Recruitment jako obchod s bílým masem?

Myslím, že mě včera jeden klient dokázal doslova královsky nasr* natolik, že jsem se odhodlala napsat další článek.

Recruitment nebo obecně HR, i když bych externí recruitment spíše přiřazovala do kategorie sales/business, je veřejností stále poněkud špatně vnímaný. Jo jasně, jsou tady lidi, kteří furt píšou copy paste zprávy, vidí za tím jen rychlé peníze a vůbec je nezajímá pozadí businessu. Ale jsou tu tací, kteří svou práci dělají a vnímají opačně. Zase dám jako příklad IT, protože to je moje specializace.

Každý ví, že hirování ITáků je těžký. Když máte to štěstí a potkáte se s někým, kdo je fakt dobrý technicky i osobnostně, je to jako najít poklad, který si musíte hýčkat, zvát je na kafe, na pivo, na jídlo. Věnujete jim svůj čas, energii, radíte jim a pomáháte. A pak po dlouhé konzultaci o tom, co chtějí dělat, co se chtějí naučit a čeho chtějí v životě dosáhnout, vám řeknou, že by měli zájem se sejít s Vašimi klienty a prodiskutovat případnou spolupráci. To je další radost, ke které vede dlouhá cesta.

Představíte kandidáta a s nadšením čekáte, co vám na to odpoví klient. Dobře, stává se, že je někdy toho entusiasmu přespříliš a kandidát nemusí být 100% „role-fit“. Myslím ale, že se ve většině případech trefím.

Po nějaké době jsem včera představila JavaScript vývojáře (hell hard to find these days!) do nejmenované firmy. Perfektní fit po osobnostní stránce, zkušenosti jakbysmet…

První zpráva: „Sorry Luu Ly, ale potřebujeme někoho hned.“

Já: „Není problém. Dá se to zařídit.“

Druhá zpráva: „Sorry Luu Ly, vím, že je těžké najít kvalitní lidi v současné době, ale tento obchod s bílým masem mi úplně nesedí a už vůbec se mi za to nechce dávat peníze… Ale proberu to s týmem a dám ti vědět.“

Myslím, že se mi zatemnila mysl hned poté, co jsem viděla slovní spojení „obchod s bílým masem“ = recruitment. Vlastně jsem nejprve ani nevěděla, co na to mám říct. Jestli to ten dotyčný myslí vážně nebo ne.

Já: „Víš co, nech to být. Pokud ti tohle nesedí, tak ho zamítnu. Nebudu ztrácet čas, energii, a nakonec ani peníze za něco/někoho, co nemá smysl.“ #sorryjako

…a.k.a. pokud si myslíš, že je tohle obchod s bílým masem, tak jsem právě skončila s naší spoluprací.

Pokud tomu dobře rozumím, obchod s bílým masem je většinou ve spojení s novodobým otrokářstvím, únosy, násilným prodejem, a prodává se tělo nebo jejich části…

Headhunting, recruitment nebo nábor, jakkoliv tomu chcete říkat, je spojeno s IP – intellectual property, aspoň v IT. Navíc kandidáti využívají naše služby k tomu, aby se případně dozvěděli o nových příležitostech na trhu. Radí se s námi o tom, jak získat práci snů, kde budou šťastní a kde budou moci uplatnit své znalosti a získávat nové. Takhle svou práci vnímám já. Pomáhám lidem najít práci, kde budou šťastní.

Když mi někdo řekne, že moje ikigai práce je vlastně jen obchod s bílým masem, docela se mě to dotkne. Když teď píšu tenhle článek, uvědomuji si, že mám ještě dost co dělat, abych změnila takovéto vnímání recruitmentu. Všechny asi nepřesvědčím. Každý si názor udělá podle sebe, aniž by pořádně vyzkoumal všechny detaily, ale takový je život. No nic, dám se do práce…

Recruitment jako obchod s bílým masem?

Recruiterka zdraví z Vietnamu

Po dlouhé době jsme se rozhodli, že se zase podíváme do Vietnamu, tentokrát na jih – Saigon, kde jsem ještě nikdy nebyla. A jelikož mě Vietnam vždy jako země zajímal, rozhodla jsem se udělat sondu do místního IT trhu. Jak jinak. O ničem jiném psát už ani neumím.

