Problém vejce – slepice aneb hirujeme pro sebe

Teda, nikdy jsem si nemyslela, že hledání lidí do svého vlastního týmu bude těžší než hledání javistů do kamkoliv.com. Chtěla bych požádat všechny, kdo sledujete můj blog, o pomoc/share. Krátce k příběhu:

Business roste. Klienti jsou spokojení. Doporučují nás dále a už nestačíme na všechny zakázky. Několika novým jsme se dokonce musely omluvit, protože už máme kapacity plné. Potřebujeme posily do týmu! Holky, kluci, AI, kohokoliv, kdo se zajímá aspoň trochu o IT a recruitment.

Recruitment z našeho pohledu je spíše konzultantská práce, kdy se lidem snažíme měnit životy. Ideálně k lepšímu. 🙂 Je to tvrdá dřina za kompem, networking na meetupech a konferencích a nekonečné učení se spousty nových věcí kolem IT.

Jsme zatím 2 v týmu. Já a Djelka. Jsme super přátelské, pohodové, nemáme rády bullshity a jednáme na rovinu se všemi.

Chtěly bychom lidi se smyslem pro lehkovážný humor, s trochou nadhledu do života a se selským rozumem. Bez něj to totiž nejde. Ironie a sarkasmus vítány.

Uznáváme absolutní svobodu, takže práce remote není problém poté, co se vše naučíš. Na druhou stranu od Tebe očekáváme zodpovědnost na druhou. Svoboda a zodpovědnost přece jde jen ruku v ruce. Ráda předám všechny své znalosti z IT recruitmentu.

A kdyby to nestačilo, tak zavádíme 6-hodinovou pracovní dobu (i remotně) a neomezenou dovolenou. Stravenky nevedeme a ani nikdy nezavedeme. 🙂

Sídlíme v Impact Hubu na Smíchově.
Hledáme full-time, part-time.
Forma spolupráce na domluvě dle tvých preferencí.
AJ nutná na komunikativní úrovni.

Jo, a prosím vás, žádné slepice nehledáme. My raději vejce. 😀

Ups, email jsem zapomněla pro případná CV: luu.ly@3queens.cz.

Problém vejce – slepice aneb hirujeme pro sebe

Seznamky update

Na stesti.cz jsem během prvního dne registrace dostala přes 150 zpráv. I když jsem tam napsala přesně, koho hledám, myslím, že 99% z nich to úplně ignorovali. Také přišly zprávy typu: „Takového tady nenajdete!“ nebo „Nedivím se, že jste pořád sama!“ přes tohle:

screen-shot-2016-10-17-at-09-57-52

 

Zkoušela jsem různé psychologické hry, kdy jsem se třeba týden neozývala. To pak začaly chodit zprávy typu:

„To je opravdu neslušnost, že ani odpověď nejste schopná napsat!“

No já bych ji napsala, kdybyste si přečetl můj profil. Nehledám nikoho mimo Prahu, nikoho pod 180cm, rozhodně ne nikoho se 4 dětmi a s pivním pupíkem. A navíc, citová vydírání na mě nefungují.

Edarling mi každý den dodával 4 nové partnery, kteří by měli splňovat moje požadavky. Chápete to? Každý den se objeví 4 noví muži, do kterých bych se mohla podle jejich algoritmu zamilovat. Možná bych měla své hledání ještě zúžit a dát přednost kvalitě nad kvantitou.

No a Tinder… Zatím jsem poznala nejzajímavější lidi tady. Kupodivu. J Samí úchylové tady nejsou, i když nejúsměvnější příhody ze schůzek mám taky z Tinderu. Třeba s jedním nejmenovaným mužem, říkejme mu třeba Martin.

S Martinem jsem byla domluvená na 19h v neděli večer. 3 hodiny předem mi napsal, že bude mít 30 minut zpoždění. Zrovna jsem si dávala solokino a měla jsem všechno časově naplánované do puntíku. Plány nějak nevyšly, tak jsem šla mezitím ještě na solovečeři. 😀 Když jsem pak přišla na domluvené místo, tak mi oznámil, že se potřebuje ještě checknout do hotelu, jestli s ním nemůžu jet a pokecáme cestou.

