No, to byl porod!

Po půlroce domlouvání, přemlouvání a rozmlouvání se nám dneska konečně podařil udělat web www.3queens.cz. Jestli s tím máte někdo zkušenosti nebo dokonce teď nějaký web vyvíjíte, soucítím s vámi.

Na začátku jsme neměly konkrétní představu, čtěte žádnou, a tomu jsme musely také přizpůsobit hledání dodavatele.

Po předchozí negativní zkušenosti s jedním OSVČ, který nám dodal 90 % své práce, dostal zaplacenou zálohu ve výši 90 % celkové faktury, ale těch zbývajících 10 % už nikdy nezvládl, už jsme nechtěly další. 10 % = performance, bugy a 404, a pár dalších detailů v rámci 10 %, kvůli kterým nám databáze nezačala ani fungovat, pretože mu medzitým zomrel dedko, vyrabovali mu auto, zatopili mu byt, bol 2 týždne na dovolenke, potom 2 týždne chorý, a myslím, že mu mezitím stačila umřít i babička. Pak už přestal úplně reagovat. No, neuvěřitelný. Výmluvy na n-tou. Už nikdy více.

Koho vybrat tedy? Jak se jmenovali ti kluci, se kterýma jsme zpívali loni na Develu…? Inspire! Dělají taky weby, ne? Napíšeme jim. A aby to byla spravedlivá „veřejná“ zakázka, tak si přivoláme k výběrku ještě jednu firmu, aby to bylo vyrovnané.

Druhá firma ve výběrku – nejdřív celkem sympatické setkání, ale když nám pak poslal ten 15-stránkový dokument plný textů, na které jsem opravdu neměla čas ani nervy číst, tak jsme se rozhodli pro Inspire.

Zpočátku spousta analýzy, co chceme dělat, na koho cílit, jaké barvy, jaký text, co tam chceme všechno na webu mít atd. Nela nás fotila v hubu a paralelní polis, abychom měly nějaké fotky na web. Desítky emailů, hodiny skypování a probděné noci strávené psaním textu, který jsme nakonec stejně předaly jejich Copywriterce.

Přišel den D! První návrh webu.

Eeeh… Co to je?! Takhle jsme si to vůbec nepředstavovaly! Tohle se nám nelíbí, tamto se nám nelíbí, proč je tam Ha An sama na fotce? Nedává to smysl. A ty texty musíme také opravit. Vypadá to jako bullshitění. Nejvíc nešťastná z toho byla Djelka. Měla blízko k hysterickému záchvatu. 😀 Já měla naopak velmi nízké očekávání, takže můj dojem byl: „Takhle to nepůjde na ostrý web. Chceme úplně jiný design.“

Hledaly jsme pak příklady webů, které se nám líbily. Mezitím mě napadlo ještě zanést prvky komiksu do designu, protože ITáci a komiks, to prostě k sobě nějak patří. Vymyslely jsme si vlastní postavy podle našich hrdinů. Ha An je a la bystrozor (HP), já Lucifer a Djelka Lara Croft. Službu zařídili Profikomiks.

Nakonec to byla komunikace ohledně webu na 2 frontách. Ještě bylo léto, takže každou chvíli byl někdo na dovolené.

„Prosím Vás, chtěly jsme jiné barvy oblečení…“

„My nemáme tak šikmé oči nebo?“

Konečně se doladily postavičky a zkoušíme je dát do webu. Druhý design webu byl mnohem lepší. S těmi postavičkami se v Inspire poprali dobře. Samozřejmě jsme udělali ještě nějaké změny a pro jistotu jsem poslala náhled webu ještě svým přátelům, aby mi to okomentovali. Feedback byl rozporuplný a dělil se na 2 tábory.

První tábor: „To je FAKT PĚKNÝ!“ nebo „Wow, to je docela odvážný, ale mně se to líbí!“

A druhý tábor: „To fakt chceš mít na webu? Nemůžu odtrhnout oči od nadkolenek a rozparku.“ Nebo „Vypadá to, jako kdybyste prodávaly samy sebe.“

Jo, tak takovou reakci na web prostě nechceš. Upravíme naše postavičky. Kratasy a nadkolenky nahradíme dlouhými kalhotami. Snížíme rozparek. Zmenšíme prsa. Mnohem decentnější.

Musely jsme se ještě naučit, jak zacházet se šablonovým systémem. To šlo rychle. Doladily jsme detaily, přepsaly texty, Naty nás vyfotila, upravily loga klientů, přepsaly IP adresy a dneska konečně jedeme na ostří nože! Drama jak sviň. 😀

Zatím docela úspěch. Tak snad se to bude líbit i dalším.

Advertisements
No, to byl porod!

