Blog

Možná jste o Memsource nikdy neslyšeli – a už vůbec ne, že to je globální lídr pro profesionální překlady v cloudu. Pokud hodně překládáte, ať už jako překladatel, překladatelská agentura nebo globální firma, která potřebuje lokalizovat svoje produkty, je docela velká šance, že použijete Memsource. V Memsource Cloud totiž jeho uživatelé měsíčně přeloží více než miliardu slov.

Memsource na trhu působí od roku 2010. Jeho zákazníky jsou největší překladatelské agentury a globální firmy od USA až po Japonsko. Firmu založil David Čaněk s vizí, že profesionální překlady je potřeba přenést do cloudu. Co začínalo jako experimentální projekt s tříčlenným týmem je dnes ziskový business, který ročně roste o 70%.

V současné době pracuje v Memsource přes 30 lidí – většina v ČR v Praze, ale část týmu je také v Kanadě a Japonsku. Memsource plánuje postupný nárůst na dvojnásobek v horizontu dvou let. Do týmu je vkládána velká důvěra, a to se také odráží na firemní kultuře. Memsource stále žije startupovým duchem. Volná pracovní doba a remote práce je samozřejmostí. Práce lidi neuvěřitelně baví, protože mají velký vliv na další rozvoj firmy, což se rozhodně týká i vývojářů.

Takže když jsem šla do Memsource na první schůzku, celá natěšená jsem vběhla do jejich kanceláře ve Spálené, přímo naproti metru Národní třída. Pozdravila jsem se se všemi a hned jsem si vzala Lukáše na výslech. Lukáš je SW architekt. Pracuje v Memsource od jeho založení. Je to vlastně jeho dítě. Nejvíce si cení toho, že vidí spokojené zákazníky a že se SW doopravdy používá. Rozhodně to není žádná šuplíková záležitost.

„Řešíme opravdu zajímavé věci. Na příklad musíme neustále zvyšovat výkonnost překladové paměti. Musíme zajistit, aby byly rychlé odezvy. Když pracuješ se 6 terabyty dat, pak je to fakt zábava!“

Memsource si sám na sebe vydělává. Nepotřebuje peníze od investorů, což dává firmě větší volnost v rozhodování a určování priorit. IT tým má svobodu ve výběru devstacku a také koho naberou do týmu. Mají plnou podporu vedení. Cokoliv, co potřebují udělat, vylepšit, vyřešit, stačí zajít za Davidem. Nové nápady jsou zde vítány s otevřenou náručí.

Super! Ale aby to nebylo jednostranné, sebrala jsem si na výslech i člověka mimo IT. Konstantin pracuje v Memsource jako Head of Marketing. Vždycky se pozná, že člověk není z IT. Začne mi ihned vysvětlovat, proč je nezbytné používat Memsource.

„Protože když překládáš nějaký dokument, všechny informace se uloží v cloudové překladové paměti. Až budeš příště překládat podobné dokumenty, Memsource ti rovnou nabídne relevantní překlady a místo 3000 stránek budeš muset reálně přeložit například jen 2000.“

Práci v Memsource miluje. Pracuje s chytrými a schopnými lidmi. Klade se důraz hlavně na výsledek a ne na odseděné hodiny. Zde je důležité, aby se každý člen týmu neustále rozvíjel a posouval dál. Třeba tím, že si společně zaběhnou maraton.

Memsource, David a celý tým na mě udělali velký dojem. Malá firma s globálním produktem, která si na sebe v pohodě vydělá. Jejich řešení využívají statisíce spokojených uživatelů po celém světě. Business, který každým rokem roste. Skvělý kolektiv. Skvělý šéf. Co víc si přát.

Kolik z vás by chtělo podnikat, ale pořád hledá výmluvy, proč ne? Řeknu vám rovnou, že nejste sami. Vzpomínám si ještě živě na ty časy, kdy jsem pracovala pro Hagen. Byly to krásné časy. I když jsme se ke konci moc neshodli, tak musím říct, že mi Hagen dal skvělý výcvik k tomu, abych byla to, čím jsem dnes. Za což jsem jim velmi vděčná.

Ale zpět k tématu. Už poslední půlrok v zaměstnání mi pořád vrtalo hlavou, jestli mám jít podnikat či ne. Srovnávala jsem pro a proti. Vůbec největší strach jsem měla z toho, že se businessu nebude dařit, že zažiju neúspěchy, že ztratím tu jistotu stálého příjmu a toho, že je někdo jiný za mě zodpovědný. Ten obrovský strach, kdy se musím postavit na vlastní nohy, řešit konflikty sama a být zcela zodpovědná za své jednání… Z toho se mi dělalo mdlo.

