Sai Gonu jsem toho bohužel víc nestihla.

IT trh je na začátku velkého boomu. Je tady spousta větších firem, v menší míře startupy. Je vidět, že lidi preferují jistotu než risk. Proto se třeba raději hlásí na práci do velkých firem: HP, CSC, FPT (největší IT konzultantská společnost ve Vietnamu), Bosch atd.

Při hiringu nových lidí stále používají jako hlavní zdroje:

  • Reference
  • Pracovní portály. Největší 2 portály pro IT jsou Vietnamworks.com a ITviec.com. Zahlédla jsem ještě další jako jobtown.co, ale podle toho, co říkaly moje zdroje, největší úspěch mají první 2 zmíněné.

Headhunterské služby se zde využívají jen na pozice architektů, opravdu seniorních vývojářů nebo když firma chce založit pobočku a potřebuje nahirovat Dev manažera. Feečka jsou 2 platy.

Tři města, ve kterých najdeme větší koncentraci IT firem: Ho Chi Minh (největší IT trh), Ha Noi a Da Nang. V další městech jsou nabídky v menším měřítku. Vidím i při hledání pozic dle lokalit – nabízejí se tato 3 města a „Other locations“. Putují sem masivní investice. Např. Japonské firmy sem stěhují své pobočky z Číny, pochopitelně z politických důvodů.

Inzerované pozice pro porovnání[1]:

  1. Ho Chi Minh – 747 pozic
  2. Ha Noi – 589 pozic
  3. Da Nang – 50 pozic
  4. U ostatních to bylo do 20 pozic, většinou jednotky.

Před 2 lety na trhu převládaly ještě MS technologie, v současné době je to hlavně Java EE. Další hledané technologie jsou PHP, JavaScript, ale třeba Python nebo Ruby nebo jiné ne-enterprise technologie zde skoro nenajdeme. Možná jednu dvě pozice. Za to mobilní appky jsou čím dál více vyhledávané, jak android, iOS, tak i hybrid.

Školství pro IT

Ngoc zmiňovala, že každá VŠ vytváří v poslední době obory pro IT, ať už se jedná o ty lepší – Dai Hoc Bach Khoa (University of technology) a Dai Hoc Khoa Hoc Tu Nhien (University of natural sciences), tak i jiné university, třeba zemědělská.

Málokdy se při studiu těchto oborů pracuje a studenti se soustřeďují jenom na studium, které je opravdu náročné.

Co mě potěšilo, je poměr žen a mužů, co studují IT obory. V jejím ročníku bylo 300 lidí a 50 z nich byly holky! (V jejím současném týmu je 40 lidí, z toho 10 holek – hodně v QA.) Mnohem lepší poměr než v ČR. Samozřejmě školu celkově dokončí tak třetina lidí. Asi také podobné jako v ČR.

Mzdy a benefity ve Vietnamu

Je to stále levnější než v ČR, ale rozdíl není tak signifikantní. Rozhodně je ale stále levnější než Indie, tvrdí Machaně.

Juniorní vývojáři dostávají range mezi 500 – 1000 USD měsíčně. Ti opravdu dobří mohou dosáhnout až 1500 – pokud mají excelentní AJ i technické znalosti, popř. už i nějaké zkušenosti během školy.

Mid – level tak do 1500 USD a senioři pak až 2000 USD. U architektů může mzda jít do 3000 USD.

Benefity nejsou tak rozmanité jako v ČR. Ale není to úplně špatné.

  • 13. Plat je nutnost, kterou každá firma musí nabízet. Něco jako +1 týden dovolené navíc v ČR. Opravdový benefit je pak 14. a 15. plat.
  • 12 dní dovolené je ze zákona. Pak je tu tak 10 dní státních svátků, a když náhodou nějaký svátek vyjde na víkend, mají volné pondělí.
  • Hodně ocení jazykové kurzy, hlavně angličtina.
  • Flexibilní pracovní doba a třeba občasný home office. Teď má Ngoc 2 dny HO v měsíci.
  • Další věci jako občerstvení na pracovišti – ovoce, instantní nudle, kafe a podobné věci se také cení, ale není to tak důležité.
    • Jak víte, ve Vietnamu se pije jen „cafe fin“ – vnské kafe, které se dělá v odkapávači. Navíc každý musí mít svůj fin. Moje představa:

cafefin

  • Zdravotní pojištění – když firma zaplatí nějaké rozumné zdravotní pojištění pro své lidi, bere se to jako velké plus. To základní pojištění je tady k ničemu. Ani vás neošetří pořádně v nemocnici a všechno byste si museli platit zvlášť.
  • Je také dobré si s týmem jednou za měsíc zajít na večeři, pivo, karaoke a sdružovat se. Nebo ještě lepší – vzít celou firmu a jet s nimi třeba do Thajska nebo někam po Vietnamu na dovolenou.

