Minulý týden jsem měla tu čest být na jedné skvělé konferenci. Vím, vím, v poslední době se s těmi konferencemi doslova roztrhl pytel. Tady Webexpo, tamhle Barcamp, tu Logio ÚL. Musím ale říct, že mě bavilo tam sedět.

Abych vše trochu uvedla. Logio ÚL je konference, která se snaží najít řešení pro dlouhodobý udržitelný růst firmy. Jak to udělat, aby vnější faktory neohrozily její existenci? Jak se s těmito změnami vypořádat? Leadership, engagement a takové ty buzzwordy, které slyšíte všude kolem. Ale tady to bylo fakt dobrý. Aspoň z mého pohledu.

Pořádá ji společnost Logio. Nabízí chytré SW řešení pro logistiku, zvláště pak v oblasti řízení dodavatelských řetězců. V radě starších figuruje 5 lidí, z čehož je nejviditelnější osoba Tomáš Formánek, Logio CEO. S jeho prvním vystoupením začalo netiché vzrušení dámského obecenstva. Doporučuju checknout si jeho fotku. 😀

Následovaly další zajímavé přednášky od Keboola (dvojka Pavel a Petr) a Datagirls, přičemž jsme se dozvěděli, jak můžeme zjistit pomocí firemního chatu, kdo má rád peníze a kdo chození po meetupech. Další hodně data focused prezentace byla od Stories s Vojtou Ročkem a Filipem Douškem. Až tady jsem se dozvěděla, že do nich napumpovalo peníze právě Logio. Asi bych měla chodit častěji na tyhle akce.

Úplně úžasná přednáška byla od Petra Kadlece, bývalý ITák, současný neurovědec a kouč. Probírali jsme proces rozhodování našeho mozku dle priorit:

1. Bezprostřední hrozba
2. Bezprostřední odměna
3. Vzdálená odměna
4. Vzdálená hrozba

S vysvětlením, že „když už stojím u té otevřené lednice (bezprostřední odměna), tak je mi jedno, jestli za měsíc ztloustnu o 5 kg (vzdálená hrozba)“, jsem byla víc než velmi spokojená. 😀

A samozřejmě témata jako „jak udržet engagement zaměstnanců“, „Proč firemní hodnoty ztrácejí smysl, když se musí velkými písmenky napsat na každou zeď ve firmě“ apod.

Následovaly další přednášky o datech, aby nakonec přišel Filemon a všechno to data-sexuálno rozboural svou asijskou křižovatkou, 3N (Nikomu Nic Neber) a rozbouráním současné firemní hierarchie a vytvořením tekutých vztahů. Cítím se hned tekutěji! Už se těším na další ročník!

Teda, nikdy jsem si nemyslela, že hledání lidí do svého vlastního týmu bude těžší než hledání javistů do kamkoliv.com. Chtěla bych požádat všechny, kdo sledujete můj blog, o pomoc/share. Krátce k příběhu:

Business roste. Klienti jsou spokojení. Doporučují nás dále a už nestačíme na všechny zakázky. Několika novým jsme se dokonce musely omluvit, protože už máme kapacity plné. Potřebujeme posily do týmu! Holky, kluci, AI, kohokoliv, kdo se zajímá aspoň trochu o IT a recruitment.

Recruitment z našeho pohledu je spíše konzultantská práce, kdy se lidem snažíme měnit životy. Ideálně k lepšímu. 🙂 Je to tvrdá dřina za kompem, networking na meetupech a konferencích a nekonečné učení se spousty nových věcí kolem IT.

Jsme zatím 2 v týmu. Já a Djelka. Jsme super přátelské, pohodové, nemáme rády bullshity a jednáme na rovinu se všemi.

Chtěly bychom lidi se smyslem pro lehkovážný humor, s trochou nadhledu do života a se selským rozumem. Bez něj to totiž nejde. Ironie a sarkasmus vítány.

Uznáváme absolutní svobodu, takže práce remote není problém poté, co se vše naučíš. Na druhou stranu od Tebe očekáváme zodpovědnost na druhou. Svoboda a zodpovědnost přece jde jen ruku v ruce. Ráda předám všechny své znalosti z IT recruitmentu.