Takže výmluvy typu „Ale to bude tolik administrativy, to nechci dělat“ nebo „Co účetnictví? O to se taky nechci starat.“ Pořád jsem hledala výmluvy, proč do podnikání nejít. Opouštět komfortní zónu je jako bojovat proti gravitaci. Musíte mít silné motory.

No, nakonec jsem se přece odhodlala, jak jste si asi všimli. Většinu času jsem za to ráda, protože jsem se toho naučila hodně. Pak jsou tady chvíle, kdy si říkám: „Proč jsem nešla dělat do nějaké firmy?! Aspoň bych věděla přesně, co mám dělat.“

Když už podnikáte, tak si všechno musíte obstarat sami. Hledáte si sami odpovědi na své dotazy. Nikdy nevíte, jestli je odpověď správná nebo ne. Někdy se může stát, že vám najednou odpadne 50% klientů, v mém případě kvůli hiring freeze nebo jejich rozpočtu, a někdy se zase všechny projekty nahrnou v jednu chvíli, že nevíte, co dřív. Rozhodujete se, s kým navázat business a s kým ne. Zvažujete opportunity cost. Jaká bude strategie firmy? Jak by měl vypadat budoucí vývoj? Proč vůbec podnikám? Spousta otázek vyvstane a vy se jen zabalíte do klubíčka pod peřinu do toho nejtemnějšího koutu v bytě. Nevíte, kudy kam. Nejraději byste se nechali zase někým najmout a na všechno se vykašlali. Aspoň já to takhle mám.

Pak si zase uvědomím, že tyhle problém musí řešit i ostatní zakladatelé firem. A v čem by to bylo lepší, kdybych plnila sen někomu jinému a moje sny by zůstaly netknuté? Každý říká, že kdo nezkrachoval do 30, jakoby nepodnikal. No, to není 100% supportive, ale když vidím ty úspěšné lidi kolem sebe, říkám si:

„Luu Ly, vzchop se! Nemůžeš lehnout před prvním, druhým, třetím… dvacátým-čtvrtým fuck-upem. Musíš dál bojovat!“

No tak bojuju. V současné chvíli zrovna s tím, že nemám s kým jít na oběd… Takže kdybyste si někdo udělal čas si se mnou zajít na oběd (ideálně kolem Smíchova), budu ráda. 😀

Byla jsem teď v nádherném vztahu 2,5 roku s mužem, kterému se jen tak někdo nevyrovná. O to těžší pro mě bylo od něj odejít, ale jenom láska pro vztah nestačí, že?

Najednou jsem se ale ocitla na „volném“ trhu. Co teď? Být sama? Někoho si hned najít? Věděla jsem, že chci být nějakou dobu sama. Po F. se mi každý muž zdál být nudný, fádní a nikdo neměl tak silnou osobnost, která by mě dokázala tolik zaujmout. Ani vlastně nevím, co od dalšího partnera mám očekávat, protože jestli to bude podobný týpek jako F., brzy by vztah patrně skončil úplně stejně.

Jednoho kamaráda ale napadlo, že bych mohla udělat sociální experiment, který udělal i on před rokem. Šel na rande se 100 ženami, a to mu pomohlo zjistit, co vlastně od nich chce a očekává.

To není vůbec špatný nápad! Mohla by to být sranda a skvělý materiál na další blog posty.

Zaregistrovala jsem se na edarling a stesti.cz. Od Tinderu mě všichni odradili, protože je to prý vyloženě na sex. OK, tak jdeme na to.

Edarling měl dlouhý osobnostní test, který mi trval hodinu, než jsem ho vyplnila. Navíc po 15 minutách mě to vždycky odhlásilo, takže jsem danou sekci musela vyplňovat znova! Jestli to někdo z edarlingu čtete, opravte to. Je to tak otravný, že jsem chvilku myslela, že se na všechno vykašlu.

Experiment musí ale pokračovat. Cena na edarlingu je šílená. No, koupila jsem si členství na půl roku a vyšlo mi to na 2900,- Uff! Ani nevím, v jakou chvíli mě napadlo, že za to zaplatím, ale asi to byla hodně slabá chvíle.

Stesti.cz – zde byla registrace jednodušší, ale design vypadá jako z 80. let. Tam snad nikdo UX ani neřešil, ne? VIP členství za 89,-, co za to taky chceš?! Vyplnila jsem si nějaké údaje, co očekávám od partnera, jaký by měl být bla bla bla.

Nahrála jsem svou fotku z LinkedInu a šla jsem spát.