Úplně natěšená jsem začala organizovat různá setkání. Ptala jsem se svých kamarádů, jestli někoho tady neznají, a k mému (ne)překvapení tady má GoodData celou svou outsourcovanou pobočku vývojářů a QA. Tak mi poslali kontakt na jejich Dev Lead Ngoc, na Hunga, který má celou pobočku na starosti a se kterým Filemon dělal ještě za dob Systinetu, a pak se tady objevil ještě Machaně, taky ex-Systinet.

Background mých zdrojů:

Ngoc dělá v IT už přes 6 let od dob Systinetu. Pak na rok odešla do jiné firmy a teď je opět v týmu Hunga a dělá pro GoodData šéfku vývoje.

Hung dělal vývojáře v Systinetu, založil později pobočku ve Vietnamu a teď dal zase dohromady tým pro GD.

Machaně neboli Robert Macháček dělal kdysi pro Systinet, potom měl na starosti hiring pro HP ve Vietnamu a v současné době zde má svou firmu RnD4U, kdy pomáhá firmám i jednotlivcům vyvinout aplikace, které potřebují pro svůj business.

IMG_6027

Svět je malý! Říkám to pořád. Tak se setkáváme postupně s každým z nich a ždímám z nich informace, jak to jen jde. Za tu chvilku (4 dny), co jsme byli v Sai Gonu jsem toho bohužel víc nestihla.

IT trh je na začátku velkého boomu. Je tady spousta větších firem, v menší míře startupy. Je vidět, že lidi preferují jistotu než risk. Proto se třeba raději hlásí na práci do velkých firem: HP, CSC, FPT (největší IT konzultantská společnost ve Vietnamu), Bosch atd.

Při hiringu nových lidí stále používají jako hlavní zdroje:

  • Reference
  • Pracovní portály. Největší 2 portály pro IT jsou Vietnamworks.com a ITviec.com. Zahlédla jsem ještě další jako jobtown.co, ale podle toho, co říkaly moje zdroje, největší úspěch mají první 2 zmíněné.

Headhunterské služby se zde využívají jen na pozice architektů, opravdu seniorních vývojářů nebo když firma chce založit pobočku a potřebuje nahirovat Dev manažera. Feečka jsou 2 platy.

Tři města, ve kterých najdeme větší koncentraci IT firem: Ho Chi Minh (největší IT trh), Ha Noi a Da Nang. V další městech jsou nabídky v menším měřítku. Vidím i při hledání pozic dle lokalit – nabízejí se tato 3 města a „Other locations“. Putují sem masivní investice. Např. Japonské firmy sem stěhují své pobočky z Číny, pochopitelně z politických důvodů.

Inzerované pozice pro porovnání[1]:

  1. Ho Chi Minh – 747 pozic
  2. Ha Noi – 589 pozic
  3. Da Nang – 50 pozic
  4. U ostatních to bylo do 20 pozic, většinou jednotky.

Před 2 lety na trhu převládaly ještě MS technologie, v současné době je to hlavně Java EE. Další hledané technologie jsou PHP, JavaScript, ale třeba Python nebo Ruby nebo jiné ne-enterprise technologie zde skoro nenajdeme. Možná jednu dvě pozice. Za to mobilní appky jsou čím dál více vyhledávané, jak android, iOS, tak i hybrid.

Školství pro IT

Ngoc zmiňovala, že každá VŠ vytváří v poslední době obory pro IT, ať už se jedná o ty lepší – Dai Hoc Bach Khoa (University of technology) a Dai Hoc Khoa Hoc Tu Nhien (University of natural sciences), tak i jiné university, třeba zemědělská.

Málokdy se při studiu těchto oborů pracuje a studenti se soustřeďují jenom na studium, které je opravdu náročné.

Co mě potěšilo, je poměr žen a mužů, co studují IT obory. V jejím ročníku bylo 300 lidí a 50 z nich byly holky! (V jejím současném týmu je 40 lidí, z toho 10 holek – hodně v QA.) Mnohem lepší poměr než v ČR. Samozřejmě školu celkově dokončí tak třetina lidí. Asi také podobné jako v ČR.

