Price f(x) nabízí unikátní cloudové řešení pro pricing neboli cenotvorbu. Do „pricingu“ spadá vše, co týká procesu správy a optimalizace cen, generování ceníků, správa rabatů či slev. Jsou na trhu od roku 2011 a už se jim daří porážet zavedené hráče jako jsou PROS či Vendavo. Mají pobočky v USA, Švýcarsku, Německu, Asii a ČR. V Praze a Ostravě by měla „sedět“ většina lidí z konzultingu a engineeringu.

Cílem firmy je samozřejmě se stát lídrem ve světě pricingového softwaru. Price f(x) představuje nový přístup k pricing businessu. Jejich cloud platforma je škálovatelná jak pro velké hráče jako je Bosch, Media Saturn či Toys‘R‘Us, tak i střední či menší firmy. Nezaměřuje se jen na oblast B2B, ale i pro B2C – např. na ceny pro retailové e-shopy. Na rozdíl od své konkurence nabízí free trial pro začátek. A to vše se jim daří zvládat v 30 lidech.

„Jsme jako elitní jednotka, kterou posílají na zvláštní mise. V 5 lidech zvládneme to, co jinde ve 100.“ Pochvaluje si svůj tým Michal Vích alias Mňagas.

„Marcin má přesnou vizi o tom, jakým způsobem se má firma rozvíjet. Všichni jsme s jeho vizí ztotožnění. Ta práce pak dává ve všech ohledech smysl. Už se zase cítím jako ten 12-letý kluk, který poprvé zkoušel něco naprogramovat na tátově počítači.“

Michal dělá na projektu přes 2 roky. I přesto, že předtím pracoval ve velkých bankách, kde mu nabízeli mnohem více peněz, šťastný je až nyní v Price f(x). Asi už tady zůstane do důchodu. 🙂

„Marcin je skvělý šéf, sympaťák. Od začátku nám věří. Je to úplný opak toho – Pojď sem. Budeš náš otrok!“ doplňuje Adam, který v Price f(x) pracuje od ledna letošní roku. „Nemůžu si to tady dost vynachválit; žádná byrokratická továrna, všechno hezky agilně a zdravý rozum nade vše.“

Adam už si stačil během svého působení v Price f(x) zaletět za zákazníkem do Brazílie. Do budoucna bude mít příležitost se ještě podívat do Asie či US. Kdo máte rádi cestování a práci v konzultingu, můžete se hlásit. Stále nabírají do tohoto týmu. Dostanete příležitost pracovat ve startupu, který už ale vydělává a spolupracuje s velkými zákazníky.

Interní motto je: „Good Karma. No bull shit company!“

Marcin Cichon, CEO Price f(x)

„Máme tady takové interní motto. Co řekneme, to platí. Co slíbíme, to splníme. Pro naše klienty se snažíme minimalizovat papírování a vybudovat si vzájemnou důvěru např. nemáme žádnou výpovědní lhůtu. Pokud chce klient od nás odejít, nemusí na to čekat půl roku.“ říká mi Milan Borůvka, který má na starosti Price f(x) v ČR.

“Myslím, že kultura v Price f(x) se dá popsat dvěma slovy – svoboda a zodpovědnost. Víme, že pro každou firmu jsou lidé to nejdůležitější. Chováme se podle toho. Chceme mít spokojený a motivovaný tým, protože víme, že jen tak dosáhne cíle i firma.

V knize kterou teď čtu, Hard Things about Hard Things, píše Ben Horowitz, že firmy by měly mít toto pořadí priorit (3P): za prvé People (lidi), za druhé Product a až naposled Profit. Protože pokud to tak je, profit přijde. Jenže v hodně firmách, jak jde čas a firma roste, se priority časem otočí… A pak se firmy diví, že jim lidé odcházejí. Takže toho se chceme rozhodně vyvarovat.”

Svoboda představuje flexibilitu, časovou i prostorovou. Pracovat se může v kanceláři, z domova nebo z pláže v Thajsku. Mezi lidmi v týmu existuje důvěra a micromanagement zde nemá své místo. Svoboda jde však ruku v ruce se zodpovědností. Maká se tady o sto šest a od lidí se očekává včas dodaná kvalitní práce. V malém týmu se nikdo neschová a feedback na svou práci dostane každý hned, od klienta i od svých kolegů. Nové nápady jsou vítané a rozhodnutí se přijímají rychle. Korporátníci – pryč!