Druhý den už mi začaly chodit emaily a vzkazy a randechtivý nápadníci se se mnou chtěli sejít. Z edarling se ozvali řekněme slušnější návrhy, třebaže zajít na kafe. Poznala jsem tam dokonce nějaké IT kandidáty, se kterými jsem byla kdysi v kontaktu. 😀

Na stesti.cz mi přišlo nejmíň 10 návrhů na sex, na trojku a už ani nevím, na co všechno to bylo. Ve výsledku to bylo jen 10% všech vzkazů, ale i tak je to docela slušná část.

Říkala jsem si, proč nečtou moje preference?! Nepsala jsem je jen tak, aby tam visely. Teď zase aspoň vím, jak se cítí vývojáři, když jim napíše recruiter s generickým emailem. 😀

Oproti LinkedIn zde ani nejde zjistit, co ten dotyčný dělá, což mě docela znervózňuje. LinkedIn rovnou ukáže, s kým máme tu čest a jestli máme nějaké společné známé. Nemůžete někdo vyvinout SW pro integrování dat z LinkedInu na tyhle weby? Moc by to pomohlo. 🙂

Přemýšlím, jestli v tom experimentu mám pokračovat. Co když tam narazím na nějaké (samé) úchyly? Ale co! Když už jsem si to zaplatila, tak uvidíme, jaké ovoce to časem přinese.

PS: Kdyby někdo z vás měl pocit, že toto není profesionální článek, který patří na můj blog, prosím, je to stále můj blog. Nikdy jsem neříkala, že budou články čistě o náboru. Jsou to spíše příběhy ze života.

Jak jsem ze začátku podnikání snila, že budu moci rozhodovat o tom, kde budu pracovat, mít neomezené možnosti a úplnou svobodu nad svými rozhodnutími, tak se mi to vyplnilo. Nicméně ne s úplně šťastným pokračováním.

Abychom ale nepředbíhali… Na začátku bylo všechno v pohodě. Měla jsem ještě co zařizovat kolem firmy, takže strávený čas doma se dal vyplnit různými činnostmi, častými docházkami na úřady a na poštu, přes chození za klienty na meetingy atd. Ušetřila jsem tolik peněz také na jídle, protože jsem si uvařila jedno jídlo a to jsem jedla po další 3 dny – krása! Náklady – 30 KČ na jeden výborný oběd.

Měla jsem (a pořád mám) pronajaté místo v Impact Hubu, ale chodila jsem tam jen minimálně. Proč taky chodit ven, když můžeme být doma v pohodlí, nemusíte se malovat a ušetříte čas a peníze.

Jenže stejně tak jako každá věc, i home office má své stinné stránky. Začala jsem se izolovat od ostatních lidí. Najednou jsem se setkávala s přáteli mnohem méně. Uzavírala se do sebe. Úplně jsem zpohodlněla. Takže i osobní život šel dost rychle z kopce.

S tím, jak se člověk při takových fázích mění, se začnou rojit otázky a nejistoty a najednou člověk ztratí páru o tom, co vlastně to dělá za práci a jaký to má smysl. Nachytala jsem se nejednou, že píšu email kandidátovi, přičemž se tam slova už doplňovala automaticky, aniž bych nad tím přemýšlela.

Nemohla jsem si s nikým naživo popovídat o svých radostech a strastích. Všechno bylo jen přes Slack, facebook popř. telefon. Musela jsem hledat vnitřní motivaci sama, protože tu nebyl nikdo jiný, kdo by mi pomohl tu cestu aspoň nasměrovat. A řeknu Vám, není to sranda!

Byla jsem v depresi. V dlouhodobé depresi, kterou jsem zaměňovala s klidem. Neměla jsem chuť pracovat. Ztratila jsem motivaci se cokoliv nového se učit. Práce pro mě začala být fádní a stalo se jen rutinou. Občas se objevily i světlejší chvilky. Byly to právě ty chvíle, kdy jsem byla ve společnosti – konference, eventy, meetupy a i práce v Hubu, a z osobní roviny to byla právě ta setkání s přáteli, která jsem úplně zanedbala.

Člověk si to samozřejmě neuvědomí hned, ale až když nastane nějaká zásadní změna. Teď to bylo velké stěhování. Člověk vystoupí z komfortní zóny. Všechny frustrace najednou vyplují napovrch s nervozitou spojenou se stěhováním. Vznikají konflikty, hádky, hodiny ticha, ostrá slova, slzy, no prostě výbuch Popocatépetlu.