„No, dobře chlapče. Zajímá mě, co máš v hlavě, takže podstoupím tuto zkoušku.“ Trvalo půl hodiny než jsme se dostali k autu. Ulice byly temné. Čekala jsem, že na mě každou chvíli vyskočí muži v černém a seberou mě do černé dodávky a už se nikdy neuvidím se svými kocoury. Došli jsme k autu. Jsem ještě celá!

Jedeme na hotel. Tam mu řekli, že rezervace neplatí a ani pro něj nemají parkovací místo. Dostávám z celé situace záchvat smíchu. Jestli tohle byl pokus, jak mě ihned dostat do postele, tak se moc nepovedl. Hledáme druhý hotel. Celou dobu jsem poslouchala jeho příběhy o tom, jak se dostal tam, kde je teď, jak chce změnit svět k lepšímu. Cute! Já bych tomu i věřila, kdybych nebyla cynik. Ale věřím, že on tomu opravdu věří. 😀

Druhý hotel nabízí mnohem lepší vyhlídky. Má pokoj, má parkování.

„Mám pro tebe jednu dobrou a ještě špatnou zprávu. Kterou chceš slyšet?“

V tu chvíli mi to bylo úplně jedno a tak jsem mu to i řekla. Vrazil mi do rukou své košile, abych mu je pomohla vzít nahoru do pokoje. Koukám na něj jak spadlá z višně, ale ok. Po tomhle potřebuju víno! Hodně vína! Jdeme nahoru. Ve výtahu říká něco ve smyslu: „Tak jsi byla dost naivní a už jdeš se mnou na hotelový pokoj!“

Já: „To je v pohodě. Mám s sebou nůž, kdyby něco…“ #jsemtoalerošťák

Ale všechno dobře dopadlo. Šli jsme pak na víno a musím říct, že pak jsem si zbytku večera vážila mnohem víc. Víno pomohlo. A Martin? No, uvidíme. 🙂

Neztrácím však naději a pokračuji dál…

Seznamky update

Bar(camp-ing) a hledání partnera

Už jsem nemohla dočkat, až budu moct tenhle článek napsat.

Barcamp je za mnou. Byla to super akce, která začala ranním vstáváním na bus, hodinovou jízdou a selfíčkováním s Dagim a dlouhou procházkou od busu k univerzitě. Nervozita stoupala, čím víc jsme se blížili k centru dění. Ještěže jsem měla prezentaci hned z rána. Kdybych měla čekat celý den, asi bych se z toho pozvracela.

Přivítání, opening a první prezentace mohly začít. Hodila jsem si věci do místnosti pro přednášející. Loudila jsem tam pak jako lev v kleci. Přeříkala jsem si nahlas přednášku. Vypila panáka Jagermeistera a během 5 minut se mi půlka informací vymazala z hlavy. Super! Bude velká improvizace.

Téma „Jak jsem udělala výběrové řízení na nového partnera?“ zaujalo hodně slečen, ale také nemálo mužů se přišlo podívat. Začala jsem vysvětlením, proč toto téma (viz. Můj předchozí článek Seznamky versus LinkedIn), jak při tom využívám své zkušenosti z náboru a jak jsem postupovala…

Samozřejmě první muselo být oznámení na facebooku, aby všichni věděli, že jsem, jak se to říká, „k mání“. Pak následovala registrace na seznamkách (stesti.cz, edarling, Tinder). Největší ohlas dostalo live hodnocení lidí na Tinderu.

Na schůzkách po únavném smalltalkování, kdy po 5 minutách povídání o tom, jaké je tady počasí a jaké je počasí v jiných částech světa, jsme se dostali k otázkám toho, co děláš (práce, koníčky, cokoliv), cestování, jídlo, čaje/kafe. Přišlo mi to dost povrchní. Naštěstí mám asi dobrou karmu a narazila jsem na novou kamarádku Lindu, která mi poradila zkusit studii dr. Arona.