Mzdy a benefity ve Vietnamu

Je to stále levnější než v ČR, ale rozdíl není tak signifikantní. Rozhodně je ale stále levnější než Indie, tvrdí Machaně.

Juniorní vývojáři dostávají range mezi 500 – 1000 USD měsíčně. Ti opravdu dobří mohou dosáhnout až 1500 – pokud mají excelentní AJ i technické znalosti, popř. už i nějaké zkušenosti během školy.

Mid – level tak do 1500 USD a senioři pak až 2000 USD. U architektů může mzda jít do 3000 USD.

Benefity nejsou tak rozmanité jako v ČR. Ale není to úplně špatné.

  • 13. Plat je nutnost, kterou každá firma musí nabízet. Něco jako +1 týden dovolené navíc v ČR. Opravdový benefit je pak 14. a 15. plat.
  • 12 dní dovolené je ze zákona. Pak je tu tak 10 dní státních svátků, a když náhodou nějaký svátek vyjde na víkend, mají volné pondělí.
  • Hodně ocení jazykové kurzy, hlavně angličtina.
  • Flexibilní pracovní doba a třeba občasný home office. Teď má Ngoc 2 dny HO v měsíci.
  • Další věci jako občerstvení na pracovišti – ovoce, instantní nudle, kafe a podobné věci se také cení, ale není to tak důležité.
    • Jak víte, ve Vietnamu se pije jen „cafe fin“ – vnské kafe, které se dělá v odkapávači. Navíc každý musí mít svůj fin. Moje představa:

cafefin

  • Zdravotní pojištění – když firma zaplatí nějaké rozumné zdravotní pojištění pro své lidi, bere se to jako velké plus. To základní pojištění je tady k ničemu. Ani vás neošetří pořádně v nemocnici a všechno byste si museli platit zvlášť.
  • Je také dobré si s týmem jednou za měsíc zajít na večeři, pivo, karaoke a sdružovat se. Nebo ještě lepší – vzít celou firmu a jet s nimi třeba do Thajska nebo někam po Vietnamu na dovolenou.

O tom, jaké jsou tady náklady a život, napíšu v dalším postu.

Firemní kultura

Firemní kulturu řeší velké firmy. U menších firem vidíme zřídkakdy. Nemohu však 100% potvrdit, protože moje zdroje jsou spíše z větších firem. Každopádně když jsme byly u Machaněho v officu, tak vypadali jako jedna velká rodina. Nemají napsané žádné firemní motto, nebo firemní pravidla. Ostatně, ve Vietnamu se na psaná pravidla stejně moc nehraje. 🙂 Zjistím do příště víc.

Co rozhodně preferují, je liberálnější a volnější přístup manažerů. Proto raději pracují pod Evropskými manažery, kdy je možné manažerům říct, že nemá pravdu, a rozumně se dohodnout. U asijských manažerů – Japonsko a Jižní Korea – nemožné, Čína – politické důvody, a i Vietnamští manažeři/manažerky jsou občas dost tvrdohlaví macho.

Ngoc mi ještě říkala, že zde putují příběhy o japonských firmách, kdy musíte přijít do práce přesně na 8:00 a odejít v 17:00. Pokud přijdete v 8:01, odečtou vám celodenní výplatu, ale stejně musíte ten den odpracovat. Šílenství!

Nedostatky

Největší nedostatky, které mají talenty ve Vietnamu? Angličtina a in-depth znalosti programování v té kreativní oblasti. IT rozkvět nastal relativně nedávno. Až v současné době máme první generaci těch zkušenějších lidí.

Dobrou angličtinu by tady člověk pohledal. Nová generace mladších ITáků bude mít určitě lepší AJ než ta současná, není však ještě pravidlem, že by každý člověk v IT uměl mluvenou AJ. Pokud pracuje třeba pro Japonce, musí se učit japonsky, protože dokumentace se píšou v japonštině.

