Asi jste někteří z vás zaznamenali, že jsem letos porodila. Dlouho očekáváné, ale i obávané mateřství. Měla jsem tolik otázek, hrozně moc obav, a ještě větší zmatek v emocích.

• „Jak to bude s firmou? Zvládnou to holky beze mě?“
• „Co budu ty měsíce doma dělat, když ne pracovat?“
• „Bude to bolet jak kráva ten porod!“
• „Budu chodit po domě jak zombie a Fil už mě nebude mít rád, protože budu vypadat jako zombie.“
• „Co když ztratím kontakt s komunitou?“
• „Jak se naboostuju zpátky?“
• „Jak sakra zhubnu ta nabraná kila?!“

A ještě tisíce dalších, které si prvorodičky můžou vymyslet. Je to takový strach z neznáma. Každopádně už tohle mám za sebou. Myslím, že by bylo dobré s vámi něco nasdílet, abych doplnila svůj prázdnotou zející blog.

Mateřskou jsem si kupodivu celkem užila. Celý den jsem pařila hry, dívala se na Netflix, sjela jsem přes 20 dlouhých čínských a korejských seriálů, četla si, spala… Byla to taková dovolená doma.

Pak přišel porod. Ještě v ten samý den jsme stihli dojet na Sapu a dát si phočko u Tunga.  No, bolelo to jak kráva. Zvládla jsem při něm i omdlít. Fil k tomu taky neměl daleko. Ale to je jiná kapitola.

Šestinedělí bylo docela hustý. Alex byl zlatíčko. Velmi statečně bojoval s kolikou. Hezky papal (až moc hezky). A v rámci možností i hezky spinkal. Já vděčila mámě za to, že mi pomáhala celý ten čas a mohla jsem se i občas vyspat.

Mezitím přišel Covid. Zasáhlo to spoustu našich klientů a pochopitelně i naši firmu. Přišli jsme tehdy o 90 % businessu. N jednu stranu docela rychlý pád, na druhou stranu jsem si nemohla vybrat lepší čas na rodičovskou, protože nebyla skoro žádná práce.

Pak přišel srpen. Klienti se pomalu vzpamatovali ze situace a začali se ozývat. Získali jsme pár nových klientů, ukončili spolupráci s několika starými. I can feel the wind of change. Nakonec jsem se rozhodla, že se vrátím od září částečně do práce a pomůžu holkám s businessem a hiringem. A v tomto bodě jsem si uvědomila pár věcí.

1. Kdybych neměla mámu na full-time hlídání, nic bych neudělala.
2. Trochu jsem se cítila provinile, že jsem se necítila provinile, že už začínám pracovat, přičemž Alexovi ještě nebylo rok.
3. Musím si striktně rozdělit čas, kdy pracovat, kdy se věnovat malýmu.
4. Holky to zvládly i beze mě, ale bylo vidět, že začínají divočit.
5. Práce mě začala bavit snad víc než předtím. Konečně zase kontakt s lidmi!

Chůva

Ve Vietnamské komunitě je normální, že se prarodiče starají o vnoučata. V české jsem zjistila, že nikoliv.

Jestli by se některé ženy chtěly vrátit už takto dřív do práce, navrhuji, abyste si buď domluvili prarodiče nebo se domluvili s partnerem, abyste oba dva pracovali na part-time/remote/na směny. Možností pracovat na remote je spousta, zvláště když máte partnera/ku v IT. Programovat lze i v noci. A part-time pro mámy po mateřské se teď celkem podporuje ve firmách, není-liž pravda?

Nebo také zkuste najít nějaké babičky (možná i dědečky), které už jsou v důchodu, ale mají ještě energii hlídat děti, ale nemají žádné, které by hlídat mohly. To se ve vietnamské komunitě dost osvědčilo. Mě i sestru jako malé také hlídaly české babičky, když rodiče pracovali.

Pocit viny

Tohle mě rychle přešlo. Řekla jsem si, že malý si musí zvykat být i s jinými lidmi než jen s mámou a tátou. A pracuju z domova, takže když mě potřebuje na chvilku pomazlit, přijde si. A navíc, když skončím s prací, na malého se mnohem víc těším a věnuju mu větší pozornost.

Čas

Snažím se pracovat 2h dopoledne a 4h odpoledne, podle potřeby. Ale jak mě zase chytl recruitment, zjistila jsem, že emaily a LI checkuju na mobilu v jedné ruce a ve druhé držím malého při usínání. Asi bych to neměla dělat, ale nemůžu si pomoct.  Prosím vás, nedělejte to!

Tým

Musím pochválit holky, že to beze mě zvládly celkem dobře. Na začátku roku ještě padaly na hubu, jak bylo hrozně moc práce. Pak přišel covid a moje pomoc nebyla třeba.

Teď už je. Po návratu do práce jsme si s holkami musely ihned sednout a probrat práci, co dál, jak pracují atd. Zjistila jsem, že jsou tou situací dost demotivované a nejde jim to tak, jak předtím. Takže došlo k “pep talku”, kdy jsem se snažila naboostovat jejich sebevědomí a motivaci.

A pak samozřejmě jsem musela nastavit pořádek v databázi a ve složkách, udělali jsme rychlou analýzu klientů, se kterými spolupráce nedává smysl, a obecně takový úklid vždycky pročistí vzduch ve firmě.

Práce

Co dodat? Asi jsem potřebovala několik měsíců být pryč od náboru, od lidí, od LinkedInu a sociálních sítí, abych zjistila, že mi to chybělo. Člověk je po čase doma dost izolovaný a hledá nějaké jiné lidské kontakty než jen manžela a dítě. 🙂 Už jsem si stačila zavolat s tolika skvělými lidmi, kteří mi dodali víc energie než spaní.

Vrátila jsem se do práce částečně také kvůli sobě. Samozřejmě že bych se mohla nechat vydržovat manželem, ale ten pocit být na někom závislý je pro mě skoro nesnesitelný. Fil mě zcela podpořil v tom, abych se vrátila do práce, takže nebylo co řešit.

Obecně jsem si říkala, že návrat to práce bude mnohem těžší. Než se dostanu zase do pracovního tempa, než rozběhnu search, než kandidáti začnou odpovídat… Nakonec byl ten přechod tak rychlý, že už jsem na svých 90 %. Hledám, volám, pohovoruju, dělám business development, občas řeknu dokonce něco do CZPodcastu a píšu i blog. Všechno proběhlo tak hladce, až se sama divím, že se neděje žádné drama.

Takže pro všechny ženy – matky kariéristky, které se nacházíte v podobném rozložení jako já. Nebojte se vrátit do práce i takto brzo. Zvláště nemějte pocit viny, že byste dítěti nějakým způsobem uškodily. Dítě by si mělo zvykat i na další lidi ve svém okolí. O víkendu a svátcích mu to můžete plně vynahradit. Kašlete na to, co říká Vaše okolí a zařiďte si to tak, aby to vyhovovalo vám.