Ze života podnikání aneb boje s finančním úřadem

Jak si čtu různé články o tom, jak kvůli finančnímu úřad krachují firmy, lidi ztrácejí domovy, rodiny, stávají se z nich přes noc bezdomovci… U takových článků mi je na blití z činnosti státní organizace, kterou platíme z našich peněz, z peněz komerčních firem, větších, menších podnikatelů. Bez těchto daní by tyto instituce a jejich zaměstnanci vůbec neměly žádné prostředky ke svému fungování, ale stejně je jejich cílem kontrolovat, případně zestátnit, rozprodat vše, co patří firmě, která „údajně má daňové úniky“. My žádné daňové úniky díkybohu nemáme.

Nicméně jednoho dne mi přistál nemilý email od mojí účetní firmy, že FU chce udělat kontrolu našeho účetnictví, kvůli jednomu měsíci, kdy jsme měli přeplatek na DPH a FU muselo vracet nějaké peníze.

WTF?! Jednou po dobu skoro 2 let existence máme přeplatek a hned musí přijít kontrola? Co ten 10x násobek, co jsme mezitím odvedli na daních? To se nepočítá? OK, nechávám na své účetní firmě dělat svou práci. Všechny faktury, daně, poplatky jsem vždycky platila včas. Licenci máme v pořádku. Není se čeho bát.

Dneska čtu email od klienta:

Ahoj Luu Ly,

dostali jsme výzvu od FU Praha k poskytnutí informací o spolupráci mezi Three Queens a námi. Jen jsem ti to chtěl dát vědět.

> Předmětem vyžádání jsou listiny a informace týkající se obchodní spolupráce s daňovým subjektem Three Queens ve zdaňovacím období červen 2017<

Co si to vůbec dovolují takhle kontaktovat moje klienty?! Od účetní se dozvídám, že „samozřejmě mohou kontaktovat Vaše klienty“ a „Samozřejmě mohou přijít na kontrolu i k nim do firmy.“ Nemusejí mi dávat ani předem vědět, kam půjdou, s kým budou mluvit. K čemu vyplňujeme kontrolní hlášení?

To je přesně ta situace, kdy se cítíte úplně bezradní, protože nemůžete udělat absolutně nic. Jen čekat na to, kolik klientů FU zkontaktuje, kam půjde osobně a komu jen napíšou. Jak moc se tohle podepíše na Vašem jménu a pověsti a jak moc to ovlivní váš business, to je jim jedno.

Moji milí klienti, moje svědomí je čisté. Omlouvám se za zbytečný vopruz, který budete muset případně řešit, protože jsem si dovolila 1 měsíc mít přeplatek na DPH. Doufám, že to brzo přejde, FU zjistí, že moje podnikání je zcela normální a v mezích zákona, a že to nijak neovlivní naši spolupráci.

Ze života podnikání aneb boje s finančním úřadem

Když se chce, tak to jde… po večerech

Sedím si tak v Hubu. Koukám na emaily. Najednou mi tam přistane zpráva z LinkedInu od člověka s vietnamským jménem. Rozkliknu ho a zpráva začíná:

„Ahoj chi! …“

Rozplývám se radostí, jako kdyby mi někdo dal sedací vak Snorlaxe.

Pro pochopení kontextu: „chi“ je ve vietnamštině oslovení „starší sestra“. Ve Vietnamu se oslovení liší dle věku, a taky dle postavení člověka, kdy „starší“ má vždy respekt od „mladšího, „zákazník“ má respekt od „obsluhy“. Tím, že mě nazval „chi“ mi ukázal, že ke mně chová úctu a respekt.

„… hledám nový projekt v JS. Nemáš pro mě něco?“

No jasně, že mám! Že váháš! Takže jsem si s ním zavolala. Zjistila jsem, že IT ani nestuduje. Vše se učil po večerech, protože si řekl, že zkusí programování, a pak už u toho zůstal. Chodil na různé veřejné přednášky od firem, a pak získal práci jako junior vývojář v jedné firmě. Teď se chce posunout dál. Osobnostně super. Dělal předtím sales. Tak si říkám, dobrý kluku! Dosadím ho ke svému klientovi a všichni jsou happy.

Vzpomenu si přitom na poznámku od kamaráda, který si mi někdy v minulosti stěžoval, že hledal nějaké zdarma kurzy programování pro začátečníky, ale všechny jsou určené jen ženám.

Pozoruju poslední 2-3 roky iniciativu dostat více žen do IT. To se tak rozmohlo, že díky tomu vznikly Rails girls, Czechitas, Pyladies („Code of conduct“ a kvóty – ale to nebudeme v tomto článku rozebírat). Určitě jsou tu další kurzy, ale z doslechu (a vyzkoušení – Rails Girls) znám jen tyto 3.