In-depth znalosti – najdeme zde spoustu skvělých programátorů ve smyslu – když jim dáte zadání, oni ho udělají. Nevymlouvají se tolik jako Indové. Nemají na to dost dobrou angličtinu, takže si to musí odmakat kódem. 😀 Nicméně design architektury, vymýšlení vlastního řešení, to zde zvládnou jen ti nejlepší – architekti. Ngoc zmiňovala, že Atlassian chtělo kdysi v Saigonu postavit oddělení o 50 lidech a nakonec našli jen asi 20, tak to pak zavřeli. Důvod – AJ a znalosti.

Uff, dlouhý článek! Sorry, že to tady utnu, ale jdu se koukat na západ slunce. Pokračování příště…

IMG_2019

[1] Zdroj: https://www.vietnamworks.com/it-software-jobs-i35-en

Recruiterka zdraví z Vietnamu

Otvírání okýnek k dalším příležitostem

Předevčírem se mi stala taková vtipná příhoda. Z ničeho nic mi v emailu přistane zpráva od neznámé firmy – Vistaprint. Nejdřív checkuju, jestli si nespletli adresu nebo jestli to nebude nějaké to Africké „I`d like to give you 25 milion USD in gold…“ kind of thing.

Otevřu email a vidím v AJ napsané: „Dostali jsme na Vás doporučení od JetBrains.“ Hah! Tak už vím, odkud vítr vane. Podívám se na jejich stránky, pozice, jooo, .NET, to by se mohlo hodit do portfolia. Hned si vzpomenu na FSharping, na kterým jsem byla v pondělí. Možná bych teď mohla doopravdy zaměstnat Džoukra, aby mi našel těch 10 (tentokrát) C# (a ne Javistů) za to, že mi polil mé nové oblečení pivem. #notnice #sweetrevenge

Se spokojeným úsměvem jim odpovídám – jo, vypadáte super, pojďme probrat další detaily. Pošlu email a vyrazím k psycholožce…

O 3 hodiny později na cestě domů místo chytání Pokémonů checkuju emaily. Vidím email od O. Bartoše a v předmětu – Intro Luu Ly <> Pierre / VistaPrint. Podívám se znova na první email od Vistaprint, na druhý mail od Vistaprint, ano jsou to identické firmy.

No, ego boost jak kráva! Kdy se mi někdy poštěstilo, že by na mě byla doporučení ze 2 nezávislých zdrojů. Večeře mi o to chutnala víc.

Samozřejmě se s Vistaprint sejdu hned druhý den. Vypadají na fajn firmu. Specializují se na e-commerce, marketingové věci, weby pro menší podniky. Prý zaměstnávají lidi z MIT a dalších prestižních univerzit v US a jejich SW inženýři jsou na úrovni Googlu a Facebooku. Chtějí v Praze najít top fullstack/.NET lidi a jsou ochotni do nich hodně investovat. Co mě zaujalo mnohem víc jsou jejich officy v Barceloně. Mají ještě v Bostonu a Tunisku. Ale že můžete rotovat práci mezi těmito officy, to mi přijde cool. Ještě navíc posílají své lidi na mezinárodní konference, klidně i Web Summit. A to není žádná levná záležitost.

A aby dokázali, že vše myslí vážně, příští týden pořádají menší meetup pro 150 lidí v Node5. Crash Course in Software Craftmanship. Prej tam budou mít i nějaké lidi z Barcelony, tak jsem zvědavá. Tohle by mohlo zajímat #scrummaster #agilecoach #developer ale samozřejmě akce je pro všechny. Já už mám každopádně lístek. Doufám, že se tam s někým uvidím.

Otvírání okýnek k dalším příležitostem

Koncentrace a focus – další téma pro future of work?

Nedávno se nám stala taková jedna věc. Nechci ji nazvat nepříjemná nebo příjemná, spíše prostě běžná věc. Museli jsme se rozloučit s jednou naší kolegyní. L je chytrá a přátelská, nicméně si vztah k recruitmentu nevybudovala, takže bylo lepší pro obě dvě strany, aby odešla a našla si něco, co jí bude bavit. Přeju ji štěstí v životě.

Při našem posledním rozhovoru, kdy jsme se rozešly maximálně v dobrém, jsem se L snažila dát feedback co a proč, a naopak zjistit, co se nám moc nepovedlo. Zjistila jsem mimo jiné, že práce z domova/remote pro L nebyla ideální a nemohla se soustředit ani v Hubu.

