Je léto, lidé jsou na dovolených. Vlastně všichni kromě mě, protože práce je hodně a když jste ve firmě jen dvě, tak nemůžeme odjet obě dvě najednou, že? Znáte to. Každopádně jsem nečekala žádné velké události během léta, docházely inspirace na blog až do dnešního odpoledne, kdy jsem mimochodem dospávala probdělou včerejší noc.
Ahoj Luu Ly, díky moc za zájem se účastnit našich eventů, ale snažím se v ČR tvořit super prostředí pro vývojáře a to že někdo na jednu stranu chodí na naše akce, … a pak o nás ne úplně pěkně mluví se mi vůbec nelíbí.
… následovalo refundace lístků, které jsem si koupila …
WTF? Co jsem zase udělala nebo řekla špatně? Nejen zkušenosti, ale i povinná literatura pro všechny jako je Dale Carnegie jasně říkají, že bychom neměli šířit kolem sebe negativní emoce, pomlouvat ostatní, resp. Never speak ill of others.
Nenávidím křivdu, takže jsem se musela rychle přesvědčit na vlastní oči, o co vlastně šlo.
Ano, v poslední době dost oslovuju jejich lidi, ale to je moje práce. Konkurence musí být, aby trh fungoval. Navíc oni také loví lidi z jiných firem. Takže moji práci snad chápou. Každý z něčeho musíme žít.
Každopádně jsem sjela emaily, LinkedIn zprávy, popř. i blog, podcast, ptala se lidí, se kterými v poslední době nejvíc mluvím, jestli náhodou ze mě něco špatného nevypadlo… a nic. Vím dobře, jak se špatná slova rychle rozšiřují, každý k tomu ještě něco přidá (ve vietnamštině se říká them mam, them muoi) a ve výsledku se původní nevinná zpráva může změnit v katastrofu jako výše zmíněné.
Přemýšlej, hlavo pitomá, jestli jsi něco neřekla nebo někomu něco nenapsala, co mohlo vyznít špatně. Snad jen jedna věc, a to, že jsem se ptala, jestli zaměstnanci používají dotyčný benefit v práci. Zajímalo mě to, protože takovýhle benefit nikdo jiný nemá, a také jestli to má dlouhodobý účinek. Ale to snad není pomlouvání nebo ano? A přece zaměstnanci nezůstávají stejně ve firmě jenom kvůli benefitům, ale hlavně kvůli lidem a projektům, není-liž pravda?
Celý večer mě to žralo, takže sezení s holkami bylo prožité jen na 60%. Furt mě vrtalo hlavou, jak si tento dotaz mohli vyložit špatně. Nebo jestli v tom nebylo ještě něco jiného. Samozřejmě dotaz na to, kde se k němu dostaly tyto zprávy a jak přesně vyzněla ta špatná část, nebyl zodpovězen. Záhadu asi jen tak nevyluštíme.
Lesson learned: Neptej se moc, ať nic nezkazíš. Asi změním zaměření. Nějaké povolání, kde bych nemusela přijít do styku tolik s lidmi? 🙂
Ze zivota recruiterky 
Jen kopíruju reakci, kterou jsem stihla poslat a přijdmout přes email.
Zdravim Vladimire,
Dekuji moc za Vas komentar. A take za to, ze sledujete muj blog. Clovek malokdy dostane takovou uprimnou reakci na sve clanky a toho si moc cenim. Treba jak mi jeden kandidat napsal primo, ze mu tykani vadi. Od te doby jsem to prestala delat.
Co se tyce blogu, je to uplne stejne. Clovek si mnohe veci neuvedomi, dokud nedostane feedback. V tomto pripade, chtela jsem spise dat najevo to, ze na stejnou vec nahlizime uplne jinak. A pokud se dotycne firme nelibi muj zpusob komunikace customizovane pro jejich lidi, zmenim to. Jen jsem si nemyslela, ze by to bylo velke issue.
Dale k receuitmentu. Mohl byste byt konkretnejsi, kde presne je ta povysena a arogantni cast meho stylu? Chci se zlepsovat. Chci se ucit. Potrebuju konkretnejsi feedbacky. Moc dekuji predem.
LikeLike
Od Vladimíra:
Dobrý den,
omlouvám se, že Vás neoslovím jménem, ale nerad bych oslovení popletl. Je správně Luu, nebo Ly, nebo Luu Ly?
Trochu mě překvapuje, že se můj komentář neobjevil na vašem blogu a místo toho jsem do Vás dostal tento e-mail. Pokud jste schopna (jak tvrdíte) přijmout i kritiku, tak je dobré ji přijmout i veřejně a nemít na blogu jen oslavné komentáře přátel či fanoušků, která pak jedince často drží v pomyslné bublině, že vše dělá skvěle. Tedy nebát se i zpětné vazby, která není oslavná. Vím, že to není snadné, ale možná by se pak připojili i ostatní čtenáři a něco byste se o sobě opět dozvěděla a možná by Vám některá zpětná vazba pomohla narušit tu danou bublinu, ve které žijete, a dále se posunou. Pokud tedy jak píšete, že se chcete zlepšovat.
Nemohu mluvit za sebe, neznám Vás ani jsem se s Vámi nesetkal. Ale zaslechl jsem od více lidí, že jste běžná recruiterka (personalistka – nevím jaký výraz je ve vašem odvětví správný) a že váš způsob práce je velmi koketní a často hřešíte jen na exotický vzhled, vyzývavé fotky (viz váš komentář: Od jednoho kandidáta…) a to že jste žena. A nespoléháte na svoji profesionalitu, ale spíše spoléháte na ty zmíněné věci. Neříkám, že je to špatně a pokud vám to funguje, ale jen dávám zpětnou vazbu o kterou jste mě požádala.
Na Karláku jsem před pár měsíci potkal známého, který pracuje jako vývojář a hledal v té době práci. Od toho jsem se poprvé o Vás dozvěděl a o vašem blogu. Řekl mi, že s Vámi nechce dál pracovat, protože vaše ego a pocit že jste něčím více než ostatní jej trochu zaskočil. Možná by tedy bylo dobré trochu více pokory vůči ostatním a méně ega. Poslední článek, který jste napsala je právě ukázkou takového uraženého ega a snahy získat podporu od fanoušků a nikoliv přijmout realitu. A takový článek Vám bohužel z dlouhodobého hlediska poměrně uškodí. Lidé v dané firmě jistě mají i další známé a těm se o Vás zmíní a ti se Vám jistě postarají o špatné PR. A opět se vracím zpět ke komentářům, pokud zveřejňujete jen ty oslavné, sama si tvoříte bublinu, kde Vás všichni mají rádi a oslavují i když realita je mnohdy opačná.
Mějte pěkný zbytek víkendu,
Vladimír
LikeLike