Proč tady nejsou zdarma kurzy i pro muže? Nemyslím rekvalifikační kurzy od úřadu práce, ale takové jako jsou třeba Czechitas. Pravidelné veřejné kurzy, dobře by se o tom vědělo, muži by byli podporováni, aby tam chodili a učili se programovat. Co udělat třeba „IT Man!“? (číst jako it men jako ten film „Ip Man“) Nebo udělat ty kurzy pro ženy i muže dohromady. Zdarma.

Myslím, že IT firmám by teď bylo jedno, jestli naberou muže nebo ženu. Hlavně když ten dotyčný člověk/ta dotyčná člověčice dá dohromady kód, který má hlavu a patu a funguje. (Nebo je tady nějaká firma, která už zavedla kvóty?)

Tohle jsem vyslovila nahlas jako nápad na jednom HR meetupu (jediný, na který chodím). Ihned se ozvaly názory, že muži jsou schopní dohledat si všechno sami, nebo že se tolik nestydí chodit na konference a meetupy, kdežto ženy se necítí ve své kůži být v prostoru plném mužů. Měly pak pocit, že jim to nejde, a brzo by to vzdaly. Proto děláme separátní školení pro ženy. Budou se pak lépe zapojovat. Také se firmám lépe podporují projekty, které mají jasný purpose. Tento názor, prosím, řekli muži.

OK, OK! Relax man!

Cítila jsem se skoro, jako kdybych jim zabila štěně. Něco ve smyslu: „Jak můžeš tohle vůbec říkat?“ A proč bych nemohla říct nahlas, že potřebujeme kurzy programování i pro muže zdarma? Muži se to mohli naučit na škole, na vejšce, sami. A ženy ne? (Kdybych se učila nějaký IT obor, a tohle slyšela, urazila bych se.)

Snažíme se tady bourat stereotypy a pomáhat ženám do IT, ale stereotypy kolem mužů zůstávají. Co takhle to vzít za druhý konec a ukázat ženám, že muži také potřebují pomoc při procesu učení? Že muži i ženy jsou na tom stejně, co se týče začátků, a kam člověk dojde, to je čistě na něm? Nemyslíte, že by tohle bylo lepší? Jaký na to máte názor?

Ptám se také jako malá žena vietnamského původu z chudé rodiny, to je snad dostatek předpokladů na to být členem znevýhodněné skupiny: „Nechcete někdo založit zdarma kurzy programování pro muže?“ Potřebuju víc vývojářů. 🙂

Když se chce, tak to jde… po večerech

Férová firma?

Minulý pátek jsem byla na HR Meetupu, který pořádá Jeanne. Koná se každý první pátek v měsíci a bavíme se na téma práce, pracovní prostředí, future of work, performance review apod. No, klasika. Poslední téma před létem byla remote práce. Před létem se to celkem hodí. 😀

V poslední době to velké firmy jako IBM nebo Honeywell vzaly docela radikálně a zrušily všechny remote práce… Nebo aspoň to takhle prezentovala média. Měli jsme představitele z IBM a Microsoftu, aby nám odvyprávěli svůj příběh.

Pravdou je, že IBM zavedlo on-site práci pro marketing oddělení v USA. Jak to potom bude pokračovat pro další oddělení, to ještě uvidíme. To vše má podpořit kreativitu a podle studie z Harvardu vznikaly nejzásadnější objevy tam, kde se vědci setkávali. Říká se tomu Water Cooler effect – setkávání v kuchyňce. Uvidíme, jaký efekt to bude mít tady.

Microsoft svým lidem na druhou stranu stále nabízí flexibilitu v této oblasti. Takže nic zásadního se tam nezmiňovalo.

Když přišel na řadu Honeywell, bylo to zajímavé. Znáte ten příběh o CEO, který přišel jednou náhodně do jedné z jejich poboček a nenašel v officu nikoho kromě recepční? To byl ex-CEO Honeywellu. (Ne, že by ho, kvůli jeho spontánnímu rozhodnutí jet nečekaně zkontrolovat dění v terénu, učinili „ex“.) Když viděl prázdnou budovu, byl lehce otřesen: “Proč zaměstnanci vůbec do officu nejezdí? Jak máme dělat inovace, když se nebudeme vůbec setkávat?”

(Nebo si mohl taky říct něco úplně jiného, ale tohle je oficiální verze.)

Tak si udělali research a podle nasbíraných dat se rozhodli, že remote práci zruší všem. Taky uvedli, že Water Cooler effect byl jedním z důvodů.