Myslím, že další téma Future of work aka Wisephora.com, které se bude konat 31. Května lidi, (Doufám, že se tam uvidíme!) by mohlo být „Jakým způsobem pomoci svým lidem, aby se mohli na práci soustředit“, nebo „Jak hacknout mozek, aby fungoval tak, jak my chceme“. No, bude tam mluvit Petr Kadlec, úžasný neurovědec s skvělým smyslem pro humor. Už se na něj těším.

Ale abychom moc neodbíhali od tématu, v poslední době doháním resty s CZpodcastem a narazila jsem na ten „Hacking mozku“ s Jankou Chudlíkovou. Společně s feedbackem od L mě to inspirovalo napsat tento článek.

Janka zmiňovala v podcastu o neklidu dnešní doby, kdy dnešní děti nejsou schopné sedět v klidu na jednom místě a soustředit se jednu věc. Moje sestra (16) není schopná u rodinné večeře pustit mobil z ruky: messenger, facebook, snapchat,… Takže na ni zvýším hlas, aby ten mobil odložila. Ach ta závislost na dopaminu!

V tu chvíli jsem si uvědomila, že dělám dost často úplně to samé. Píšu email, odpovídám lidem na facebooku, na Slacku, čtu si facebook statusy, jedu si videa na 9gag, do toho si pouštím podcast, abych nakonec zjistila, že nemám žádné relevantní informace ani z jedné činnosti. Někdy se mi povede napsat email špatnému člověku, oslovit ho jiným jménem, pošlu mu úplně špatný projekt jenom kvůli tomu, že multitaskuju.

Mozek prý stíhá maximálně 3-4 procesy, jinak pak nastávají fatální chyby. Navíc vůbec nejsem efektivní… No, tady to vidíme. Přitom vůbec nezáleží na tom, jestli jsem v Hubu mezi 50 lidmi v open space, v kavárně nebo sama doma.

(Zrovna píšu tento článek v kavárně (Místo) a do toho odpovídám na miliony dotazů Ha An. A psaní článků je zrovna činnost, při které potřebuju maximální koncentraci. Proto je píšu většinou v noci.)

Zkoušela jsem Pomodoro, co doporučoval Filemon, ale mně osobně to nefunguje. Doporučená intervaly jsou 20-5-20-5… Můj mozek ale potřebuje 10 – 15 minut na to, aby se začal na nějakou činnost koncentrovat. Jasně, že tam můžeme nastavit různé intervaly dle našich potřeb, ale když zapnu pomodoro program, mám pocit, že více sleduju ty minuty na pomodoru než svou práci.

Co jsem teda musela radikálně udělat je, vypnout všechny notifikace na mobilu a na macu. V nejbližší době nejspíše zavedu ještě hodiny, při kterých vypnu úplně všechny sociální sítě a slacky, abych se soustředila na složitější práci. Peak mozku je prý mezi 9:00 – 11:00 ranní a 15:00 – 17:00 odpoledne. Stačí prý bliknutí nebo lehká vibrace mobilu a mozku to flow uteče a je dost možné, že se už se do něj nevrátí. Tak mi v těchto časech nikdo nepište ani nevolejte. Dík! 😀

Další věc, kterou řešíme dost často je focus. Na rozdíl od koncentrace – což je proces, tak focus jsou priority, na kterých bychom měli pracovat, abychom byli úspěšní. Zjišťuji, proč jsme byli v některých měsících úspěšní a měli jsme placementy (placement = úspěšné dosazení kandidáta na danou pozici), a některé měsíce byly horší. Focus! Vybrali jsme si špatného klienta, špatný projekt, na který jsme se soustředili, a strávili na tom tolik času – bezvýsledně.

Pracujeme nyní na tom, abychom se focusovali na ty správné, kde nám to bude dávat smysl a přinese to výsledky. Ale tak znáte to. Nikdy neodhadnete, jak se věci vyvinou.

Janka také zmínila v podcastu důležitou věc – největší výhodu bude mít v budoucnu ten, který se dokáže soustředit (koncentrace) a bude umět věci prioritizovat (focus). Souhlasím.

Prosím vás, kdo z vás má nebo měl podobné problémy a jak to řešíte? A vy, co dosáhnete stavu flow, co vám k tomu pomáhá?