O tom, jaké jsou tady náklady a život, napíšu v dalším postu.

Firemní kultura

Firemní kulturu řeší velké firmy. U menších firem vidíme zřídkakdy. Nemohu však 100% potvrdit, protože moje zdroje jsou spíše z větších firem. Každopádně když jsme byly u Machaněho v officu, tak vypadali jako jedna velká rodina. Nemají napsané žádné firemní motto, nebo firemní pravidla. Ostatně, ve Vietnamu se na psaná pravidla stejně moc nehraje. 🙂 Zjistím do příště víc.

Co rozhodně preferují, je liberálnější a volnější přístup manažerů. Proto raději pracují pod Evropskými manažery, kdy je možné manažerům říct, že nemá pravdu, a rozumně se dohodnout. U asijských manažerů – Japonsko a Jižní Korea – nemožné, Čína – politické důvody, a i Vietnamští manažeři/manažerky jsou občas dost tvrdohlaví macho.

Ngoc mi ještě říkala, že zde putují příběhy o japonských firmách, kdy musíte přijít do práce přesně na 8:00 a odejít v 17:00. Pokud přijdete v 8:01, odečtou vám celodenní výplatu, ale stejně musíte ten den odpracovat. Šílenství!

Nedostatky

Největší nedostatky, které mají talenty ve Vietnamu? Angličtina a in-depth znalosti programování v té kreativní oblasti. IT rozkvět nastal relativně nedávno. Až v současné době máme první generaci těch zkušenějších lidí.

Dobrou angličtinu by tady člověk pohledal. Nová generace mladších ITáků bude mít určitě lepší AJ než ta současná, není však ještě pravidlem, že by každý člověk v IT uměl mluvenou AJ. Pokud pracuje třeba pro Japonce, musí se učit japonsky, protože dokumentace se píšou v japonštině.

In-depth znalosti – najdeme zde spoustu skvělých programátorů ve smyslu – když jim dáte zadání, oni ho udělají. Nevymlouvají se tolik jako Indové. Nemají na to dost dobrou angličtinu, takže si to musí odmakat kódem. 😀 Nicméně design architektury, vymýšlení vlastního řešení, to zde zvládnou jen ti nejlepší – architekti. Ngoc zmiňovala, že Atlassian chtělo kdysi v Saigonu postavit oddělení o 50 lidech a nakonec našli jen asi 20, tak to pak zavřeli. Důvod – AJ a znalosti.

Uff, dlouhý článek! Sorry, že to tady utnu, ale jdu se koukat na západ slunce. Pokračování příště…

IMG_2019

[1] Zdroj: https://www.vietnamworks.com/it-software-jobs-i35-en

Recruiterka zdraví z Vietnamu

Otvírání okýnek k dalším příležitostem

Předevčírem se mi stala taková vtipná příhoda. Z ničeho nic mi v emailu přistane zpráva od neznámé firmy – Vistaprint. Nejdřív checkuju, jestli si nespletli adresu nebo jestli to nebude nějaké to Africké „I`d like to give you 25 milion USD in gold…“ kind of thing.

Otevřu email a vidím v AJ napsané: „Dostali jsme na Vás doporučení od JetBrains.“ Hah! Tak už vím, odkud vítr vane. Podívám se na jejich stránky, pozice, jooo, .NET, to by se mohlo hodit do portfolia. Hned si vzpomenu na FSharping, na kterým jsem byla v pondělí. Možná bych teď mohla doopravdy zaměstnat Džoukra, aby mi našel těch 10 (tentokrát) C# (a ne Javistů) za to, že mi polil mé nové oblečení pivem. #notnice #sweetrevenge

Se spokojeným úsměvem jim odpovídám – jo, vypadáte super, pojďme probrat další detaily. Pošlu email a vyrazím k psycholožce…

O 3 hodiny později na cestě domů místo chytání Pokémonů checkuju emaily. Vidím email od O. Bartoše a v předmětu – Intro Luu Ly <> Pierre / VistaPrint. Podívám se znova na první email od Vistaprint, na druhý mail od Vistaprint, ano jsou to identické firmy.

No, ego boost jak kráva! Kdy se mi někdy poštěstilo, že by na mě byla doporučení ze 2 nezávislých zdrojů. Večeře mi o to chutnala víc.

Samozřejmě se s Vistaprint sejdu hned druhý den. Vypadají na fajn firmu. Specializují se na e-commerce, marketingové věci, weby pro menší podniky. Prý zaměstnávají lidi z MIT a dalších prestižních univerzit v US a jejich SW inženýři jsou na úrovni Googlu a Facebooku. Chtějí v Praze najít top fullstack/.NET lidi a jsou ochotni do nich hodně investovat. Co mě zaujalo mnohem víc jsou jejich officy v Barceloně. Mají ještě v Bostonu a Tunisku. Ale že můžete rotovat práci mezi těmito officy, to mi přijde cool. Ještě navíc posílají své lidi na mezinárodní konference, klidně i Web Summit. A to není žádná levná záležitost.