Musela jsem jít pryč. Od všeho a od všech, abych měla klid na přemýšlení. Přečetla jsem za poslední týden více článků o hledání sebe sama, smyslu života a hledání štěstí než za poslední rok. Stihla jsem se seznámit s tolika zajímavými lidmi, se kterými jsem se dokázala bavit hodiny na toto téma. Viděla jsem konečně poprvé za život NTK i zevnitř! (Mimochodem díky, Dalibore! 🙂 Proč jsem přestala dělat tyhle věci?

To pohodlí home/remote office mi dalo tolik možností a já jsem neměla dost velkou disciplínu a vůli, abych jej zvládla. Stala jsem se jeho sluhou.

Až teď si to všechno uvědomuji. Tak samozřejmě času není nazbyt a budu muset zamakat na své disciplíně. Obdivuji lidi, kteří dokážou být na remote officu a stále být výkonný, motivovaní a šťastní. Mám se od vás ještě co učit.

Prosím, kdybyste měli rady, typy, cokoliv, co by mi pomohlo v této oblasti, budu ráda, když mi dáte vědět.

Je léto, lidé jsou na dovolených. Vlastně všichni kromě mě, protože práce je hodně a když jste ve firmě jen dvě, tak nemůžeme odjet obě dvě najednou, že? Znáte to. Každopádně jsem nečekala žádné velké události během léta, docházely inspirace na blog až do dnešního odpoledne, kdy jsem mimochodem dospávala probdělou včerejší noc.

Ahoj Luu Ly, díky moc za zájem se účastnit našich eventů, ale snažím se v ČR tvořit super prostředí pro vývojáře a to že někdo na jednu stranu chodí na naše akce, … a pak o nás ne úplně pěkně mluví se mi vůbec nelíbí.

… následovalo refundace lístků, které jsem si koupila …

WTF? Co jsem zase udělala nebo řekla špatně? Nejen zkušenosti, ale i povinná literatura pro všechny jako je Dale Carnegie jasně říkají, že bychom neměli šířit kolem sebe negativní emoce, pomlouvat ostatní, resp. Never speak ill of others.

Nenávidím křivdu, takže jsem se musela rychle přesvědčit na vlastní oči, o co vlastně šlo.

Ano, v poslední době dost oslovuju jejich lidi, ale to je moje práce. Konkurence musí být, aby trh fungoval. Navíc oni také loví lidi z jiných firem. Takže moji práci snad chápou. Každý z něčeho musíme žít.

Každopádně jsem sjela emaily, LinkedIn zprávy, popř. i blog, podcast, ptala se lidí, se kterými v poslední době nejvíc mluvím, jestli náhodou ze mě něco špatného nevypadlo… a nic. Vím dobře, jak se špatná slova rychle rozšiřují, každý k tomu ještě něco přidá (ve vietnamštině se říká them mam, them muoi) a ve výsledku se původní nevinná zpráva může změnit v katastrofu jako výše zmíněné.

Přemýšlej, hlavo pitomá, jestli jsi něco neřekla nebo někomu něco nenapsala, co mohlo vyznít špatně. Snad jen jedna věc, a to, že jsem se ptala, jestli zaměstnanci používají dotyčný benefit v práci. Zajímalo mě to, protože takovýhle benefit nikdo jiný nemá, a také jestli to má dlouhodobý účinek. Ale to snad není pomlouvání nebo ano? A přece zaměstnanci nezůstávají stejně ve firmě jenom kvůli benefitům, ale hlavně kvůli lidem a projektům, není-liž pravda?

Celý večer mě to žralo, takže sezení s holkami bylo prožité jen na 60%. Furt mě vrtalo hlavou, jak si tento dotaz mohli vyložit špatně. Nebo jestli v tom nebylo ještě něco jiného. Samozřejmě dotaz na to, kde se k němu dostaly tyto zprávy a jak přesně vyzněla ta špatná část, nebyl zodpovězen. Záhadu asi jen tak nevyluštíme.

Lesson learned: Neptej se moc, ať nic nezkazíš. Asi změním zaměření. Nějaké povolání, kde bych nemusela přijít do styku tolik s lidmi? 🙂

Základní otázka, kterou pokládám při rozhovoru s kandidáty. Většinová odpověď je internet – Twitter, články, blogy, online kurzy, málokdy někdo řekl podcasty. A když už, tak to byly spíše zahraniční než české. Pravda, těch českých podcastů v ČR moc není. Ale kdyby Vás přece zajímalo, co je tady k mání, níže je seznam IT podcastů, které stojí za to checknout.

Nejstarší a také nejznámější bude CZPodcast. Kluci v tehdejším složení Jiřího Filemona Fabiána (Topmonks, Purposefly), Romana Dagiho Pichlíka (Creative Dock) a Romana Roumena Štróbla (???) rozjeli v listopadu 2006 tuhle skvělou audio show a nedávno natočili už 151. díl.