A kdyby to nestačilo, tak zavádíme 6-hodinovou pracovní dobu (i remotně) a neomezenou dovolenou. Stravenky nevedeme a ani nikdy nezavedeme. 🙂

Sídlíme v Impact Hubu na Smíchově.
Hledáme full-time, part-time.
Forma spolupráce na domluvě dle tvých preferencí.
AJ nutná na komunikativní úrovni.

Jo, a prosím vás, žádné slepice nehledáme. My raději vejce. 😀

Ups, email jsem zapomněla pro případná CV: luu.ly@3queens.cz.

Na stesti.cz jsem během prvního dne registrace dostala přes 150 zpráv. I když jsem tam napsala přesně, koho hledám, myslím, že 99% z nich to úplně ignorovali. Také přišly zprávy typu: „Takového tady nenajdete!“ nebo „Nedivím se, že jste pořád sama!“ přes tohle:

 

Zkoušela jsem různé psychologické hry, kdy jsem se třeba týden neozývala. To pak začaly chodit zprávy typu:

„To je opravdu neslušnost, že ani odpověď nejste schopná napsat!“

No já bych ji napsala, kdybyste si přečetl můj profil. Nehledám nikoho mimo Prahu, nikoho pod 180cm, rozhodně ne nikoho se 4 dětmi a s pivním pupíkem. A navíc, citová vydírání na mě nefungují.

Edarling mi každý den dodával 4 nové partnery, kteří by měli splňovat moje požadavky. Chápete to? Každý den se objeví 4 noví muži, do kterých bych se mohla podle jejich algoritmu zamilovat. Možná bych měla své hledání ještě zúžit a dát přednost kvalitě nad kvantitou.

No a Tinder… Zatím jsem poznala nejzajímavější lidi tady. Kupodivu. J Samí úchylové tady nejsou, i když nejúsměvnější příhody ze schůzek mám taky z Tinderu. Třeba s jedním nejmenovaným mužem, říkejme mu třeba Martin.

S Martinem jsem byla domluvená na 19h v neděli večer. 3 hodiny předem mi napsal, že bude mít 30 minut zpoždění. Zrovna jsem si dávala solokino a měla jsem všechno časově naplánované do puntíku. Plány nějak nevyšly, tak jsem šla mezitím ještě na solovečeři. 😀 Když jsem pak přišla na domluvené místo, tak mi oznámil, že se potřebuje ještě checknout do hotelu, jestli s ním nemůžu jet a pokecáme cestou.

„No, dobře chlapče. Zajímá mě, co máš v hlavě, takže podstoupím tuto zkoušku.“ Trvalo půl hodiny než jsme se dostali k autu. Ulice byly temné. Čekala jsem, že na mě každou chvíli vyskočí muži v černém a seberou mě do černé dodávky a už se nikdy neuvidím se svými kocoury. Došli jsme k autu. Jsem ještě celá!

Jedeme na hotel. Tam mu řekli, že rezervace neplatí a ani pro něj nemají parkovací místo. Dostávám z celé situace záchvat smíchu. Jestli tohle byl pokus, jak mě ihned dostat do postele, tak se moc nepovedl. Hledáme druhý hotel. Celou dobu jsem poslouchala jeho příběhy o tom, jak se dostal tam, kde je teď, jak chce změnit svět k lepšímu. Cute! Já bych tomu i věřila, kdybych nebyla cynik. Ale věřím, že on tomu opravdu věří. 😀

Druhý hotel nabízí mnohem lepší vyhlídky. Má pokoj, má parkování.