I když nikdo nenutí tým docházet do officů, jsou perfektní. Je to ta správná kombinace open space a menších místností, kde si každý najde svůj správný „spot“. U vstupu vás uvítá vůně kafe a každou středu někdo připraví úžasnou snídani. Dneska byla míchaná vajíčka od Smeediho. Při čekání se Michal s Peterem rozhodnou, že dají ještě jeden match ve stolním fotbalu. Je teprve 9h ráno!

„Kromě pravidelné středeční snídaně máme ještě movie night. S tím 5+1 sound systémem je to pecka! Musíme už dokoupit jen gril a pípu na balkón.“ Slibuje Milan.

Po posledním rozhovoru s Milanem tu ještě zůstávám sedět, abych zpracovala všechny informace a vstřebala tu energii, která z lidí čišela. Pokud bych měla jít zpět pracovat pro nějakou firmu, Price f(x) by byla určitě správná volba: příjemní lidi, důvěra od šéfů, úplná flexibilita, rozumná domluva s vedením a hlavně, balkón s grilem a pípou. Co chceš víc?

V poslední době se roztrhl pytel s konferencemi a meetupy. Tu máme code retreat, tam máme lambda meetup, minulou sobotu byl develcz a to máme teprve březen. IT recruitery bychom napočítali ale na prstech jedné ruky. Na menších meetupech bych se ani nedivila, ale potkat jich tak málo i na develu je docela zklamání. Nevadí. Tím líp pro mě.

Vraťme se ale zpět k develu. První přenášku v 9h jsem samozřejmě nestihla. Blbý výluky! Aspoň, že mi Honza držel místo. Cestou do Nové budovy VŠE se mi vracejí sladké vzpomínky na doby studia. U vstupu se na mě usmívají koláčky a kafe. Neodolám. Uzmu koláček, seberu vodu a běžím na přednášku.

Letos tady mělo stánek navíc ještě O2 a hostovalo hacking soutěž. V prvním patře pak připravovali lidi z LMC skvělé čaje. Juicymo vystavovalo naproti různé tech hračky, od Raspberry Pi, až po minirobůtky a neuvěřitelně pohodlné polštáře. Vždycky pípaly, když jsem se s jedním polštářem vzdálila. Ukrást je domů bylo nemožné. Bezpečnostní systém byl nehackovatelný. 🙂

Přednáškám jsem se snažila porozumět. Někdy to šlo, občas to bylo slabší. Většinu času jsme ale stejně trávili v čajovém koutku LMC a řešili hlavolamy, které tam na nás přichystali.

Nejzajímavější rozhovor se pak točil kolem platů pro vývojáře v ČR. Jakub N. se rozvášnil nad americkými firmami kazící český trh a rozvinul filosofickou debatu na téma férovosti těchto nabídek vůči lidem v drahých oblastech (Bay area, New York, London centre apod.). To víte, každý má trochu jiné provozní náklady (myšleno bydlení, manželka a děti). 😀

Jakub K. se pak zajímá o téma distribuovaného týmu a jak zvládnout komunikaci mezi pobočkou v USA a ČR. Další ožehavé téma dnešního světa. Jakub N. navrhuje vyslat týmy na delší pracovní výlet do druhé pobočky. Není to ultimátní řešení, ale rozhodně to zlepšuje porozumění mezi oběma pobočkami.

Afterparty se konala v krásně prostorném kafé Muzeum. Občas si říkám, proč ještě chodím na ty konference, když už je skoro všechny už znám. Takovéto:

„Jak se jmenuješ?“

„Erik.“

„Erik P., že jo?! Mluvili jsme spolu před půlrokem. Pamatuješ si mě?“

Když mi nějaký ITák řekne jméno, automaticky mi hlavě proběhne „search in progress“. Je to smutný příběh pracovní deviace. Nakonec se rozpovídáme a dozvím se spoustu interních informací z firem, co se kde děje, kdo si na koho stěžuje a hlavně konečně ty kluky vidím naživo. Dozvím se jejich příběhy o cestě za prací snů. To je asi hlavní důvod, proč chodím na tyhle akce – networking, networking, networking.