Původně se měl podcast zaměřovat čistě na java technologie. Tehdy ta java ještě hodně frčela a byla pro všechny cutting edge. Postupem času ale portfolio rozšířili o další technologie jako je ruby, později také javascript a teď už je to o všem zajímavém, co se děje v IT světě.

A nejen to. Některé podcasty byly věnované jednotlivým firmám – Apiary, Rockaway nebo Livesport. Skvělé pokud se rozhlížíte po novém projektu. Nebo když chcete vědět, jak fungují ostatní firmy, jak motivovat tým, o digitálním nomádství a spousta dalších cool věcí.

Z týmu mezitím Roumen odešel a zůstali jen Filemon a Dagi. Kluci jsou vskutku zábavní. Ať už se jednalo o techničtější témata jako AngularJS nebo informativnější podcasty o firmách a jejich produktech, nebo si jen povídali mezi sebou. Nikdy jsem se nenudila.

Nedávno jste mohli narazit třeba na kafemlejnek.tv, který natáčí Petr Ferschmann (ex-ABRA) a Honza Novotný (FG Forrest). Jak znám Petra, trochu jsem se bála, že bude mluvit jen on a nepustí ostatní ke slovu, ale kamera ho usměrnila. ☺

Natáčejí, na rozdíl od CZPodcastu, videocasty. Témata do teď byla hlavně kolem IT. Nejlepší mlejnek dle mého názoru byl podcast s kluky z Automattic (WordPress) a jejich kultuře. Mají za sebou 13 dílů a zatím to vypadá na pravidelná vydání.

Dalším oblíbeným podcastem je Devminutes Jirky Pénzeše a Michala Mictech Těhníka. Pyšní se v současné době 29 díly. Témata jsou technologická, o konferencích a digitální nomádství.

Kdysi tady byl ještě Bruskodu s Robinem P. (už tam dlouho nic nebylo), mladypodnikatel.cz – to je spíše zaměřené na freelance/podnikatele (překvapivě) a nějaký mobilní podcast, jehož jméno si Jirka P. nepamatoval. 😀

A Šraky (Michal Šrajer) začal natáčet podcasty o Štěstí v práci.

Kdybych měla podcasty porovnat, tak témata i hosté jsou podobní. Česká IT scéna zas tak velká není, co si budeme nalhávat. I když ale byli stejní hosté, a teď myslím třeba Borka B., tak každý podcast se zaměřil na trochu jinou oblast. Stojí za to zkusit si poslechnout pár dílů a určitě si najdete mezi nimi oblíbený styl. Výhoda je, že pokud nemáte tak dobrou angličtinu, tohle je skvělá alternativa.

Toto jsou IT podcasty, které poslouchám/znám. Víte ještě o nějakých dalších českých podcastech, které stojí za to si poslechnout?

Minulý týden jsem měla to potěšení se setkat s Lenkou Kučerovou. Mnozí z Vás ji budou znát z Wayry nebo StartupYardu. No, rozhodně je to skvělý člověk, který, i když tvrdí, že včera právě played hard, tak má energie na rozdávání. Musím říct, že už mě dlouho žádná žena takhle nenadchla. Ale všechno od začátku.

První dojem – má kratší vlasy než na LinkedIn fotce. Druhý dojem, zhruba po 10 minutách povídání: “Mám se od ní ještě sakra co se učit!”

Kromě zajímavých příběhů s našimi společnými známými, tak mě právě velmi zaujal Starlift – projekt, který teď rozjíždí. Zatím sama. Je to neziskovka. Nedávno byla pitchovat Startlift v SF, takže mi vyprávěla i o tom, jak třeba spala na zemi u svých přátel v San Franciscu, protože nechtěla utrácet zbytečně peníze určené pro uchazeče. Prosím všechny, tohle je správný přístup!

Jedná se o program, který má do Sillicon Valley posílat top top top studenty na stáže to tamních Startupů, aby se z nich později ideálně stali také podnikatelé. Ptala jsem se jí, proč se do toho vůbec pustila?

„Protože chci, aby se ti kluci osamostatnili, aby z nich byli podnikatelé. Aby získali zkušenosti a zážitky, které jim zůstanou na celý život. Toto jim stále může Sillicon Valley nabídnout.“

Jak vlastně ten program vypadá? Přihlásíte se na http://starlift.org/. Nahrajete tam svůj krásně napsaný životopis v AJ. Tady v ČR by to možná stačila zcela k tomu, abyste se dostali do firmy, ale v US platí jiná pravidla.