Je zajímavé, jak vnímají tyto změny lidi shora, a pak jednotliví lidé zdola. Někomu samozřejmě nevadí docházka do officu, ale ti, kteří mají celodenní cally, včetně nočních hodin, protože ČR a USA… A druhý den mají být v 9h ráno v práci a odejít mohou až v 5:30. Přijde mi to trochu vytržené z kontextu. A mají 2(?) dny home office/remote ročně, o které musí požádat předem HR a management. How cool is that?! (Zdroj informací raději nebudu jmenovat, ale má zkušenosti s prací v Honeywellu.)

Připadalo mu (tomu člověku) nespravedlivé, že i když dá té firmě něco navíc, stejně to nikdo neocení. To něco je myšleno – čas a energii strávenou prací, kterou by mohl normálně odmítnout, protože je mimo pracovní dobu. Místo toho se té práce ujme. Nevidí však žádnou pozitivní zpětnou vazbu.

Hned jsem si vzpomněla, jak jsem jednou musela řešit svou pondělní nepřítomnost v officu, když jsem celý víkend strávila na konferenci, včetně after-party. (Ano, omluvila jsem se včas.)

Kdo chodíte na konference, tak víte, že nejlepší známosti a konexe potkáte až na těchto party. Networking tomu běžně říkají. Já mám raději slovní spojení „making friends“. Nejlepší kandidáty a klienty jsem většinou získávala postupně přes přátele, které jsem potkala na těchto akcích.

Anyway, byla jsem nařčená za to, že jsem nepřišla do práce. Bylo mi naznačeno, že ví, že jsem minulou noc trochu přebrala a že to není dostatečný důvod si vzít home office. V tu chvíli mi úplně zasvítila v hlavě kontrolka: „Proč tady dělám práci navíc o víkendu, když moji kolegové tráví čas odpočinkem, a nakonec dostanu akorát vynadáno?!“ Řekněte, kolikrát se Vám stala taková pitomost v práci, která Vás úplně demotivovala k tomu, dávat cokoliv navíc té firmě?

Jasně. Nejlepším řešením by bylo si to tehdy na rovinu říct, co si myslím. Byla jsem ale v šoku, takže jsem ze sebe nedokázala dostat ani slovo. (V hlavě jsem kopala nohama na všechny strany. 🙂 )

Bude se teď něco podobného dít v těchto firmách? Uvidíme. Budu bedlivě sledovat. Upřímně, tohle zavedení povinného chození do officu mně osobně připadá spíše jako potřeba micro-managementu shora.

Přemýšlím, co mi na zrušení home officu vadí nejvíc, a myslím, že je to ta nedobrovolnost a nedůvěra. Já bych do officu klidně chodila každý den od rána do večera, kdyby mi to dávalo smysl. Ale takhle…

Jak to říkal Martin Palička z Etnetery? „Raději tady budu vytvářet pracovní prostředí pro 97% lidí, kteří budou poctiví a dají do toho vše, než pro 3% lidí, kteří by tak či tak podváděli.“

No, nakonec jsem si založila svou společnost, kde si pravidla určuji sama.

PS: Jasně, že někomu remote práce nevyhovuje, či se na to ani nehodí. Nebo jsou práce, u nichž home office nejde – třeba ve výrobnách a továrnách. Asi těžko nařežete nějaké plasty vzdáleně. U těch profesí a lidí, kde by remote práce šla, nevidím důvod, proč ho aspoň částečně neumožnit.

PPS: Pozor! Remote práce neznamená jenom home office.

Férová firma?

Musím říct, že letošní Wisephora byla dost intenzivní…

Ráno, ještě trochu unavená z warm-up party předchozího večera, jsme s Filem přijeli na místo činu, kde se měla konat ta velká show. Byla jsem fakt zvědavá na prezentace, které tam budou, protože podle všeho už jsme vyčerpali témata minulý rok.

Ale opak bylo pravdou. Prostory La Fabrika byly mnohem komornější, takže to házelo i zdání větší zaplněnosti účastníky. Na přednáškách jsem se náramně bavila a vydržela jsem sedět snad na všech. Musím vypíchnout pár poznatků, nebo to byly aspoň věci, které mě zaujaly natolik, abych si je pamatovala.

Dan Franc a jeho mraveniště.

Ještě hned na začátku pouštěl video slavné křižovatky v Hanoji, za což u mě dostává bonus point. Samozřejmě křižovatka jela i bez osoby řídící dopravu.

Hanoi-Vietnam-Crazy-traffic

Ale zpět k mravencům. Bylo dobrý pozorovat rozdíl v chování mezi mravenci a lidmi. U mravenců prý také 20% vůbec nepracuje nebo dělá opak toho, co by mělo. Třeba když nesou jeden list, tak 1 z 5 třeba jde na opačnou stranu, než by měl. Lidem jste dali kostky na stavení mostů a ten most vypadal spíše, jako kdyby tam ty kostky někdo náhodně pohodil. Aneb i když jste jim zadali nějaké úkoly, vždy tam vstoupil ten lidský faktor – „nutkání být kreativní“ nebo „aby to bylo rychle udělané“. Musím se na mravence podívat někdy pořádně na zahradě.

