Další ročník #webexpa za námi a je na čase to trochu shrnout.

Co bylo super? Že se nemuselo přecházet na přednášky tak daleko. Všechno se odehrávalo pod jednou střechou. Mnohem lépe se díky tomu networkovalo a viděla jsem spoustu nových tváří. Výborný čaj a kafe je teď sice samozřejmostí, ale nesmíme zapomenout pochválit i tyto nezbytné věci.

Možná jste o Memsource nikdy neslyšeli – a už vůbec ne, že to je globální lídr pro profesionální překlady v cloudu. Pokud hodně překládáte, ať už jako překladatel, překladatelská agentura nebo globální firma, která potřebuje lokalizovat svoje produkty, je docela velká šance, že použijete Memsource. V Memsource Cloud totiž jeho uživatelé měsíčně přeloží více než miliardu slov.

Memsource na trhu působí od roku 2010. Jeho zákazníky jsou největší překladatelské agentury a globální firmy od USA až po Japonsko. Firmu založil David Čaněk s vizí, že profesionální překlady je potřeba přenést do cloudu. Co začínalo jako experimentální projekt s tříčlenným týmem je dnes ziskový business, který ročně roste o 70%.

V současné době pracuje v Memsource přes 30 lidí – většina v ČR v Praze, ale část týmu je také v Kanadě a Japonsku. Memsource plánuje postupný nárůst na dvojnásobek v horizontu dvou let. Do týmu je vkládána velká důvěra, a to se také odráží na firemní kultuře. Memsource stále žije startupovým duchem. Volná pracovní doba a remote práce je samozřejmostí. Práce lidi neuvěřitelně baví, protože mají velký vliv na další rozvoj firmy, což se rozhodně týká i vývojářů.

Takže když jsem šla do Memsource na první schůzku, celá natěšená jsem vběhla do jejich kanceláře ve Spálené, přímo naproti metru Národní třída. Pozdravila jsem se se všemi a hned jsem si vzala Lukáše na výslech. Lukáš je SW architekt. Pracuje v Memsource od jeho založení. Je to vlastně jeho dítě. Nejvíce si cení toho, že vidí spokojené zákazníky a že se SW doopravdy používá. Rozhodně to není žádná šuplíková záležitost.

„Řešíme opravdu zajímavé věci. Na příklad musíme neustále zvyšovat výkonnost překladové paměti. Musíme zajistit, aby byly rychlé odezvy. Když pracuješ se 6 terabyty dat, pak je to fakt zábava!“

Memsource si sám na sebe vydělává. Nepotřebuje peníze od investorů, což dává firmě větší volnost v rozhodování a určování priorit. IT tým má svobodu ve výběru devstacku a také koho naberou do týmu. Mají plnou podporu vedení. Cokoliv, co potřebují udělat, vylepšit, vyřešit, stačí zajít za Davidem. Nové nápady jsou zde vítány s otevřenou náručí.

Super! Ale aby to nebylo jednostranné, sebrala jsem si na výslech i člověka mimo IT. Konstantin pracuje v Memsource jako Head of Marketing. Vždycky se pozná, že člověk není z IT. Začne mi ihned vysvětlovat, proč je nezbytné používat Memsource.

„Protože když překládáš nějaký dokument, všechny informace se uloží v cloudové překladové paměti. Až budeš příště překládat podobné dokumenty, Memsource ti rovnou nabídne relevantní překlady a místo 3000 stránek budeš muset reálně přeložit například jen 2000.“

Práci v Memsource miluje. Pracuje s chytrými a schopnými lidmi. Klade se důraz hlavně na výsledek a ne na odseděné hodiny. Zde je důležité, aby se každý člen týmu neustále rozvíjel a posouval dál. Třeba tím, že si společně zaběhnou maraton.

Memsource, David a celý tým na mě udělali velký dojem. Malá firma s globálním produktem, která si na sebe v pohodě vydělá. Jejich řešení využívají statisíce spokojených uživatelů po celém světě. Business, který každým rokem roste. Skvělý kolektiv. Skvělý šéf. Co víc si přát.

Kolik z vás by chtělo podnikat, ale pořád hledá výmluvy, proč ne? Řeknu vám rovnou, že nejste sami. Vzpomínám si ještě živě na ty časy, kdy jsem pracovala pro Hagen. Byly to krásné časy. I když jsme se ke konci moc neshodli, tak musím říct, že mi Hagen dal skvělý výcvik k tomu, abych byla to, čím jsem dnes. Za což jsem jim velmi vděčná.

Ale zpět k tématu. Už poslední půlrok v zaměstnání mi pořád vrtalo hlavou, jestli mám jít podnikat či ne. Srovnávala jsem pro a proti. Vůbec největší strach jsem měla z toho, že se businessu nebude dařit, že zažiju neúspěchy, že ztratím tu jistotu stálého příjmu a toho, že je někdo jiný za mě zodpovědný. Ten obrovský strach, kdy se musím postavit na vlastní nohy, řešit konflikty sama a být zcela zodpovědná za své jednání… Z toho se mi dělalo mdlo.