Hodně dbají na Vaši osobnost, zvláště pokud se jedná o startupy – musíte být perfect match. Pokud je vše v pořádku, domluví Vám pohovor s firmami, kde bude součástí pohovoru samozřejmě technický test, personality check a spousta dalších věcí, které by tady odradily 95% uchazečů. To víte, získat internship a ještě v menších firmách, kde se naučíte 10x tolik, co třeba tady v ČR, není jen tak.

Pokud jste úspěšný, pomohou Vám zařídit vízum a prvotní ubytování. První internship začne v srpnu tohoto roku.

„Ještě jsem přemýšlela o Berlíně, ale když jsi v Berlíně na stáži, tak je to stále jen 4 hodiny jízdy k maminčině svíčkové. Když jsi na Západním pobřeží, tak už se k té svíčkové tak snadno nedostaneš.“

Říkám Vám předem studenti IT/businessu, do Sillicon Valley nejedete kvůli tomu, abyste se tam měli dobře. Pokud je tohle Váš cíl, zůstaňte v ČR, kde je mnohem větší pohoda jazz. Do Sillicon Valley jedete se něco naučit, ať už se jedná o nejnovější technologie, nebo jak se dělá business, nebo jen mít tu šanci se setkat s Top lidmi v oboru. Takže, kdo má zájem, hlaste se. 🙂

PS: Kdybyste se chtěli přidat do projektu, myslím, že teď hledá parťáka, který by mohl vyhodnocovat případné technické testy či mohl dělat HR Business partnera, nebo cokoliv, co by souviselo s projektem.

GoodData bude většina z vás znát, ale ve zkratce; vyvíjejí SW pro data analytiku. Pomáhají tak svým klientům nahlédnout hlouběji do jejich businessu a lépe mu porozumět. K použití této super BI platformy nepotřebujete žádné engineery, protože je tak jednoduchá na použití, že to zvládne klidně člověk ze salesu. Mezi známé klienty třeba patří Zendesk, Atlassian, Github a mnoho dalších.

GoodData založil v roce 2007 jeden z nejúspěšnějších businessmanů v České republice. Není jím nikdo jiný než Roman Staněk, který má za sebou už Netbeans (Oracle) a Systinet (HP). Zdravíme Vás, Mistře!

Po dlouhé domluvě jsem se konečně dostala do GoodData na návštěvu. (Proč jsem musela čekat tak dlouho na stažení Game of Thrones?! Teď tu usnu…) Naštěstí holky z HR, Marcela a Zuzana, měly spoustu energie na rozdávání a hned mě provedly po kancelářích = probuzení; oddělené openspace prostory, moderně zařízeno, mega tetrisové sezení, nebo spíše ležení, nechybí stolní fotbálek, pingpong, posilovna, hned naproti pak spížka se zdravou výživou a sprchy! Moc pěkný a obrovský, takže když se člověk potřebuje někam zašít, určitě tady najde nějaký koutek.

Konečně zase sedíme. „Dámy, co mi povíte k firemní kultuře a hodnotám?“

„Myslím, že největší hodnota je zde Good Family. GoodData funguje jako rodina. Všichni se znají, vycházejí spolu, když je třeba, tak si pomůžeme. Jezdíme spolu na výlety, zajdeme společně na beach volejbal a v zimě máme celofiremní lyže.“

Takže v zimě obsadí Good Family vždycky jednu vesnici/velký hotel v horách. Dokážu si představit, jak to tam asi vypadá. 🙂

Přesně v 11:30 zaklepe na dveře Jirka Š. – moje první oběť. Tak co Jiří, jak jsi tu dlouho? Jak se ti líbí v GD? Čeho si ceníš nejvíc na GD?

„Jsem tady 4 roky. Začal jsem jako Java vývojář a pak mi svěřili jednu část engineeringu. Maximální spokojenost, musím říct. Řešíme tady zajímavý problém, používáme nejnovější technologie, ale nejvíc jsou tady lidi. Nestane se ti, že se k tobě někdo otočí zády, když potřebuješ pomoc. Když je třeba něco vyřešit, celý tým zůstane bez keců v práci do noci.“

Jirka je super. Přátelský, otevřený člověk, který ti vysvětlí a řekne… skoro všechno. Krásně se s ním povídá, ale už odbila 12h a je oběd. Po obědě je velké vyhlašování výsledků z hackathonu, který se pořádá dvakrát za rok.

Dva dny si každý dělá na čem chce, programuje v čem chce nebo fotí. Mohou tvořit víceméně cokoliv. Může to být od předělání GoodData fejsbůčku, přes appku na sledování poloh tramvají až po Metric explain projekt, který nakonec vyhrál první cenu celého hackathonu.