Jak se zamilovat do kohokoliv nebo jak přimět kohokoliv, aby se do Vás zamiloval.

Přičemž dal do laboratoře dva úplně cizí lidi, kteří se měli ptát na předem dané otázky. Tyto otázky by Vás měli otevřít, abyste se nebáli před tím druhým člověkem být zranitelní. (Zde je odkaz na článek)

Objevily se otázky typu: „Chcete být slavní? A jakým způsobem?“ přes „Co pro Vás znamená láska/přátelství?“ až po „Čí smrt v rodině by Vás zasáhla nejvíc?“ Chtěla bych někdy přijít na nějakou schůzku, kde by můj opening line byl: „Čí smrt ve tvé rodině by tě zasáhla nejvíc?!“

Dr. Aron rozdělil otázky ale do 3 sad s tím, že každá další sada šla víc do hloubky, do soukromí, do citů a vjemů partnera. Takže to má efekt žáby sedící v hrnci, kdy se voda vaří postupně, a ona si to uvědomí, až když je uvařená. Poté následovala pasáž „Teď se dívejte partnerovi 4 minuty do očí“.

Funguje to? Jen částečně. Samozřejmě se nejedná o zamilování (média rády zveličují), ale jen o to se s tím dotyčným sblížit. Kdyby to 100% fungovalo, už bych byla v novém vztahu. Čímž se dostáváme k dosavadním výsledkům z randění:

  • 18 schůzek
  • 27 litrů vína
  • 8 kusů nového oblečení
  • žádný partner

No, těším se, až bude záznam. A mezitím, si můžeme dát hlubší update ze schůzek.

Bar(camp-ing) a hledání partnera

Světlé momentky z #webexpo2016

 

Další ročník #webexpa za námi a je na čase to trochu shrnout.

Co bylo super? Že se nemuselo přecházet na přednášky tak daleko. Všechno se odehrávalo pod jednou střechou. Mnohem lépe se díky tomu networkovalo a viděla jsem spoustu nových tváří. Výborný čaj a kafe je teď sice samozřejmostí, ale nesmíme zapomenout pochválit i tyto nezbytné věci.

Přednášky od Michael Lopp a Mark Pollard byly perfektní. Zapojilo se celé obecenstvo, byla tam obousměrná komunikace, řečníci nutili lidi, aby se zamysleli a spolupodíleli na prezentaci. Parádní! A taky to byly snad jediné přednášky, kterým jsem pořádně rozuměla 😀

#Apiary – Almád měli taky skvělou prezentaci. Nicméně jsem na balkoně po 15 minutách usnula, protože v Kině došel vzduch a nedalo se tomu vůbec bránit. Třeba zde by mohl být prostor ke zlepšení. Jinak nebudu hater a na nic jiného už si stěžovat nebudu. Nicméně nějaké nostalgické vzpomínky na doby, kdy se vše konalo na VŠE, se dostavily.

Vrcholem after-party byl Daniel Čech a jeho standup show. Neuvěřitelně zábavný člověk. Bolelo mi břicho celou dobu. Skvělá angličtina! Bála jsem se, že AJ by mohla být problém – nejasná artikulace, mumlání slov anebo čengliš, ale jeho angličtina byla divadelní kvality. O to více jsem si užívala svých 10 vteřin slávy, když si mě zavolal na podium, abych ho uvedla k další části show. #celebrita

Pokecala jsem se si spoustou starých známých a poznala nové známé. O tom to taky v podstatě je, ne? Samozřejmě jsme neustále naráželi na lidi z GMC, protože těch tam bylo snad úplně nejvíc. Pak nastaly takové awkward momenty, když jsem se dala do řeči s kandidáty, které se snažím headhuntovat už 3 roky někam jinam a ani jednou mi neodpověděli (Ten dotyčný ví! #stopka). Výhodou těchto setkání je, že se ten dotyčný bude cítit víc provinile, že vám neodpověděl. 😀

Potom jsem potkala lidi, se kterými jsem se seznámila na minulých webexpo nebo jiných akcích. Vůbec jsem nevěděla, jak se kdo jmenuje, a musela jsem je očima nenápadně sjíždět dolů… až k visačkám.