Koncentrace a focus – další téma pro future of work?

QuBit Conference – Save your butts from cyber crimes

Nedávno jsem se u Fila nedobrovolně dívala na jeden díl Black Mirror. Pro ty z Vás, kteří seriál neznáte, se jedná o možné i nemožné příběhy současného světa. Jeho stvořitelem je Charlie Brooker, pro něhož je typickým prvkem trochu kontroverze. Ale zpět k danému dílu: Shut up and Dance. Popis z ČSFD:

„Kenny je uzavřený outsider a pracuje v kuchyni jako pomocná síla. Někdo se mu nabourá do počítače, začne ho sledovat přes webkameru na jeho notebooku a natočí o něm kompromitující video. Samozřejmě ho pak začnou vydírat a dávat různé úkoly ke splnění výměnou za mlčenlivost. Kenny postupem času zjišťuje, že není jediný, kdo chycený v této hře…“ A to ostatní bych asi neměla říkat, protože by to byl těžkej spoiler.

black-mirror

Další epizody pojednávají o dalších problémech dnešního světa v souvislosti s rozvojem nové technologie a hloupnutím a ignorancí lidí. Ale tento díl mě vystrašil natolik, že jsem od té doby nemohla myslet na nic jiného, než kde seženu krytku na svou webkameru.

Když jsem si totiž zjišťovala pravděpodobnost toho, že by se to mohlo stát i v reálném světě, našla jsem článek s Michalem Pěchoučkem, kde říká: “Pravděpodobnost je asi tak vysoká, jako že se vám někdo naboří do systému a bude vám manipulovat s vašimi daty. Je to technicky podobný problém,”… Achjo!

Náhodou mě ve stejné době oslovila Maria Kaličaková z QuBit konference – komunita zaměřená na kybernetickou bezpečnost, jestli by nestálo za to se sejít a případně se domluvit nějaké spolupráci.

Budou totiž v Praze pořádat konferenci od 4. do 6. Dubna 2017. Na programu budou nejen přednášky a workshopy pro účastníky, ale nultý den (4/4) bude věnovaný školením na security oblast. Další dny budou věnované výše zmíněným činnostem a samozřejmě networkingu. Lístek na konferenci není nejlevnější, ale to není nic, co by stálo za řeč. 

a_jan_5008

Témata budou z různých oblastí cyber security, od bezpečnosti IoT, průmyslovou bezpečnost a spoustu dalších zajímavých věcí, které by se daly hacknout. Samozřejmě cyber crimes a cyber wars jsou taktéž hot topics dnešních dní. (Určitě jste slyšeli o nedávných útocích hackerů na ministerstvo zahraničních věcí ČR.) Navíc se dbá na to, aby přednášky nebyly jen PR pro firmy, ale aby si i odborné obecenstvo odneslo nějaké cenné informace.

Řečníci se budou skládat jak z akademické půdy, tak i komerční sféry. V této security oblasti znám snad jen Ondřeje Krehela, spolu-zakladatele QuBit konference, takže se nebudu ohánět tím, že zmíněné řečníky znám. Nicméně, checkněte seznam a uvidíte. J

Co mě ale ještě zaujalo na QuBitu je, že si nechali vyrobit vlastní QuBit krytky na webkameru. Těch jsem si vzala hned 3 (Největší radost od shlédnutí Black Mirror!). Zjistila jsem, že je o ně neuvěřitelně velký zájem. Poprosila bych Mariu tedy asi o dalších 10… A samozřejmě se tam bude rozdávat spousta dalších vychytávek na to, jak si chránit své soukromí. Už se tam těším!

Co vy? Kdo z vás se tam chystá?

PS: Kdo na to není dost vystrašený, doporučuju se začít dívat na Black Mirror.

QuBit Conference – Save your butts from cyber crimes

Hiring, hiring a zase hiring… Asi z toho padnu na zadek!

Od začátku roku jsem přečetla celkem dost článků o tom, jak válka o IT talenty sílí, firmy musejí vymýšlet nové způsoby, jak je nalákat k sobě, a recruiteři by měli hledat nové cesty, jak se kandidátům dostat pod kůži. Člověku se jen panenky zatočí, když se podívá na pracovní portály, jak je velká sháňka po vývojářích, devops nebo security lidech. Že by sloučení Avastu/AVG a stěhování velké části vývoje HP do Indie trhu nepomohla?