A aby dokázali, že vše myslí vážně, příští týden pořádají menší meetup pro 150 lidí v Node5. Crash Course in Software Craftmanship. Prej tam budou mít i nějaké lidi z Barcelony, tak jsem zvědavá. Tohle by mohlo zajímat #scrummaster #agilecoach #developer ale samozřejmě akce je pro všechny. Já už mám každopádně lístek. Doufám, že se tam s někým uvidím.

Otvírání okýnek k dalším příležitostem

Koncentrace a focus – další téma pro future of work?

Nedávno se nám stala taková jedna věc. Nechci ji nazvat nepříjemná nebo příjemná, spíše prostě běžná věc. Museli jsme se rozloučit s jednou naší kolegyní. L je chytrá a přátelská, nicméně si vztah k recruitmentu nevybudovala, takže bylo lepší pro obě dvě strany, aby odešla a našla si něco, co jí bude bavit. Přeju ji štěstí v životě.

Při našem posledním rozhovoru, kdy jsme se rozešly maximálně v dobrém, jsem se L snažila dát feedback co a proč, a naopak zjistit, co se nám moc nepovedlo. Zjistila jsem mimo jiné, že práce z domova/remote pro L nebyla ideální a nemohla se soustředit ani v Hubu.

Myslím, že další téma Future of work aka Wisephora.com, které se bude konat 31. Května lidi, (Doufám, že se tam uvidíme!) by mohlo být „Jakým způsobem pomoci svým lidem, aby se mohli na práci soustředit“, nebo „Jak hacknout mozek, aby fungoval tak, jak my chceme“. No, bude tam mluvit Petr Kadlec, úžasný neurovědec s skvělým smyslem pro humor. Už se na něj těším.

Ale abychom moc neodbíhali od tématu, v poslední době doháním resty s CZpodcastem a narazila jsem na ten „Hacking mozku“ s Jankou Chudlíkovou. Společně s feedbackem od L mě to inspirovalo napsat tento článek.

Janka zmiňovala v podcastu o neklidu dnešní doby, kdy dnešní děti nejsou schopné sedět v klidu na jednom místě a soustředit se jednu věc. Moje sestra (16) není schopná u rodinné večeře pustit mobil z ruky: messenger, facebook, snapchat,… Takže na ni zvýším hlas, aby ten mobil odložila. Ach ta závislost na dopaminu!

V tu chvíli jsem si uvědomila, že dělám dost často úplně to samé. Píšu email, odpovídám lidem na facebooku, na Slacku, čtu si facebook statusy, jedu si videa na 9gag, do toho si pouštím podcast, abych nakonec zjistila, že nemám žádné relevantní informace ani z jedné činnosti. Někdy se mi povede napsat email špatnému člověku, oslovit ho jiným jménem, pošlu mu úplně špatný projekt jenom kvůli tomu, že multitaskuju.

Mozek prý stíhá maximálně 3-4 procesy, jinak pak nastávají fatální chyby. Navíc vůbec nejsem efektivní… No, tady to vidíme. Přitom vůbec nezáleží na tom, jestli jsem v Hubu mezi 50 lidmi v open space, v kavárně nebo sama doma.

(Zrovna píšu tento článek v kavárně (Místo) a do toho odpovídám na miliony dotazů Ha An. A psaní článků je zrovna činnost, při které potřebuju maximální koncentraci. Proto je píšu většinou v noci.)

Zkoušela jsem Pomodoro, co doporučoval Filemon, ale mně osobně to nefunguje. Doporučená intervaly jsou 20-5-20-5… Můj mozek ale potřebuje 10 – 15 minut na to, aby se začal na nějakou činnost koncentrovat. Jasně, že tam můžeme nastavit různé intervaly dle našich potřeb, ale když zapnu pomodoro program, mám pocit, že více sleduju ty minuty na pomodoru než svou práci.

Co jsem teda musela radikálně udělat je, vypnout všechny notifikace na mobilu a na macu. V nejbližší době nejspíše zavedu ještě hodiny, při kterých vypnu úplně všechny sociální sítě a slacky, abych se soustředila na složitější práci. Peak mozku je prý mezi 9:00 – 11:00 ranní a 15:00 – 17:00 odpoledne. Stačí prý bliknutí nebo lehká vibrace mobilu a mozku to flow uteče a je dost možné, že se už se do něj nevrátí. Tak mi v těchto časech nikdo nepište ani nevolejte. Dík! 😀

Další věc, kterou řešíme dost často je focus. Na rozdíl od koncentrace – což je proces, tak focus jsou priority, na kterých bychom měli pracovat, abychom byli úspěšní. Zjišťuji, proč jsme byli v některých měsících úspěšní a měli jsme placementy (placement = úspěšné dosazení kandidáta na danou pozici), a některé měsíce byly horší. Focus! Vybrali jsme si špatného klienta, špatný projekt, na který jsme se soustředili, a strávili na tom tolik času – bezvýsledně.

