Včera jsme měly s Aničkou tu čest jít na Salsita akci, kde se mělo mluvit o reaktivním programování a pivu. Teda to pivo mělo být jen jako doplněk té zábavy. Cestou k cílovému bodu jsme do sebe nacpaly KFC. Přece tam nepřijdeme hladové a nabručené. Dobíháme na poslední chvíli. Zazvoníme. Pustí nás. Vyběhneme schody.
4 řady plných vývojářů a jedné vývojářky na nás upírá zrak. Svým business oblečením, který musíme nosit přes den, absolutně nezapadáme do kolektivu. Nevadí. Natočíme si vodu nejdřív. Nechceme se hned opít a ztrapnit se. Jeden kluk se na mě hrozně široce směje. Nevím proč, ale usměju se zpátky. To možná byl ten Franta, kterého jsem viděla na TM Caffé.
Poslechneme si poctivě všechny prezentace, z čehož rozumíme jen jedné o Lean UX on Honzy. Na ostatní se spíše koukáme jako na hezký obrázek a grafy a kódy. V mezidobí přišel i Steida. (Kdo dělá i nedělá v JS, tak ví. 😀 )
„Otázky prosím až ke konci, Dane.“
„Ale tohle je vážně důležitý…“ nebo „Ale já si dovolím nesouhlasit…“
Dostali jsme pravidelné záchvaty smíchu pokaždé, když Dan něco začal namítat. 😀 Bylo zábavné pak pozorovat reakci ostatních Salsisistů. Někomu z toho stály i vlasy na hlavě.
Po prezentaci byla samozřejmě ta důležitější část – networking. Krásně se mi seznamovalo s kluky. Všichni milí, s pivem v rukou. Přidala jsem se po chvilce hovoru s Mattem ke skupině, kde stál Franta. Seznámila jsem se s ostatními a Franta na mě: „My se známe!“
„Já vím. Ty jsi Franta, že jo?!“
„Ne, jsem Tonda. Tonda H. Dosadila jsi mě do TM. Povídali jsme si po TM half maratonu“
Přemýšlela jsem, kam se zahrabat dřív. Naštěstí to Tonda bral sportovně a omluvil mi to. Skákaly jsme s Aničkou pak od jedné skupiny ke druhé. Přidávali si lidi na LI. A celkově jsme si ten večer užily možná ještě víc než kluci. Kde najdete tolik ITáků na jednom místě taky, než na meetupech, že? Jen by možná bylo dobré si pamatovat obličeje a jména lidí, které jste někam dosadili. 😀