Mimochodem, potkala jsem se na webexpu se skupinkou kluků z #Livesporta budou prý pořádat meetup o jejich cestě k 20 milionům stažených aplikací. Kdo se zajímáte trochu o spojení „sport a technologie“, doporučuji přijít na pokec. Kluci prozradí, jak zvládat tyhle masivní data a jak vychovat iOS z PHP. A bude i občerstvení, když už nic jiného. Takže s kým se tady uvidím?

https://www.eventbrite.com/e/livesport-talk-i-cesta-k-20-milionum-stazenych-aplikaci-tickets-27597232064?aff=eac2

Světlé momentky z #webexpo2016

Memsource – Cloud for your translations

mem-platform

Možná jste o Memsource nikdy neslyšeli – a už vůbec ne, že to je globální lídr pro profesionální překlady v cloudu. Pokud hodně překládáte, ať už jako překladatel, překladatelská agentura nebo globální firma, která potřebuje lokalizovat svoje produkty, je docela velká šance, že použijete Memsource. V Memsource Cloud totiž jeho uživatelé měsíčně přeloží více než miliardu slov.

Memsource na trhu působí od roku 2010. Jeho zákazníky jsou největší překladatelské agentury a globální firmy od USA až po Japonsko. Firmu založil David Čaněk s vizí, že profesionální překlady je potřeba přenést do cloudu. Co začínalo jako experimentální projekt s tříčlenným týmem je dnes ziskový business, který ročně roste o 70%.

mapa

V současné době pracuje v Memsource přes 30 lidí – většina v ČR v Praze, ale část týmu je také v Kanadě a Japonsku. Memsource plánuje postupný nárůst na dvojnásobek v horizontu dvou let. Do týmu je vkládána velká důvěra, a to se také odráží na firemní kultuře. Memsource stále žije startupovým duchem. Volná pracovní doba a remote práce je samozřejmostí. Práce lidi neuvěřitelně baví, protože mají velký vliv na další rozvoj firmy, což se rozhodně týká i vývojářů.

mem-team

Takže když jsem šla do Memsource na první schůzku, celá natěšená jsem vběhla do jejich kanceláře ve Spálené, přímo naproti metru Národní třída. Pozdravila jsem se se všemi a hned jsem si vzala Lukáše na výslech. Lukáš je SW architekt. Pracuje v Memsource od jeho založení. Je to vlastně jeho dítě. Nejvíce si cení toho, že vidí spokojené zákazníky a že se SW doopravdy používá. Rozhodně to není žádná šuplíková záležitost.

„Řešíme opravdu zajímavé věci. Na příklad musíme neustále zvyšovat výkonnost překladové paměti. Musíme zajistit, aby byly rychlé odezvy. Když pracuješ se 6 terabyty dat, pak je to fakt zábava!“

Memsource si sám na sebe vydělává. Nepotřebuje peníze od investorů, což dává firmě větší volnost v rozhodování a určování priorit. IT tým má svobodu ve výběru devstacku a také koho naberou do týmu. Mají plnou podporu vedení. Cokoliv, co potřebují udělat, vylepšit, vyřešit, stačí zajít za Davidem. Nové nápady jsou zde vítány s otevřenou náručí.

Super! Ale aby to nebylo jednostranné, sebrala jsem si na výslech i člověka mimo IT. Konstantin pracuje v Memsource jako Head of Marketing. Vždycky se pozná, že člověk není z IT. Začne mi ihned vysvětlovat, proč je nezbytné používat Memsource.