Očividně ne. Co jen se zpráva roznesla, recruiteři se jako supi vrhli po těchto firmách a dobří kandidáti už jsou na core rozebraní.

Přemýšlím, co dál dělat. Jak zlepšit nábor? Kde hledat kandidáty? Jak se s nimi seznamovat? Jak s nimi komunikovat? Docela mi z toho bolí hlava.

Velmi dobré tipy dává třeba Lovec Hlav ve svém posledním článku. V podstatě se ale omílá dokola pořád to samé. Je nedostatek IT lidi a bude jich velký nedostatek. Konkurence je velká a musíte se snažit ze všech úhlů pohledů od firemních benefitů (viděla jsem nějaké kanceláře na Bali), firemní kultury a její PR až po kredity na taxi (myslím, že to byla Kiwi). No dobře, tohle dělají firmy.

Co dělají potom recruiteři?

Zase znova poslouchání podcastů, aktivní učení se programovat (kamarád teď začal dělat krátké kurzy zdarma), sledování novinek na tech blozích a v neposlední řadě chození na meetupy…

Říkám rovnou, nejsem bůh. Podcast stačím sledovat jen jeden, můžete 2x hádat který. Už se 2. týden dokopávám k tomu, abych konečně zašla na první lekci programování. Tech blogy čtu matně z tramvaje, a to jen když vidím doporučení od nějakých známých. A chození na meetupy, to je kapitola sama o sobě. 🙂

Are we welcomed there?

V posledním měsíci už se mi stalo 2x, že mi zrušili vstupenku kvůli tomu, že nejsem vývojář. Vývojáři mají přednost, to je jasné. Tak já se firmám nedivím. Je to jejich náborová akce. Mít na své náborové akci cizího recruitera, tak se ho snažím taky odstranit ze seznamu. 😀 Nepopírám však, že je mi z toho trochu smutno.

Začínám si proto vybírat takové meetupy, které nejsou pod záštitou konkrétních firem, ale spíše jednotlivců. Účast je tam menší, za to jsem mnohem více vítaná. Poslední akce, co se fakt povedla, byla akce PragueJS minulou středu. Témata zajímavá a i já jsem tomu rozuměla a něčemu jsem se zase přiučila. Pak jsou tady meetupy jako Lambda, Ruby, DevOps apod.

Navíc jsem se naučila na těchto akcích „neprodávat“. Myslím, že není nic horšího, než potkat recruitera na meetupu a poslouchat ho 10 minut mluvit o tom, jak je ta nabídka úžasná a že byste měli tu změnu přece jen zvážit. Někdy je mi dokonce nepříjemné o práci mluvit a otočím to na jiné téma. Mnohem lepší je naslouchat a udělat si přátele.

Dále je to e-komunikace.

Nedávno jsem (zase) dostala solidní studenou sprchu od kandidáta, který rozebral můj email do posledního slova a pak dodal odkaz na článek od Misantropa, kde pojednává o náboru vývojářů. Určitě stojí za to si ho přečíst. Nejdůležitější body jsou zmíněné samozřejmě až na konci: …vývojář se stejně rozhoduje na základě smysluplnosti projektu a kvalitního týmu lidí, se kterým bude dělat…“

Ke svému překvapení jsem z emailů akorát musela odstranit hastagy :D, a možná podrobněji popsat projekt? Nevím. Když jsem to udělala předtím u jiné firmy, dostala jsem zase zprdnuto za to, že je to moc dlouhé. Je těžké najít tu jedinou správnou cestu. Nicméně stále je co se učit…

Tak jen pro začátek, co jsem se dozvěděla:

  • Netykat při prvním emailu.
  • Nepsat žádné „pro našeho klienta mezinárodní finanční instituci.“
  • Lokalita, peníze, projekt.
  • Žádné # – není to twitter.
  • Když má na profilu napsáno, že nehledá, tak opravdu NEHLEDÁ. Ale třeba tomu přizpůsobit email a napsat, že je jen informační pro dotyčného.
  • A posílat opravdu relevantní nabídky, resp. aspoň podle toho, co jsem schopná vyčíst z profilu.