Dále bylo zajímavé podívat se do finančního ohodnocení, (jak tomu říkali?) nejsvobodnější firmy? Pavol Lupták velmi hezky ukázal vše na číslech. To rozdělení mi přijde férové. Tenhle slide mi přišel nejpraktičtější. Jinak samozřejmě další atributy, které přispívají k tomu, aby u vás někdo dělal: smysl práce, svoboda výběru projektu, neomezená dovolená, časoprostorová flexibilita/volnost, žádné direktivní řízení, přímost atd. To už jsme slyšeli několikrát.

odmeny

Teď když zpětně čtu program, tak ten druhý úsek si pamatuju jen matně, protože další úsek, kde byl Karel Janeček, Jirka Fabián a Dan Steigerwald byl tak silný, že vymazal dojmy z předchozích přednášek. Teda aspoň u mě.

Karel Janeček a jeho Demokracie 21 pro spravedlivější rozhodování, kdy volič má k dispozici více než jeden hlas a někdy i plus jeden negativní hlas. Třeba volby nového prezidenta(21): „Kohokoliv jen ne Zemana“. 1 pozitivní pro Štogla, 1 pozitivní pro Chaloupka a 1 negativní pro Zemana. (Uvádím čistě jako příklad. Můj politický názor si nechám pro sebe. 🙂

Tyjo, možná letos půjdu i volit. Trochu mě pan Janeček navnadil.

Steida samozřejmě přednášku o demokracii úplně rozstřelil tím, že demokracie prostě nefunguje, a začal svou přednášku o anarcho-kapitalismu. Znova opakoval, že je to ne-nadvláda a není to bezvládí. Daň je zlo. Pojďme zvolit více prezidentů nebo žádného. No klasika. Znáte Dana.

Co mě rozstřelilo bylo selfie 2 policejních důstojníků, co zachránili jednoho opilce tím, že si ho odvezli domů, nafotili se jeho mobilem, aby mu druhý den mohli ukázat, co se stalo. 😀 Ano. Tohle přesně znamená „Pomáhat a chránit“. Furt čekáme na tu policejní aplikaci, o které mluvil minulý rok. Dane?

DBKSgpUW0AA32Nu

Filemon měl improvizovanou prezentaci, takže do úterý rána neměl ani slide, ale pak to šlo samozřejmě hladce. Z jeho prezentace jsem pochopila, že ty krásné spící princezny má cenu probouzet. Jako příklad uváděl Topmonks, který všem dával self-management, ale chyběl tam prvek self-organization. Tyto princezny stojí za to probudit a zachránit.

2329919-img-spanek-zena-brunetka

A pak jsou tady ty ošklivé spící princezny jako IBM, o kterých říkal, že můžeme nechat umřít, nebo zatuchnout. Jsem si docela jistá, že to v jeho podání znělo mnohem vtipněji.

fat-sleeping

Jezevec aka Kapitán aka Petr Pouchlý se svým jobcraftingem taky zaujal, akorát už nevím čím? Určitě to bylo něco s hledáním práce, která vás nejen baví, ale taky vám musí jít. Taky by bylo dobrý, kdyby vám dokázala zaplatit účty a dělala prospěch i jiným lidem. Klasické ikigai.

Petr Kadlec nám to pak krásně vše zakončil výletem do mozku přes neurovědu. Líbila se mi myšlenka, že „hledání ultimátního a trvalého štěstí v životě je jako hledání svatého grálu“. Jsem si jistá, že tuhle pravdu známe všichni.

Pozastavila jsem se pak nad jeho rozdělením musím a chci. Samozřejmě musím platí pro činnosti, u kterých nám to nedává smysl, a chci je prvek, který nám to štěstí přináší. Musím přiznat, že dost často v mé práci převažuje ten prvek musím. Vůbec však nemohu tvrdit, že bych nebyla šťastná.

Jsou věci, které člověk zkrátka udělat musí, i když ho nebaví. Třeba chození na poštu nebo úřady. Repetitivní administrativní práce spojená s mojí prací. To jsou věci, kterým se nevyhnete. Jasně, že na to můžete najmout jiné lidi, kteří to udělají za vás. Ale za chvíli byste ztratili přímý vliv na svůj život a ani byste nevěděli, jak se dělá rezervace do restaurace. Nejsem zastáncem “dělej jen to, co chceš.”