„Protože když překládáš nějaký dokument, všechny informace se uloží v cloudové překladové paměti. Až budeš příště překládat podobné dokumenty, Memsource ti rovnou nabídne relevantní překlady a místo 3000 stránek budeš muset reálně přeložit například jen 2000.“

Práci v Memsource miluje. Pracuje s chytrými a schopnými lidmi. Klade se důraz hlavně na výsledek a ne na odseděné hodiny. Zde je důležité, aby se každý člen týmu neustále rozvíjel a posouval dál. Třeba tím, že si společně zaběhnou maraton.

memrun

Memsource, David a celý tým na mě udělali velký dojem. Malá firma s globálním produktem, která si na sebe v pohodě vydělá. Jejich řešení využívají statisíce spokojených uživatelů po celém světě. Business, který každým rokem roste. Skvělý kolektiv. Skvělý šéf. Co víc si přát.

Memsource – Cloud for your translations

Strasti a slasti podnikání

Kolik z vás by chtělo podnikat, ale pořád hledá výmluvy, proč ne? Řeknu vám rovnou, že nejste sami. Vzpomínám si ještě živě na ty časy, kdy jsem pracovala pro Hagen. Byly to krásné časy. I když jsme se ke konci moc neshodli, tak musím říct, že mi Hagen dal skvělý výcvik k tomu, abych byla to, čím jsem dnes. Za což jsem jim velmi vděčná.

Ale zpět k tématu. Už poslední půlrok v zaměstnání mi pořád vrtalo hlavou, jestli mám jít podnikat či ne. Srovnávala jsem pro a proti. Vůbec největší strach jsem měla z toho, že se businessu nebude dařit, že zažiju neúspěchy, že ztratím tu jistotu stálého příjmu a toho, že je někdo jiný za mě zodpovědný. Ten obrovský strach, kdy se musím postavit na vlastní nohy, řešit konflikty sama a být zcela zodpovědná za své jednání… Z toho se mi dělalo mdlo.

Takže výmluvy typu „Ale to bude tolik administrativy, to nechci dělat“ nebo „Co účetnictví? O to se taky nechci starat.“ Pořád jsem hledala výmluvy, proč do podnikání nejít. Opouštět komfortní zónu je jako bojovat proti gravitaci. Musíte mít silné motory.

No, nakonec jsem se přece odhodlala, jak jste si asi všimli. Většinu času jsem za to ráda, protože jsem se toho naučila hodně. Pak jsou tady chvíle, kdy si říkám: „Proč jsem nešla dělat do nějaké firmy?! Aspoň bych věděla přesně, co mám dělat.“

Když už podnikáte, tak si všechno musíte obstarat sami. Hledáte si sami odpovědi na své dotazy. Nikdy nevíte, jestli je odpověď správná nebo ne. Někdy se může stát, že vám najednou odpadne 50% klientů, v mém případě kvůli hiring freeze nebo jejich rozpočtu, a někdy se zase všechny projekty nahrnou v jednu chvíli, že nevíte, co dřív. Rozhodujete se, s kým navázat business a s kým ne. Zvažujete opportunity cost. Jaká bude strategie firmy? Jak by měl vypadat budoucí vývoj? Proč vůbec podnikám? Spousta otázek vyvstane a vy se jen zabalíte do klubíčka pod peřinu do toho nejtemnějšího koutu v bytě. Nevíte, kudy kam. Nejraději byste se nechali zase někým najmout a na všechno se vykašlali. Aspoň já to takhle mám.

Pak si zase uvědomím, že tyhle problém musí řešit i ostatní zakladatelé firem. A v čem by to bylo lepší, kdybych plnila sen někomu jinému a moje sny by zůstaly netknuté? Každý říká, že kdo nezkrachoval do 30, jakoby nepodnikal. No, to není 100% supportive, ale když vidím ty úspěšné lidi kolem sebe, říkám si:

„Luu Ly, vzchop se! Nemůžeš lehnout před prvním, druhým, třetím… dvacátým-čtvrtým fuck-upem. Musíš dál bojovat!“

No tak bojuju. V současné chvíli zrovna s tím, že nemám s kým jít na oběd… Takže kdybyste si někdo udělal čas si se mnou zajít na oběd (ideálně kolem Smíchova), budu ráda. 😀

Strasti a slasti podnikání

Seznamky versus LinkedIn

Byla jsem teď v nádherném vztahu 2,5 roku s mužem, kterému se jen tak někdo nevyrovná. O to těžší pro mě bylo od něj odejít, ale jenom láska pro vztah nestačí, že?