Po vyhlašování výsledků jsem se seznámila s Tra My – product owner v GD. Snad poprvé, co vidím Vietnamku v IT firmě. Ještě víc takových, prosím! Tra My neboli Mai pracuje v GD krátce. Cítí se tu však jako doma.

„Atmosféra je úžasná. Když jsem se rozhodla jít pracovat do GoodData, bylo to hlavně kvůli jejich produktu a že jsem se chtěla naučit nové věci. Ale že by to bylo takhle super…“

Do Perlu (meeting room) zatahuju ještě Michala V., QA manager v GD, se kterým jsem se seznámila cestou. Pochvaluje si spolupráci s týmem ve Vietnamu, jak jsou šikovní a chytrý. Jooo, má u mě plus.

„Hackathon je takové odreagování, které potřebuješ čas od času. Sice se z toho uplatní jen 20-30% projektů, ale za to si šáhneš na úplně nové technologie, se kterými běžně do styku nepřijdeš. Pak je tady spousta dalších firemních akcí, GoodPub, pravidelná sezení v hospodách se současnými i ex-GoodData lidmi. Je to fakt super, že si tady najdeš přátele na celý život.“

Do místnosti vstoupí Kuba P. a přidává.

„Tady pracují špičkoví lidi, od kterých se můžu stále učit a kteří mi s radostí poradí. Navíc je zde podpora z managementu, takže chodíme vesele na konference na účet firmy.“

„A co Roman, kluci?“

„Roman je pořád naše ikona, vlastně je ikonou českého IT businessu. Jeho vize tady je. My k němu vzhlížíme s respektem. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem ani nevěděl, jestli s ním můžu mluvit.“ Vzpomíná Kuba.

„Ale opak bylo pravdou. Roman je otevřený, pobaví se s každým rád a nemá od nás žádný odstup. Se pak bavím, když slyším od nováčků „Už jsi viděl Staňka?“.“

„Hmm, je tady něco, co byste chtěli zlepšit v GoodData?“

„Klidně víc firemních akcí. Taky udržet takovou balanci mezi byrokracií a produktivitou. Už to není samozřejmě startup, nějaké procesy musí být. Ale třeba jak je to teď nastavené, tak by to mohlo zůstat. A pak třeba víc koloběžek. Máme tady jen dvě.“

Můj osobní dojem? Čekala jsem víc korporátních keců, kterým nebudu rozumět, ale nakonec z toho bylo velmi milé setkání. Ať už jsem mluvila s kýmkoliv, tak mi připadal jako chytrý, rozumný a otevřený člověk. Byla jsem na návštěvě jen krátce a už mě brali jako svou.

Schválně, víte kde je Jihlava? Do včerejška jsem to snad ani nevěděla. Hodina a půl jízdy z Prahy směrem na Brno. Pražáci jsou zase o něco chytřejší. 😀

Dostala jsem před 2 měsíci mail od Leoše z GDG Jihlava, jestli nechci přijet prezentovat o hledání práce v IT. Dělala jsem Zagorku, ale popravdě jsem se tam těšila. Skvělá příležitost zase networkovat a poznat nové „oběti“. Den předtím mi bylo na zvracení z trémy, která se dostaví náhle a nečekaně a už jsem to chtěla odvolat. Ale koule vyhrály a jeli jsme.

Na VŠPJ se kromě akce GDG připomínal i případ Babice, takže si posluchači mohli vybrat, na kterou přednášku půjdou. Bylo to hned vedle sebe. Logistika byla dobře vymyšlená.

Celá rozjuchaná po cestě jsem přiběhla do místnosti s Filem, kde už sedělo přesně 34 lidí. (Netrumfla jsem tě, Jirko.) Doufala jsem, že všichni budou hledat práci, ale to bylo čistě zbožné přání. Úvod, PR a můžeme začít.

Klasika: proč musíte neustále hledat práci, kde hledám kandidáty, co je dobré udělat pro svou osobní značku, story s hovnem, osobní hygiena Itáků a jejich umění se vyhýbat očnímu kontaktu až po to, kolik agentury berou za fee. 🙂

Za dotazy jsem rozdávala jahody, abych vyplnila těch 60 minut. Povedlo se! Dokonce bylo dotazů tolik, že jsme to pak museli nechat na pivo. Jahody zmizely. Na Tomášovu prezentaci jsem si sedla dozadu a udělala jsem dobře.

Přišel ke mně sotva 15-letý kluk, postavil se rovně do pozoru a řekl: „Děkuji moc za zajímavou přednášku. Na shledanou.“ Uklonil se a šel.