Takže výmluvy typu „Ale to bude tolik administrativy, to nechci dělat“ nebo „Co účetnictví? O to se taky nechci starat.“ Pořád jsem hledala výmluvy, proč do podnikání nejít. Opouštět komfortní zónu je jako bojovat proti gravitaci. Musíte mít silné motory.

No, nakonec jsem se přece odhodlala, jak jste si asi všimli. Většinu času jsem za to ráda, protože jsem se toho naučila hodně. Pak jsou tady chvíle, kdy si říkám: „Proč jsem nešla dělat do nějaké firmy?! Aspoň bych věděla přesně, co mám dělat.“

Když už podnikáte, tak si všechno musíte obstarat sami. Hledáte si sami odpovědi na své dotazy. Nikdy nevíte, jestli je odpověď správná nebo ne. Někdy se může stát, že vám najednou odpadne 50% klientů, v mém případě kvůli hiring freeze nebo jejich rozpočtu, a někdy se zase všechny projekty nahrnou v jednu chvíli, že nevíte, co dřív. Rozhodujete se, s kým navázat business a s kým ne. Zvažujete opportunity cost. Jaká bude strategie firmy? Jak by měl vypadat budoucí vývoj? Proč vůbec podnikám? Spousta otázek vyvstane a vy se jen zabalíte do klubíčka pod peřinu do toho nejtemnějšího koutu v bytě. Nevíte, kudy kam. Nejraději byste se nechali zase někým najmout a na všechno se vykašlali. Aspoň já to takhle mám.

Pak si zase uvědomím, že tyhle problém musí řešit i ostatní zakladatelé firem. A v čem by to bylo lepší, kdybych plnila sen někomu jinému a moje sny by zůstaly netknuté? Každý říká, že kdo nezkrachoval do 30, jakoby nepodnikal. No, to není 100% supportive, ale když vidím ty úspěšné lidi kolem sebe, říkám si:

„Luu Ly, vzchop se! Nemůžeš lehnout před prvním, druhým, třetím… dvacátým-čtvrtým fuck-upem. Musíš dál bojovat!“

No tak bojuju. V současné chvíli zrovna s tím, že nemám s kým jít na oběd… Takže kdybyste si někdo udělal čas si se mnou zajít na oběd (ideálně kolem Smíchova), budu ráda. 😀

Byla jsem teď v nádherném vztahu 2,5 roku s mužem, kterému se jen tak někdo nevyrovná. O to těžší pro mě bylo od něj odejít, ale jenom láska pro vztah nestačí, že?

Najednou jsem se ale ocitla na „volném“ trhu. Co teď? Být sama? Někoho si hned najít? Věděla jsem, že chci být nějakou dobu sama. Po F. se mi každý muž zdál být nudný, fádní a nikdo neměl tak silnou osobnost, která by mě dokázala tolik zaujmout. Ani vlastně nevím, co od dalšího partnera mám očekávat, protože jestli to bude podobný týpek jako F., brzy by vztah patrně skončil úplně stejně.

Jednoho kamaráda ale napadlo, že bych mohla udělat sociální experiment, který udělal i on před rokem. Šel na rande se 100 ženami, a to mu pomohlo zjistit, co vlastně od nich chce a očekává.

To není vůbec špatný nápad! Mohla by to být sranda a skvělý materiál na další blog posty.

Zaregistrovala jsem se na edarling a stesti.cz. Od Tinderu mě všichni odradili, protože je to prý vyloženě na sex. OK, tak jdeme na to.

Edarling měl dlouhý osobnostní test, který mi trval hodinu, než jsem ho vyplnila. Navíc po 15 minutách mě to vždycky odhlásilo, takže jsem danou sekci musela vyplňovat znova! Jestli to někdo z edarlingu čtete, opravte to. Je to tak otravný, že jsem chvilku myslela, že se na všechno vykašlu.

Experiment musí ale pokračovat. Cena na edarlingu je šílená. No, koupila jsem si členství na půl roku a vyšlo mi to na 2900,- Uff! Ani nevím, v jakou chvíli mě napadlo, že za to zaplatím, ale asi to byla hodně slabá chvíle.

Stesti.cz – zde byla registrace jednodušší, ale design vypadá jako z 80. let. Tam snad nikdo UX ani neřešil, ne? VIP členství za 89,-, co za to taky chceš?! Vyplnila jsem si nějaké údaje, co očekávám od partnera, jaký by měl být bla bla bla.

Nahrála jsem svou fotku z LinkedInu a šla jsem spát.

Druhý den už mi začaly chodit emaily a vzkazy a randechtivý nápadníci se se mnou chtěli sejít. Z edarling se ozvali řekněme slušnější návrhy, třebaže zajít na kafe. Poznala jsem tam dokonce nějaké IT kandidáty, se kterými jsem byla kdysi v kontaktu. 😀

Na stesti.cz mi přišlo nejmíň 10 návrhů na sex, na trojku a už ani nevím, na co všechno to bylo. Ve výsledku to bylo jen 10% všech vzkazů, ale i tak je to docela slušná část.

