„To si asi dělá srandu!“
Znovu si nevěřícně čtu email od kandidáta: „bla bla…. jsem si jist, že jsem Vás informoval o tom, že jsem v kontaktu s (firmou A) přes jinou agenturu. Nicméně tady došlo k nedorozumění a H. mě prezentovali, i když neměli. Proto bych chtěl požádat o to, že v případě vzniku pracovního vztahu mezi mnou a (firmou A), připadla odměna druhé headhunting agentuře.
Fuck. Že by další z řady chytráků anebo prostě jen popleta se špatnou krátkodobou pamětí (rozuměj hulič) ?
„Tak mu zavolej a zeptej se ho. Možná mu jen chvilkově přeskočilo. Já tady mám od něj písemné potvrzení, že ho tam můžem nabídnout.“
Hm, super. Nezbývá než volat a konfrontovat přímo.
„Tak co říkal?“
„Že se moc omlouvá a že si to vyřídí s tou druhou agenturou a (firmou A). A půjde přes nás.“
„Zřejmě mu přislíbili nějaké peníze za to, když půjde přes ně. Unbelievable.“
A takhle to občas přicházívá. Odvedete svou práci, ale už vůbec si nemůžete být jisti, že za ni dostanete zaplaceno. A i když to tak (alespoň v mém případě 
) nevypadá, tak obsazení pozice k oboustranné spokojenosti dá docela zabrat. Nicméně o tomto voodoo detailněji zase příště.
Ze zivota recruiterky 
No, alebo to bolo len o tom klasickom mlzeni, ked agentura do poslednej sekundy nechce odhalit klienta, pre ktoreho hlada kandidata a obmedzi sa len na mraky nicnehovoriacich kecov. Obcas sa ale aj z nich da odhadnut o aku firmu ide, takze ma vzdy pobavi, ked zatajenemu recruiterovi po kratkom rozhovore oznamim, ze o Barclays fakt nemam zaujem :D.
K veci – ked som posledne menil pracu, bol to taky brutal storm, ze aj napriek tomu, ze som sa snazil si udrzovat tabulku a nedostat sa do tejto situacie, urcite slo nieco dvojmo z viacerych stran. A nedokazal som to ovplyvnit.
Popisem ako je to u mna – ako kandidata ma zaujima popis pozicie od recruitera maximalne tak 2-3 minuty rozhovoru, tam totiz vacsinou uz viem, ci sa budem zaujimat dalej, alebo sme uplne mimo. Veci typu bonusy, kultura, timove krcmy a podobne ma (mozno k prekvapeniu mnohych recruiterov) zaujimaju az na konci mojho filtra. Pokial ma teda po 2 minutach recruiter zaujme, tak ocakavam nasledovne udaje v danom poradi:
– meno a sidlo firmy (aby som nedochadzal krizom cez cele mesto napr., pripadne aby som rozhovor zastavil dostatocne vcas pokial firmu poznam a nemam zaujem [napr. banka, burza a podobne zhovadilosti]) – a nie, fakt nemam zaujem obchadzat recruitera a oberat ho o proviziu
– plat (od-do) 😉
– velkost timu a technologie (toto obvykle vyzaduje minimalne osobny pohovor vo firme + idealne neformalny pokec s clenmi teamu – a k tomu sa firma uchyli az ked prejdem do dalsieho kola – takze zacarovany kruh a ide to tak trochu proti sebe)
Az pokial toto vsetko prejde cez moj filter a mam moznost si danu firmu otukat napr. cez linkedin kontakty (pripadne ked sa nic nedozviem lebo tam nikoho nemam), az potom mozeme riesit osobny pohovor u klienta a riesit bonusy, futbalek a playstation (na ktore v sucasnej firme aj tak nemam absolutne cas takze su mi ukradnute) a osobne sympatie/antipatie.
Ked toto pochopi aspon cast recruiterov, usetria si obe strany kopu casu, penazi a rozcarovani.
LikeLike
Díky za komentář, Dušane.
Nemám ráda mlžení. U mě kandidát vždy ví hned jméno, sídlo, budget, technologie a další informace o týmu. Také píšu články o firmách, pro které hledám kandidáty. Prostor k mlžení je zde minimální.
Ale díky za upřesnění toho, co je důležité. Je dobré si to občas připomenout. 🙂
LikeLike