Nemohu říct, že jsem 100% času šťastná se svou prací, samozřejmě. To není snad nikdo, nebo je někdo z vás pořád šťastný v práci? Vidím však smysl a cíle, které jsem si vytyčila. A věřím, že člověk by na sebe měl být tvrdý, aby se neustále posouval dál. Jinak zakrní. Proto se kupí někdy to „musím dokončit ty reporty“ nebo „musím zadat ty informace do databáze“, abych mohla dojít k tomu „chci vám změnit život tím, že vám najdu práci, kterou budete chtít dělat a budete šťastný/šťastnější.“

Tož byla chvilka filosofické debaty sama se sebou. Po prezentacích se samozřejmě rozjela after-party. Na zahradě probíhaly příjemné diskuze na témata kapitalismu, vzdělávání, kdo co zastává, víra vs fanatismus, systémové korupce, proč všichni tvrdí v poslední době, že je něco „disruptive“ atd. Rozhodně zajímaví řečníci i obecenstvo, se kterým jsem si krásně vyměnila názory.

Příští rok zase a ještě lépe?

 

Musím říct, že letošní Wisephora byla dost intenzivní…

Recruitment jako obchod s bílým masem?

Myslím, že mě včera jeden klient dokázal doslova královsky nasr* natolik, že jsem se odhodlala napsat další článek.

Recruitment nebo obecně HR, i když bych externí recruitment spíše přiřazovala do kategorie sales/business, je veřejností stále poněkud špatně vnímaný. Jo jasně, jsou tady lidi, kteří furt píšou copy paste zprávy, vidí za tím jen rychlé peníze a vůbec je nezajímá pozadí businessu. Ale jsou tu tací, kteří svou práci dělají a vnímají opačně. Zase dám jako příklad IT, protože to je moje specializace.

Každý ví, že hirování ITáků je těžký. Když máte to štěstí a potkáte se s někým, kdo je fakt dobrý technicky i osobnostně, je to jako najít poklad, který si musíte hýčkat, zvát je na kafe, na pivo, na jídlo. Věnujete jim svůj čas, energii, radíte jim a pomáháte. A pak po dlouhé konzultaci o tom, co chtějí dělat, co se chtějí naučit a čeho chtějí v životě dosáhnout, vám řeknou, že by měli zájem se sejít s Vašimi klienty a prodiskutovat případnou spolupráci. To je další radost, ke které vede dlouhá cesta.

Představíte kandidáta a s nadšením čekáte, co vám na to odpoví klient. Dobře, stává se, že je někdy toho entusiasmu přespříliš a kandidát nemusí být 100% „role-fit“. Myslím ale, že se ve většině případech trefím.

Po nějaké době jsem včera představila JavaScript vývojáře (hell hard to find these days!) do nejmenované firmy. Perfektní fit po osobnostní stránce, zkušenosti jakbysmet…

První zpráva: „Sorry Luu Ly, ale potřebujeme někoho hned.“

Já: „Není problém. Dá se to zařídit.“

Druhá zpráva: „Sorry Luu Ly, vím, že je těžké najít kvalitní lidi v současné době, ale tento obchod s bílým masem mi úplně nesedí a už vůbec se mi za to nechce dávat peníze… Ale proberu to s týmem a dám ti vědět.“

Myslím, že se mi zatemnila mysl hned poté, co jsem viděla slovní spojení „obchod s bílým masem“ = recruitment. Vlastně jsem nejprve ani nevěděla, co na to mám říct. Jestli to ten dotyčný myslí vážně nebo ne.

Já: „Víš co, nech to být. Pokud ti tohle nesedí, tak ho zamítnu. Nebudu ztrácet čas, energii, a nakonec ani peníze za něco/někoho, co nemá smysl.“ #sorryjako

…a.k.a. pokud si myslíš, že je tohle obchod s bílým masem, tak jsem právě skončila s naší spoluprací.

Pokud tomu dobře rozumím, obchod s bílým masem je většinou ve spojení s novodobým otrokářstvím, únosy, násilným prodejem, a prodává se tělo nebo jejich části…

Headhunting, recruitment nebo nábor, jakkoliv tomu chcete říkat, je spojeno s IP – intellectual property, aspoň v IT. Navíc kandidáti využívají naše služby k tomu, aby se případně dozvěděli o nových příležitostech na trhu. Radí se s námi o tom, jak získat práci snů, kde budou šťastní a kde budou moci uplatnit své znalosti a získávat nové. Takhle svou práci vnímám já. Pomáhám lidem najít práci, kde budou šťastní.

Když mi někdo řekne, že moje ikigai práce je vlastně jen obchod s bílým masem, docela se mě to dotkne. Když teď píšu tenhle článek, uvědomuji si, že mám ještě dost co dělat, abych změnila takovéto vnímání recruitmentu. Všechny asi nepřesvědčím. Každý si názor udělá podle sebe, aniž by pořádně vyzkoumal všechny detaily, ale takový je život. No nic, dám se do práce…

Recruitment jako obchod s bílým masem?