To je prozatimní půlnoční souhrn myšlenek. Zase přijdou další.

PS: A kdybyste se chtěli kopnout a jít na nějaký ten meetup, dneska je jeden Fsharping: http://srazy.info/fsharping/7053

Hiring, hiring a zase hiring… Asi z toho padnu na zadek!

Tak si uděláme retrospektivu jako ve Scrumu

Skoro nemůžu uvěřit, že už uplynul rok, co jsme založili Three Queens. A 2016 byl fakt totální jízda jak v pracovním, tak i osobním životě! Nahoru, dolů, nahoru…

Když jsem začala podnikat, říkala jsem si, že první rok to bude asi na pohodu. Nebudu mít moc klientů. Asi ten první rok budu ještě sama. Takže to vše bude spíše taková zkouška.

A v osobním životě, kdy jsem si myslela, že už je vše „nalajnované“… No však víte co se stalo. 🙂

Všechno dopadlo jinak. Jak se říká „Člověk míní, život mění!“

Takže Three Queens.

Po pár měsících se ke mně přidala úžasná Djelka. Super se doplňujeme a musím říct, že jsem fakt ráda, že ji mám. Naučila mě za tu krátkou dobu spoustu věcí a díky její pozitivnímu přístupu úplně ke všemu mi pomáhá posouvat se dál.

Rozjely jsme společně business „ve velkém“. Měly jsme možnost navázat spolupráci se skvělými startupy, firmami, za což chci poděkovat svým přátelům, že nás takhle všude doporučují. Jsme hrozně vděčné za vaši důvěru a doufáme, že vás nezklameme.

Nedávno jsme proto také musely rozšířit tým a nabraly k sobě rovnou 2 slečny – Ha An a Linh. Protože proč se jmenovat 3 královny, když pak budeme opravdu jen 3, že? Trojku jsme rovnou přeskočily a jsme 4. Holky jsou kupodivu z Vietnamu, i když jsem si říkala na začátku „hlavně ne žádnou Vietnamku, protože se tam navzájem zabijeme.“ Tak teď jsou na mě 2.

#wewillrock2017

Za mě osobně jsem si vyzkoušela, jaké to je mluvit na konferencích (Barcamp) a zároveň si zkusila udělat workshop na VŠE. Mluvení na veřejnosti mi pořád nejde a z trémy jsem nesvá celý týden. Skoro jako před státnicemi. Za ty zkušenosti jsem ale fakt ráda a o to víc budu trénovat.

Člověk by měl dělat věci, které neumí. Kdyby dělal jen to, co umí, nikam se neposune. #kungfupanda3

Co se mého projektu „100 dating challenge“ týče, tam mám smutnější zprávu. Po 20 schůzkách jsem experiment ukončila (pozastavila?). Musím říct, že jsem se seznámila díky této výzvě se spoustou zajímavých lidí. Největší úspěch k mému překvapení byli lidi z Tinderu.

Z 20 schůzek jsem do teď v kontaktu se 3 lidmi. Jsou to lidi z IT nebo startup scény, překvapivě. Mimo sociální bublinu jsem se nakonec moc nedostala, i když jsem se opravdu snažila.

Nedávno mi přišel email s tím, že mě chtěl kluk pozvat na rande, protože si přečetl můj blog. Najednou mě trklo, že bych měla dát update ohledně mého současného stavu. Jsem zpátky u Fila. Resp. Už mám zase ten druhý full-time „job“ vedle 3Queens, takže jsem spokojená a už nehledám.

Do toho jsem se připojila do jedné dobrovolnické organizace, kde se budu věnovat osamělým důchodcům – povídat si, číst, hrát karty… 😀

To víte. Když už jsme aktivní v jedné oblasti, tak proč si nenaložit další aktivity.

All-in-all, 2016 byl rok plný změn, nových zkušeností, neobyčejných zážitků, i neuvěřitelných failů. Jsem zvědavá, co přinese 2017. Nějaká předsevzetí do 2017, lidi?

Tak si uděláme retrospektivu jako ve Scrumu