Pracujeme nyní na tom, abychom se focusovali na ty správné, kde nám to bude dávat smysl a přinese to výsledky. Ale tak znáte to. Nikdy neodhadnete, jak se věci vyvinou.

Janka také zmínila v podcastu důležitou věc – největší výhodu bude mít v budoucnu ten, který se dokáže soustředit (koncentrace) a bude umět věci prioritizovat (focus). Souhlasím.

Prosím vás, kdo z vás má nebo měl podobné problémy a jak to řešíte? A vy, co dosáhnete stavu flow, co vám k tomu pomáhá?

Koncentrace a focus – další téma pro future of work?

QuBit Conference – Save your butts from cyber crimes

Nedávno jsem se u Fila nedobrovolně dívala na jeden díl Black Mirror. Pro ty z Vás, kteří seriál neznáte, se jedná o možné i nemožné příběhy současného světa. Jeho stvořitelem je Charlie Brooker, pro něhož je typickým prvkem trochu kontroverze. Ale zpět k danému dílu: Shut up and Dance. Popis z ČSFD:

„Kenny je uzavřený outsider a pracuje v kuchyni jako pomocná síla. Někdo se mu nabourá do počítače, začne ho sledovat přes webkameru na jeho notebooku a natočí o něm kompromitující video. Samozřejmě ho pak začnou vydírat a dávat různé úkoly ke splnění výměnou za mlčenlivost. Kenny postupem času zjišťuje, že není jediný, kdo chycený v této hře…“ A to ostatní bych asi neměla říkat, protože by to byl těžkej spoiler.

black-mirror

Další epizody pojednávají o dalších problémech dnešního světa v souvislosti s rozvojem nové technologie a hloupnutím a ignorancí lidí. Ale tento díl mě vystrašil natolik, že jsem od té doby nemohla myslet na nic jiného, než kde seženu krytku na svou webkameru.

Když jsem si totiž zjišťovala pravděpodobnost toho, že by se to mohlo stát i v reálném světě, našla jsem článek s Michalem Pěchoučkem, kde říká: “Pravděpodobnost je asi tak vysoká, jako že se vám někdo naboří do systému a bude vám manipulovat s vašimi daty. Je to technicky podobný problém,”… Achjo!

Náhodou mě ve stejné době oslovila Maria Kaličaková z QuBit konference – komunita zaměřená na kybernetickou bezpečnost, jestli by nestálo za to se sejít a případně se domluvit nějaké spolupráci.

Budou totiž v Praze pořádat konferenci od 4. do 6. Dubna 2017. Na programu budou nejen přednášky a workshopy pro účastníky, ale nultý den (4/4) bude věnovaný školením na security oblast. Další dny budou věnované výše zmíněným činnostem a samozřejmě networkingu. Lístek na konferenci není nejlevnější, ale to není nic, co by stálo za řeč. 

a_jan_5008

Témata budou z různých oblastí cyber security, od bezpečnosti IoT, průmyslovou bezpečnost a spoustu dalších zajímavých věcí, které by se daly hacknout. Samozřejmě cyber crimes a cyber wars jsou taktéž hot topics dnešních dní. (Určitě jste slyšeli o nedávných útocích hackerů na ministerstvo zahraničních věcí ČR.) Navíc se dbá na to, aby přednášky nebyly jen PR pro firmy, ale aby si i odborné obecenstvo odneslo nějaké cenné informace.

Řečníci se budou skládat jak z akademické půdy, tak i komerční sféry. V této security oblasti znám snad jen Ondřeje Krehela, spolu-zakladatele QuBit konference, takže se nebudu ohánět tím, že zmíněné řečníky znám. Nicméně, checkněte seznam a uvidíte. J

Co mě ale ještě zaujalo na QuBitu je, že si nechali vyrobit vlastní QuBit krytky na webkameru. Těch jsem si vzala hned 3 (Největší radost od shlédnutí Black Mirror!). Zjistila jsem, že je o ně neuvěřitelně velký zájem. Poprosila bych Mariu tedy asi o dalších 10… A samozřejmě se tam bude rozdávat spousta dalších vychytávek na to, jak si chránit své soukromí. Už se tam těším!

Co vy? Kdo z vás se tam chystá?

PS: Kdo na to není dost vystrašený, doporučuju se začít dívat na Black Mirror.

QuBit Conference – Save your butts from cyber crimes