Recruiterka zdraví z Vietnamu

Po dlouhé době jsme se rozhodli, že se zase podíváme do Vietnamu, tentokrát na jih – Saigon, kde jsem ještě nikdy nebyla. A jelikož mě Vietnam vždy jako země zajímal, rozhodla jsem se udělat sondu do místního IT trhu. Jak jinak. O ničem jiném psát už ani neumím.

Úplně natěšená jsem začala organizovat různá setkání. Ptala jsem se svých kamarádů, jestli někoho tady neznají, a k mému (ne)překvapení tady má GoodData celou svou outsourcovanou pobočku vývojářů a QA. Tak mi poslali kontakt na jejich Dev Lead Ngoc, na Hunga, který má celou pobočku na starosti a se kterým Filemon dělal ještě za dob Systinetu, a pak se tady objevil ještě Machaně, taky ex-Systinet.

Background mých zdrojů:

Ngoc dělá v IT už přes 6 let od dob Systinetu. Pak na rok odešla do jiné firmy a teď je opět v týmu Hunga a dělá pro GoodData šéfku vývoje.

Hung dělal vývojáře v Systinetu, založil později pobočku ve Vietnamu a teď dal zase dohromady tým pro GD.

Machaně neboli Robert Macháček dělal kdysi pro Systinet, potom měl na starosti hiring pro HP ve Vietnamu a v současné době zde má svou firmu RnD4U, kdy pomáhá firmám i jednotlivcům vyvinout aplikace, které potřebují pro svůj business.

IMG_6027

Svět je malý! Říkám to pořád. Tak se setkáváme postupně s každým z nich a ždímám z nich informace, jak to jen jde. Za tu chvilku (4 dny), co jsme byli v Sai Gonu jsem toho bohužel víc nestihla.

IT trh je na začátku velkého boomu. Je tady spousta větších firem, v menší míře startupy. Je vidět, že lidi preferují jistotu než risk. Proto se třeba raději hlásí na práci do velkých firem: HP, CSC, FPT (největší IT konzultantská společnost ve Vietnamu), Bosch atd.

Při hiringu nových lidí stále používají jako hlavní zdroje:

  • Reference
  • Pracovní portály. Největší 2 portály pro IT jsou Vietnamworks.com a ITviec.com. Zahlédla jsem ještě další jako jobtown.co, ale podle toho, co říkaly moje zdroje, největší úspěch mají první 2 zmíněné.

Headhunterské služby se zde využívají jen na pozice architektů, opravdu seniorních vývojářů nebo když firma chce založit pobočku a potřebuje nahirovat Dev manažera. Feečka jsou 2 platy.

Tři města, ve kterých najdeme větší koncentraci IT firem: Ho Chi Minh (největší IT trh), Ha Noi a Da Nang. V další městech jsou nabídky v menším měřítku. Vidím i při hledání pozic dle lokalit – nabízejí se tato 3 města a „Other locations“. Putují sem masivní investice. Např. Japonské firmy sem stěhují své pobočky z Číny, pochopitelně z politických důvodů.

Inzerované pozice pro porovnání[1]:

  1. Ho Chi Minh – 747 pozic
  2. Ha Noi – 589 pozic
  3. Da Nang – 50 pozic
  4. U ostatních to bylo do 20 pozic, většinou jednotky.

Před 2 lety na trhu převládaly ještě MS technologie, v současné době je to hlavně Java EE. Další hledané technologie jsou PHP, JavaScript, ale třeba Python nebo Ruby nebo jiné ne-enterprise technologie zde skoro nenajdeme. Možná jednu dvě pozice. Za to mobilní appky jsou čím dál více vyhledávané, jak android, iOS, tak i hybrid.

Školství pro IT

Ngoc zmiňovala, že každá VŠ vytváří v poslední době obory pro IT, ať už se jedná o ty lepší – Dai Hoc Bach Khoa (University of technology) a Dai Hoc Khoa Hoc Tu Nhien (University of natural sciences), tak i jiné university, třeba zemědělská.

Málokdy se při studiu těchto oborů pracuje a studenti se soustřeďují jenom na studium, které je opravdu náročné.

Co mě potěšilo, je poměr žen a mužů, co studují IT obory. V jejím ročníku bylo 300 lidí a 50 z nich byly holky! (V jejím současném týmu je 40 lidí, z toho 10 holek – hodně v QA.) Mnohem lepší poměr než v ČR. Samozřejmě školu celkově dokončí tak třetina lidí. Asi také podobné jako v ČR.