Chválím proto organizátory develu, že udělali letos oficiální afterparty (jídlo a pití zdarma). Povedlo se!

Slyšeli jste někdy o Livesportu? Vyvíjejí webové a mobilní appky, ve kterých poskytují výsledky sportovních utkání. V této oblasti jsou nyní světovou jedničkou! Čítají přes 60 milionů userů, 15 milionů app-downloadů a v portfolio mají 31 sportů, včetně mého oblíbeného golfu. Už Vám spadla brada? Ale všechno popořádku.

Po dlouhé době jsem musela dorazit do kanceláře na 9:00. Nové Butovice – check! Budova D – check! Na recepci mě vítá velký nápis „Livesport“. Klasické kanceláře po šesti, žádný open space. Připadá mi to lehce izolovaně, ale na psaní kódu je to asi ideální klid.

První zastávka, mobilní tým. Kluci se tvářili trochu zděšeně, když mě viděli. Podle deviců na stole bylo hned vidět, kdo je androiďák a kdo iOS. Na to, že bylo 9 hodin ráno, vypadali až moc spokojeně. Seznámila jsem se a začala se ptát na jejich práci a firmu. Ondra se uvelebil na své místo a nadšeně mi ukazoval výsledky jejich práce. Jsou pyšní na své appky.

 

„Snažíme se poskytnout kvalitní SW pro sportovní fanoušky. To se nám daří. Největší uspokojení je, když lidé po celém světě naši práci ocení.“

Proč si na nic nestěžují? To je divný. Musím víc šťourat!

„Kde je jakýkoliv sarkasmus?! Nejsou v tom ITáci mistři?“ provokuju.

„Sarkasmus? Stačí se podívat na zdrojové kódy. Tam je sarkasmu dost!“ Namítá Lukáš a ukáže mi obrazovky plné kódu.

„A tvůj život už nebude nikdy stejný,“ potvrzuje Honza.

No konečně. Už jsem se bála, že tady pracují samí sluníčkoví.

„Co byste tady změnili nebo zlepšili?“

„Připadám si jako na posledním hodnocení,“ ozývá se Honza, „tam po mně taky chtěli zodpovědět tyhle otázky.“

„Asi zatím nic. Až budou nové kanceláře, tak povíme víc,“ doplňuje Ondra.

Když už jsme u těch nových officů, Livesport koupil pozemek naproti současným kancelářím a chtějí vystavit svou vlastní budovu. Pak si tři patra nechají pro sebe a ostatní pronajmou. V 50 lidech si toto dovolit je docela slušný výkon. Byznys zřejmě roste.

Jdeme dál. Hned vedle sedí webový tým. Další úsměvy na tvářích. Myslela jsem, že čím déle člověk programuje, tím větší sarkasmus pobere. Ale vypadají docela mladě. Možná je to ještě nechytlo.

„Nejvíc si tady cením férovosti. Co se řekne, to se dodrží. Navíc, když mi něco vadí, tak si mě Jirka (zakladatel) vždycky vyslechne.“

Je vidět, že důvěra je ve firmě důležitá. Petr Burian (CTO) mi přiznává, že ne vše je perfektní a uvědomuje si nedostatky. Nicméně se stále učí a nebojí se změn. Firma si zakládá na spokojenosti svých lidí a snaží se jim pokaždé vyjít vstříc.

„Nezajímá mě jen ten pozitivní feedback. Snažím se od kluků získat hlavně info o tom, co by chtěli změnit. To je pro mě cenná informace o tom, co musíme ještě ve firmě zlepšit. Současně si ale uvědomuju, že se všechno nedá dělat naráz a změny musí být dělané postupně. I já jsem si vědom svých chyb a pracuji na nich.“

Jo, slovo rozumného manažera. Bylo na něm vidět, jak moc svou firmu a její produkty miluje, a pyšní se tím, čeho všeho dosáhli. Nakonec dodává, že dokončení stavby se plánuje na konec 2017 a stěhování bude jaro dalšího roku. Všichni už se očividně těší.