Najednou jsem se ale ocitla na „volném“ trhu. Co teď? Být sama? Někoho si hned najít? Věděla jsem, že chci být nějakou dobu sama. Po F. se mi každý muž zdál být nudný, fádní a nikdo neměl tak silnou osobnost, která by mě dokázala tolik zaujmout. Ani vlastně nevím, co od dalšího partnera mám očekávat, protože jestli to bude podobný týpek jako F., brzy by vztah patrně skončil úplně stejně.

Jednoho kamaráda ale napadlo, že bych mohla udělat sociální experiment, který udělal i on před rokem. Šel na rande se 100 ženami, a to mu pomohlo zjistit, co vlastně od nich chce a očekává.

To není vůbec špatný nápad! Mohla by to být sranda a skvělý materiál na další blog posty.

Zaregistrovala jsem se na edarling a stesti.cz. Od Tinderu mě všichni odradili, protože je to prý vyloženě na sex. OK, tak jdeme na to.

Edarling měl dlouhý osobnostní test, který mi trval hodinu, než jsem ho vyplnila. Navíc po 15 minutách mě to vždycky odhlásilo, takže jsem danou sekci musela vyplňovat znova! Jestli to někdo z edarlingu čtete, opravte to. Je to tak otravný, že jsem chvilku myslela, že se na všechno vykašlu.

Experiment musí ale pokračovat. Cena na edarlingu je šílená. No, koupila jsem si členství na půl roku a vyšlo mi to na 2900,- Uff! Ani nevím, v jakou chvíli mě napadlo, že za to zaplatím, ale asi to byla hodně slabá chvíle.

Stesti.cz – zde byla registrace jednodušší, ale design vypadá jako z 80. let. Tam snad nikdo UX ani neřešil, ne? VIP členství za 89,-, co za to taky chceš?! Vyplnila jsem si nějaké údaje, co očekávám od partnera, jaký by měl být bla bla bla.

Nahrála jsem svou fotku z LinkedInu a šla jsem spát.

Druhý den už mi začaly chodit emaily a vzkazy a randechtivý nápadníci se se mnou chtěli sejít. Z edarling se ozvali řekněme slušnější návrhy, třebaže zajít na kafe. Poznala jsem tam dokonce nějaké IT kandidáty, se kterými jsem byla kdysi v kontaktu. 😀

Na stesti.cz mi přišlo nejmíň 10 návrhů na sex, na trojku a už ani nevím, na co všechno to bylo. Ve výsledku to bylo jen 10% všech vzkazů, ale i tak je to docela slušná část.

Říkala jsem si, proč nečtou moje preference?! Nepsala jsem je jen tak, aby tam visely. Teď zase aspoň vím, jak se cítí vývojáři, když jim napíše recruiter s generickým emailem. 😀

Oproti LinkedIn zde ani nejde zjistit, co ten dotyčný dělá, což mě docela znervózňuje. LinkedIn rovnou ukáže, s kým máme tu čest a jestli máme nějaké společné známé. Nemůžete někdo vyvinout SW pro integrování dat z LinkedInu na tyhle weby? Moc by to pomohlo. 🙂

Přemýšlím, jestli v tom experimentu mám pokračovat. Co když tam narazím na nějaké (samé) úchyly? Ale co! Když už jsem si to zaplatila, tak uvidíme, jaké ovoce to časem přinese.

PS: Kdyby někdo z vás měl pocit, že toto není profesionální článek, který patří na můj blog, prosím, je to stále můj blog. Nikdy jsem neříkala, že budou články čistě o náboru. Jsou to spíše příběhy ze života.

Seznamky versus LinkedIn