Říkala jsem si, proč nečtou moje preference?! Nepsala jsem je jen tak, aby tam visely. Teď zase aspoň vím, jak se cítí vývojáři, když jim napíše recruiter s generickým emailem. 😀

Oproti LinkedIn zde ani nejde zjistit, co ten dotyčný dělá, což mě docela znervózňuje. LinkedIn rovnou ukáže, s kým máme tu čest a jestli máme nějaké společné známé. Nemůžete někdo vyvinout SW pro integrování dat z LinkedInu na tyhle weby? Moc by to pomohlo. 🙂

Přemýšlím, jestli v tom experimentu mám pokračovat. Co když tam narazím na nějaké (samé) úchyly? Ale co! Když už jsem si to zaplatila, tak uvidíme, jaké ovoce to časem přinese.

PS: Kdyby někdo z vás měl pocit, že toto není profesionální článek, který patří na můj blog, prosím, je to stále můj blog. Nikdy jsem neříkala, že budou články čistě o náboru. Jsou to spíše příběhy ze života.

Jak jsem ze začátku podnikání snila, že budu moci rozhodovat o tom, kde budu pracovat, mít neomezené možnosti a úplnou svobodu nad svými rozhodnutími, tak se mi to vyplnilo. Nicméně ne s úplně šťastným pokračováním.

Abychom ale nepředbíhali… Na začátku bylo všechno v pohodě. Měla jsem ještě co zařizovat kolem firmy, takže strávený čas doma se dal vyplnit různými činnostmi, častými docházkami na úřady a na poštu, přes chození za klienty na meetingy atd. Ušetřila jsem tolik peněz také na jídle, protože jsem si uvařila jedno jídlo a to jsem jedla po další 3 dny – krása! Náklady – 30 KČ na jeden výborný oběd.

Měla jsem (a pořád mám) pronajaté místo v Impact Hubu, ale chodila jsem tam jen minimálně. Proč taky chodit ven, když můžeme být doma v pohodlí, nemusíte se malovat a ušetříte čas a peníze.

Jenže stejně tak jako každá věc, i home office má své stinné stránky. Začala jsem se izolovat od ostatních lidí. Najednou jsem se setkávala s přáteli mnohem méně. Uzavírala se do sebe. Úplně jsem zpohodlněla. Takže i osobní život šel dost rychle z kopce.

S tím, jak se člověk při takových fázích mění, se začnou rojit otázky a nejistoty a najednou člověk ztratí páru o tom, co vlastně to dělá za práci a jaký to má smysl. Nachytala jsem se nejednou, že píšu email kandidátovi, přičemž se tam slova už doplňovala automaticky, aniž bych nad tím přemýšlela.

Nemohla jsem si s nikým naživo popovídat o svých radostech a strastích. Všechno bylo jen přes Slack, facebook popř. telefon. Musela jsem hledat vnitřní motivaci sama, protože tu nebyl nikdo jiný, kdo by mi pomohl tu cestu aspoň nasměrovat. A řeknu Vám, není to sranda!

Byla jsem v depresi. V dlouhodobé depresi, kterou jsem zaměňovala s klidem. Neměla jsem chuť pracovat. Ztratila jsem motivaci se cokoliv nového se učit. Práce pro mě začala být fádní a stalo se jen rutinou. Občas se objevily i světlejší chvilky. Byly to právě ty chvíle, kdy jsem byla ve společnosti – konference, eventy, meetupy a i práce v Hubu, a z osobní roviny to byla právě ta setkání s přáteli, která jsem úplně zanedbala.

Člověk si to samozřejmě neuvědomí hned, ale až když nastane nějaká zásadní změna. Teď to bylo velké stěhování. Člověk vystoupí z komfortní zóny. Všechny frustrace najednou vyplují napovrch s nervozitou spojenou se stěhováním. Vznikají konflikty, hádky, hodiny ticha, ostrá slova, slzy, no prostě výbuch Popocatépetlu.

Musela jsem jít pryč. Od všeho a od všech, abych měla klid na přemýšlení. Přečetla jsem za poslední týden více článků o hledání sebe sama, smyslu života a hledání štěstí než za poslední rok. Stihla jsem se seznámit s tolika zajímavými lidmi, se kterými jsem se dokázala bavit hodiny na toto téma. Viděla jsem konečně poprvé za život NTK i zevnitř! (Mimochodem díky, Dalibore! 🙂 Proč jsem přestala dělat tyhle věci?

To pohodlí home/remote office mi dalo tolik možností a já jsem neměla dost velkou disciplínu a vůli, abych jej zvládla. Stala jsem se jeho sluhou.

Až teď si to všechno uvědomuji. Tak samozřejmě času není nazbyt a budu muset zamakat na své disciplíně. Obdivuji lidi, kteří dokážou být na remote officu a stále být výkonný, motivovaní a šťastní. Mám se od vás ještě co učit.

Prosím, kdybyste měli rady, typy, cokoliv, co by mi pomohlo v této oblasti, budu ráda, když mi dáte vědět.