A můj osobní dojem z Livesportu? Myslím, že lidé s klidnější povahou, kteří neprahnou po dynamických startupech, by si zde našli oázu pro svou kreativitu a psaní kódu. Tým se bude stále ještě rozšiřovat a příležitost se zde uplatnit je poskytnuta všem šikovným vývojářům, kteří projeví zájem.

A takhle občas probíhá práce #selfie

Jak jste strávili včerejší odpoledne? Já třeba tím, že jsem prolezla kanceláře NCR. Jedna z firem, pro které headhuntuji ITáky. Jo, věděli jste, že jako první vynalezli mechanické pokladny v roce 1884? Taky jsem na to dneska koukala jak spadlá z višně. Teď patří mezi světovou špičkou v této oblasti. Business se rozšiřoval, firma se zvětšovala, klasika. To se můžete dočíst na jejich webu.

Jak se ale dostat k tomu, abych tuhle firmu poznala lépe? No, nejlepší je znát někoho zevnitř. Honza B. byl nakonec tak hodný a obětoval svůj poobědní čas, většinou strávený sezením u PC, koukáním z okna na Vltavu a trávením, aby mě provedl po officech NCR. Taková ta výhoda, když se kamarádíte s hiring manažerem.

Architekti si v poslední době oblíbili industriální styl, takže všechny trubky byly vidět, některé stěny zůstaly v surovém stavu, ale díky bohu v největším open spacu sedělo max 15 lidí.

Hned na první zastávce potkáme Pepu a Jiřího z Pulse týmu. Jsou známí tím, že šíří po společnosti jen pozitivní myšlení.

„Kluci, co se Vám tady líbí nejvíc v NCR?“

„Uhm…“

„Není to tady tak špatný. Jsou i horší firmy.“

Dobře, to asi nebyl ideální začátek. Tak se raději vzdálíme a jdeme dál. Druhá zastávka u Pavla se zdá být mnohem lepší. S chutí se pustil do vyprávění o NCR, co dělají, jaká byla historie, jací lidé tady pracují, prostředí, kultura, všechno možné. Je na něm vidět, jak svou práci miluje. Pochvaluje si i komunikaci s managementem! Všichni v místnosti jsme na sebe koukali nechápavě. Tyva, to je snad poprvé, co slyším někoho tohle říkat. Kdyby tady byla nějaká konference, poslala bych ho jako vyslance na hiring.

Wow, pořádná dávka energie na cestu a hurá na další patro. Hmm, laborky s bankomaty, místnost na odkládání vyhořelých ITáků (fatboy room, viz. fotka níže), místnost se zeleným kobercem po celé stěně i stropu (šmajchl kabinet – do teď nevím, co to je. Jen tam byly 2 otisky rukou na zdi.), nějaké herní konzole, budky a spousta dalších pěkných věcí. Říkala jsem, že ITáci jsou až moc rozmalováni.

Ale co naplat, i když je všechno vybavení na místě. Když nemáte správné kolegy, tak je to stejně všechno na nic. Takže hurá o meetingovky – kuchyně. Tam už si na nás počíhali Láďa, Tatevik a Verča. Pozor! Verča je programátorka a Tatevik je Product manager. Už jsem dlouho neviděla tolik ITaček pohromadě.

Pokecali jsme, zasmáli se šmajchl kabinetům (pořád mi nechtěli říct, co to je). Tatevik je relativně nová (1 rok) v NCR, takže ze všeho byla ještě nadšená. Verča ukázala svou sarkastickou stránku osoby jako správná programátorka, dělala vtípky na účet „Code of conduct“ a jako největší výhodu zde označuje dostatečné množství toalet. Honza jen pak po očku sledoval, jestli mi neříkají něco, co bych neměla vědět. 😀

Rozhodně zábavné odpoledne. Nepracují tady žádní zatuchlí korporátníci v kravatách, ale inteligentní a zábavní lidi. Myslím, že se o to stará celkem náročný interview proces.

No co nakonec dodat? Zbláznil se jim tam kolega a začal zběsile pořádat Prague .NET meetupy. Uvidím se tam s někým tuhle středu?

Update: Už mi řekli co je šmajchl kabinet. Prý jsou to telefonní budky.