Na stesti.cz jsem během prvního dne registrace dostala přes 150 zpráv. I když jsem tam napsala přesně, koho hledám, myslím, že 99% z nich to úplně ignorovali. Také přišly zprávy typu: „Takového tady nenajdete!“ nebo „Nedivím se, že jste pořád sama!“ přes tohle:

Zkoušela jsem různé psychologické hry, kdy jsem se třeba týden neozývala. To pak začaly chodit zprávy typu:

„To je opravdu neslušnost, že ani odpověď nejste schopná napsat!“

No já bych ji napsala, kdybyste si přečetl můj profil. Nehledám nikoho mimo Prahu, nikoho pod 180cm, rozhodně ne nikoho se 4 dětmi a s pivním pupíkem. A navíc, citová vydírání na mě nefungují.

Edarling mi každý den dodával 4 nové partnery, kteří by měli splňovat moje požadavky. Chápete to? Každý den se objeví 4 noví muži, do kterých bych se mohla podle jejich algoritmu zamilovat. Možná bych měla své hledání ještě zúžit a dát přednost kvalitě nad kvantitou.

No a Tinder… Zatím jsem poznala nejzajímavější lidi tady. Kupodivu. J Samí úchylové tady nejsou, i když nejúsměvnější příhody ze schůzek mám taky z Tinderu. Třeba s jedním nejmenovaným mužem, říkejme mu třeba Martin.

S Martinem jsem byla domluvená na 19h v neděli večer. 3 hodiny předem mi napsal, že bude mít 30 minut zpoždění. Zrovna jsem si dávala solokino a měla jsem všechno časově naplánované do puntíku. Plány nějak nevyšly, tak jsem šla mezitím ještě na solovečeři. 😀 Když jsem pak přišla na domluvené místo, tak mi oznámil, že se potřebuje ještě checknout do hotelu, jestli s ním nemůžu jet a pokecáme cestou.

„No, dobře chlapče. Zajímá mě, co máš v hlavě, takže podstoupím tuto zkoušku.“ Trvalo půl hodiny než jsme se dostali k autu. Ulice byly temné. Čekala jsem, že na mě každou chvíli vyskočí muži v černém a seberou mě do černé dodávky a už se nikdy neuvidím se svými kocoury. Došli jsme k autu. Jsem ještě celá!

Jedeme na hotel. Tam mu řekli, že rezervace neplatí a ani pro něj nemají parkovací místo. Dostávám z celé situace záchvat smíchu. Jestli tohle byl pokus, jak mě ihned dostat do postele, tak se moc nepovedl. Hledáme druhý hotel. Celou dobu jsem poslouchala jeho příběhy o tom, jak se dostal tam, kde je teď, jak chce změnit svět k lepšímu. Cute! Já bych tomu i věřila, kdybych nebyla cynik. Ale věřím, že on tomu opravdu věří. 😀

Druhý hotel nabízí mnohem lepší vyhlídky. Má pokoj, má parkování.

„Mám pro tebe jednu dobrou a ještě špatnou zprávu. Kterou chceš slyšet?“

V tu chvíli mi to bylo úplně jedno a tak jsem mu to i řekla. Vrazil mi do rukou své košile, abych mu je pomohla vzít nahoru do pokoje. Koukám na něj jak spadlá z višně, ale ok. Po tomhle potřebuju víno! Hodně vína! Jdeme nahoru. Ve výtahu říká něco ve smyslu: „Tak jsi byla dost naivní a už jdeš se mnou na hotelový pokoj!“

Já: „To je v pohodě. Mám s sebou nůž, kdyby něco…“ #jsemtoalerošťák

Ale všechno dobře dopadlo. Šli jsme pak na víno a musím říct, že pak jsem si zbytku večera vážila mnohem víc. Víno pomohlo. A Martin? No, uvidíme. 🙂

Neztrácím však naději a pokračuji dál…