Pak jsem se dozvěděla, že se jmenuje Honza, je mu 15 let, chodí na gympl, organizuje GDG v Žďáru od 7. Třídy a teď si staví nějaký laser! Děcka, nikdy není moc brzo na to začít. Moje víra v budoucnost lidstva se zase obnovila. Víc takových Honzů a můžem si fandit. Honzo, řekni svým rodičům, že ses jim fakt povedl!

Poprezentačního pivka se zúčastnilo 50% lidí, což je víc než obvykle. Samozřejmě jsme museli dát Ježka, pak japonský Ale, který chutnal jako niva. Vrcholem večera byla diskuze o morfogenetice, kdy se Patrik snažil pomocí pradávných společných genů dostat z Filemona propité promile alkoholu v krvi do sebe, (Nezdařilo se.) a legendární 36 (čtěte šestatřicítka), která vás sveze kamkoliv po Jihlavě.

Po včerejším dni mohu GDG Jihlava jen doporučit. Po dlouhé době to byl zase highlight meetup, kterého jsem se mohla zúčastnit. Spousta zajímavých a přátelských lidí. Nemám co dodat.

Jen na jednu věc si dávejte pozor. Lojza má očividně v oblibě své hosty sledovat až na penzion, zjistit si tvrdými způsoby číslo pokoje a pak pod záminkou darování vína se Vám podívat dovnitř do místnosti.

😀 😀 😀

Skvěle vydařená konference Wisephora mi dala několik podnětů k tomu se zamyslet nad současným fungováním firem, týmů, spolupráce, a vůbec celé lidské společnosti.

První myšlenka: work-life balance is dead a nedělní neuróza, Tomáš Hrivnák

Millenials čím dál více hledají smysl svého životního poslání, hledají smysl v tom, co dělají. Budou chtít dělat jen to, co je bude bavit a co přinese nějakou přidanou hodnotu, tzv. Calling. Nebudou chtít trávit 8h denně v práci. Budou chtít (už chtějí) svobodu a důvěru od firmy, že svou práci vykonají.

Pojem work-life balance tedy ztrácí na svém významu, kdy člověk jde do té práce, která ho nebaví a pak se těší konečně na pátek, až bude mít padla. V neděli dostane nedělní neurózu, že zase bude pondělí a musí jít do té práce, která ho štve. Budeme si hledat práci nebo činnosti, které nás budou naplňovat a pracovní a soukromý život splyne v jedno.

Druhá myšlenka: Změna je trvalý stav, Ondřej Šteffl, Scio škola

Jediné, čím si můžeme být jistí, je to, že všechno bude jinak. Ze základní školy a gymplu jsem si akorát odnesla, jak se co počítá, základy angličtiny a že Máj napsal Karel Hynek Mácha. Rozhodně si nepamatuju, kolik tanků bylo zničeno během druhé světové nebo jak pokračoval rod Přemyslovců. Historici a paní učitelka na dějepis nebudou mít radost.

Dále, co jsem si odnesla z těchto škol bylo: „Nevyčnívej z řady! Není to dobré. A jestli budeš vyčnívat z řady, dáme ti to sežrat!“ Trvalo mi pak dlouho, než jsem se to odnaučila. Jestli Vašemu dítěti říkají tyto věci ve škole, okamžitě měňte. Ničíte jeho potenciál, kreativitu a směřujete ho k průměru.

Třetí myšlenka: budoucnost je v týmech, Jiří Fabián, Purposefly

Rigidní firemní struktury zaniknou. Ne hned, ale časem ano. Budou se tvořit pracovní týmy, které se budou přemisťovat z jednoho projektu na druhý. Už teď vznikají. Živým důkazem jsou IT týmy, které pracují společně na zakázkách. Při dalším projektu jsou např. 2 členové na novém projektu a zbytek jiném projektu. Améba, která bude měnit tvar podle toho, jak je to zrovna nejlepší pro ni (pro ten projekt 🙂 ). Připravte se na opravdu dynamické prostředí.

Čtvrtá myšlenka: Daně jsou zlo. Ale kdo postaví silnice?, Steida

Fotky mluví za vše…

Pátá myšlenka, protože z psychologického hlediska zanechá liché číslo větší důvěryhodnost čemukoliv, kromě partnerského vztahu. (Vlastně cokoliv víc nebo míň než 2 je v partnerském vztahu odd.)

Nemůžete motivovat své zaměstnance, když je celý den akorát serete. Jiří Rozvařil, Plantyst

Vedoucí směny vám vyjmenuje tisíc činností a ani jednou nezmíní lidi. Cožpak není práce team leadera právě starost o svůj tým – o své lidi?