„Mám pro tebe jednu dobrou a ještě špatnou zprávu. Kterou chceš slyšet?“

V tu chvíli mi to bylo úplně jedno a tak jsem mu to i řekla. Vrazil mi do rukou své košile, abych mu je pomohla vzít nahoru do pokoje. Koukám na něj jak spadlá z višně, ale ok. Po tomhle potřebuju víno! Hodně vína! Jdeme nahoru. Ve výtahu říká něco ve smyslu: „Tak jsi byla dost naivní a už jdeš se mnou na hotelový pokoj!“

Já: „To je v pohodě. Mám s sebou nůž, kdyby něco…“ #jsemtoalerošťák

Ale všechno dobře dopadlo. Šli jsme pak na víno a musím říct, že pak jsem si zbytku večera vážila mnohem víc. Víno pomohlo. A Martin? No, uvidíme. 🙂

Neztrácím však naději a pokračuji dál…

Už jsem nemohla dočkat, až budu moct tenhle článek napsat.

Barcamp je za mnou. Byla to super akce, která začala ranním vstáváním na bus, hodinovou jízdou a selfíčkováním s Dagim a dlouhou procházkou od busu k univerzitě. Nervozita stoupala, čím víc jsme se blížili k centru dění. Ještěže jsem měla prezentaci hned z rána. Kdybych měla čekat celý den, asi bych se z toho pozvracela.

Přivítání, opening a první prezentace mohly začít. Hodila jsem si věci do místnosti pro přednášející. Loudila jsem tam pak jako lev v kleci. Přeříkala jsem si nahlas přednášku. Vypila panáka Jagermeistera a během 5 minut se mi půlka informací vymazala z hlavy. Super! Bude velká improvizace.

Téma „Jak jsem udělala výběrové řízení na nového partnera?“ zaujalo hodně slečen, ale také nemálo mužů se přišlo podívat. Začala jsem vysvětlením, proč toto téma (viz. Můj předchozí článek Seznamky versus LinkedIn), jak při tom využívám své zkušenosti z náboru a jak jsem postupovala…

Samozřejmě první muselo být oznámení na facebooku, aby všichni věděli, že jsem, jak se to říká, „k mání“. Pak následovala registrace na seznamkách (stesti.cz, edarling, Tinder). Největší ohlas dostalo live hodnocení lidí na Tinderu.

Na schůzkách po únavném smalltalkování, kdy po 5 minutách povídání o tom, jaké je tady počasí a jaké je počasí v jiných částech světa, jsme se dostali k otázkám toho, co děláš (práce, koníčky, cokoliv), cestování, jídlo, čaje/kafe. Přišlo mi to dost povrchní. Naštěstí mám asi dobrou karmu a narazila jsem na novou kamarádku Lindu, která mi poradila zkusit studii dr. Arona.

Jak se zamilovat do kohokoliv nebo jak přimět kohokoliv, aby se do Vás zamiloval.

Přičemž dal do laboratoře dva úplně cizí lidi, kteří se měli ptát na předem dané otázky. Tyto otázky by Vás měli otevřít, abyste se nebáli před tím druhým člověkem být zranitelní. (Zde je odkaz na článek)

Objevily se otázky typu: „Chcete být slavní? A jakým způsobem?“ přes „Co pro Vás znamená láska/přátelství?“ až po „Čí smrt v rodině by Vás zasáhla nejvíc?“ Chtěla bych někdy přijít na nějakou schůzku, kde by můj opening line byl: „Čí smrt ve tvé rodině by tě zasáhla nejvíc?!“

Dr. Aron rozdělil otázky ale do 3 sad s tím, že každá další sada šla víc do hloubky, do soukromí, do citů a vjemů partnera. Takže to má efekt žáby sedící v hrnci, kdy se voda vaří postupně, a ona si to uvědomí, až když je uvařená. Poté následovala pasáž „Teď se dívejte partnerovi 4 minuty do očí“.

Funguje to? Jen částečně. Samozřejmě se nejedná o zamilování (média rády zveličují), ale jen o to se s tím dotyčným sblížit. Kdyby to 100% fungovalo, už bych byla v novém vztahu. Čímž se dostáváme k dosavadním výsledkům z randění:

• 18 schůzek
• 27 litrů vína
• 8 kusů nového oblečení
• žádný partner

No, těším se, až bude záznam. A mezitím, si můžeme dát hlubší update ze schůzek.