Mzdy a benefity ve Vietnamu

Je to stále levnější než v ČR, ale rozdíl není tak signifikantní. Rozhodně je ale stále levnější než Indie, tvrdí Machaně.

Juniorní vývojáři dostávají range mezi 500 – 1000 USD měsíčně. Ti opravdu dobří mohou dosáhnout až 1500 – pokud mají excelentní AJ i technické znalosti, popř. už i nějaké zkušenosti během školy.

Mid – level tak do 1500 USD a senioři pak až 2000 USD. U architektů může mzda jít do 3000 USD.

Benefity nejsou tak rozmanité jako v ČR. Ale není to úplně špatné.

  • 13. Plat je nutnost, kterou každá firma musí nabízet. Něco jako +1 týden dovolené navíc v ČR. Opravdový benefit je pak 14. a 15. plat.
  • 12 dní dovolené je ze zákona. Pak je tu tak 10 dní státních svátků, a když náhodou nějaký svátek vyjde na víkend, mají volné pondělí.
  • Hodně ocení jazykové kurzy, hlavně angličtina.
  • Flexibilní pracovní doba a třeba občasný home office. Teď má Ngoc 2 dny HO v měsíci.
  • Další věci jako občerstvení na pracovišti – ovoce, instantní nudle, kafe a podobné věci se také cení, ale není to tak důležité.
    • Jak víte, ve Vietnamu se pije jen „cafe fin“ – vnské kafe, které se dělá v odkapávači. Navíc každý musí mít svůj fin. Moje představa:

cafefin

  • Zdravotní pojištění – když firma zaplatí nějaké rozumné zdravotní pojištění pro své lidi, bere se to jako velké plus. To základní pojištění je tady k ničemu. Ani vás neošetří pořádně v nemocnici a všechno byste si museli platit zvlášť.
  • Je také dobré si s týmem jednou za měsíc zajít na večeři, pivo, karaoke a sdružovat se. Nebo ještě lepší – vzít celou firmu a jet s nimi třeba do Thajska nebo někam po Vietnamu na dovolenou.

O tom, jaké jsou tady náklady a život, napíšu v dalším postu.

Firemní kultura

Firemní kulturu řeší velké firmy. U menších firem vidíme zřídkakdy. Nemohu však 100% potvrdit, protože moje zdroje jsou spíše z větších firem. Každopádně když jsme byly u Machaněho v officu, tak vypadali jako jedna velká rodina. Nemají napsané žádné firemní motto, nebo firemní pravidla. Ostatně, ve Vietnamu se na psaná pravidla stejně moc nehraje. 🙂 Zjistím do příště víc.

Co rozhodně preferují, je liberálnější a volnější přístup manažerů. Proto raději pracují pod Evropskými manažery, kdy je možné manažerům říct, že nemá pravdu, a rozumně se dohodnout. U asijských manažerů – Japonsko a Jižní Korea – nemožné, Čína – politické důvody, a i Vietnamští manažeři/manažerky jsou občas dost tvrdohlaví macho.

Ngoc mi ještě říkala, že zde putují příběhy o japonských firmách, kdy musíte přijít do práce přesně na 8:00 a odejít v 17:00. Pokud přijdete v 8:01, odečtou vám celodenní výplatu, ale stejně musíte ten den odpracovat. Šílenství!

Nedostatky

Největší nedostatky, které mají talenty ve Vietnamu? Angličtina a in-depth znalosti programování v té kreativní oblasti. IT rozkvět nastal relativně nedávno. Až v současné době máme první generaci těch zkušenějších lidí.

Dobrou angličtinu by tady člověk pohledal. Nová generace mladších ITáků bude mít určitě lepší AJ než ta současná, není však ještě pravidlem, že by každý člověk v IT uměl mluvenou AJ. Pokud pracuje třeba pro Japonce, musí se učit japonsky, protože dokumentace se píšou v japonštině.

In-depth znalosti – najdeme zde spoustu skvělých programátorů ve smyslu – když jim dáte zadání, oni ho udělají. Nevymlouvají se tolik jako Indové. Nemají na to dost dobrou angličtinu, takže si to musí odmakat kódem. 😀 Nicméně design architektury, vymýšlení vlastního řešení, to zde zvládnou jen ti nejlepší – architekti. Ngoc zmiňovala, že Atlassian chtělo kdysi v Saigonu postavit oddělení o 50 lidech a nakonec našli jen asi 20, tak to pak zavřeli. Důvod – AJ a znalosti.

Uff, dlouhý článek! Sorry, že to tady utnu, ale jdu se koukat na západ slunce. Pokračování příště…

IMG_2019

[1] Zdroj: https://www.vietnamworks.com/it-software-jobs-i35-en

Recruiterka zdraví z Vietnamu