GoodData bude většina z vás znát, ale ve zkratce; vyvíjejí SW pro data analytiku. Pomáhají tak svým klientům nahlédnout hlouběji do jejich businessu a lépe mu porozumět. K použití této super BI platformy nepotřebujete žádné engineery, protože je tak jednoduchá na použití, že to zvládne klidně člověk ze salesu. Mezi známé klienty třeba patří Zendesk, Atlassian, Github a mnoho dalších.

GoodData založil v roce 2007 jeden z nejúspěšnějších businessmanů v České republice. Není jím nikdo jiný než Roman Staněk, který má za sebou už Netbeans (Oracle) a Systinet (HP). Zdravíme Vás, Mistře!

Po dlouhé domluvě jsem se konečně dostala do GoodData na návštěvu. (Proč jsem musela čekat tak dlouho na stažení Game of Thrones?! Teď tu usnu…) Naštěstí holky z HR, Marcela a Zuzana, měly spoustu energie na rozdávání a hned mě provedly po kancelářích = probuzení; oddělené openspace prostory, moderně zařízeno, mega tetrisové sezení, nebo spíše ležení, nechybí stolní fotbálek, pingpong, posilovna, hned naproti pak spížka se zdravou výživou a sprchy! Moc pěkný a obrovský, takže když se člověk potřebuje někam zašít, určitě tady najde nějaký koutek.

Konečně zase sedíme. „Dámy, co mi povíte k firemní kultuře a hodnotám?“

„Myslím, že největší hodnota je zde Good Family. GoodData funguje jako rodina. Všichni se znají, vycházejí spolu, když je třeba, tak si pomůžeme. Jezdíme spolu na výlety, zajdeme společně na beach volejbal a v zimě máme celofiremní lyže.“

Takže v zimě obsadí Good Family vždycky jednu vesnici/velký hotel v horách. Dokážu si představit, jak to tam asi vypadá. 🙂

Přesně v 11:30 zaklepe na dveře Jirka Š. – moje první oběť. Tak co Jiří, jak jsi tu dlouho? Jak se ti líbí v GD? Čeho si ceníš nejvíc na GD?

„Jsem tady 4 roky. Začal jsem jako Java vývojář a pak mi svěřili jednu část engineeringu. Maximální spokojenost, musím říct. Řešíme tady zajímavý problém, používáme nejnovější technologie, ale nejvíc jsou tady lidi. Nestane se ti, že se k tobě někdo otočí zády, když potřebuješ pomoc. Když je třeba něco vyřešit, celý tým zůstane bez keců v práci do noci.“

Jirka je super. Přátelský, otevřený člověk, který ti vysvětlí a řekne… skoro všechno. Krásně se s ním povídá, ale už odbila 12h a je oběd. Po obědě je velké vyhlašování výsledků z hackathonu, který se pořádá dvakrát za rok.

Dva dny si každý dělá na čem chce, programuje v čem chce nebo fotí. Mohou tvořit víceméně cokoliv. Může to být od předělání GoodData fejsbůčku, přes appku na sledování poloh tramvají až po Metric explain projekt, který nakonec vyhrál první cenu celého hackathonu.

Po vyhlašování výsledků jsem se seznámila s Tra My – product owner v GD. Snad poprvé, co vidím Vietnamku v IT firmě. Ještě víc takových, prosím! Tra My neboli Mai pracuje v GD krátce. Cítí se tu však jako doma.

„Atmosféra je úžasná. Když jsem se rozhodla jít pracovat do GoodData, bylo to hlavně kvůli jejich produktu a že jsem se chtěla naučit nové věci. Ale že by to bylo takhle super…“

Do Perlu (meeting room) zatahuju ještě Michala V., QA manager v GD, se kterým jsem se seznámila cestou. Pochvaluje si spolupráci s týmem ve Vietnamu, jak jsou šikovní a chytrý. Jooo, má u mě plus.

„Hackathon je takové odreagování, které potřebuješ čas od času. Sice se z toho uplatní jen 20-30% projektů, ale za to si šáhneš na úplně nové technologie, se kterými běžně do styku nepřijdeš. Pak je tady spousta dalších firemních akcí, GoodPub, pravidelná sezení v hospodách se současnými i ex-GoodData lidmi. Je to fakt super, že si tady najdeš přátele na celý život.“

Do místnosti vstoupí Kuba P. a přidává.

„Tady pracují špičkoví lidi, od kterých se můžu stále učit a kteří mi s radostí poradí. Navíc je zde podpora z managementu, takže chodíme vesele na konference na účet firmy.“

„A co Roman, kluci?“

„Roman je pořád naše ikona, vlastně je ikonou českého IT businessu. Jeho vize tady je. My k němu vzhlížíme s respektem. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem ani nevěděl, jestli s ním můžu mluvit.“ Vzpomíná Kuba.

„Ale opak bylo pravdou. Roman je otevřený, pobaví se s každým rád a nemá od nás žádný odstup. Se pak bavím, když slyším od nováčků „Už jsi viděl Staňka?“.“

„Hmm, je tady něco, co byste chtěli zlepšit v GoodData?“

„Klidně víc firemních akcí. Taky udržet takovou balanci mezi byrokracií a produktivitou. Už to není samozřejmě startup, nějaké procesy musí být. Ale třeba jak je to teď nastavené, tak by to mohlo zůstat. A pak třeba víc koloběžek. Máme tady jen dvě.“

Můj osobní dojem? Čekala jsem víc korporátních keců, kterým nebudu rozumět, ale nakonec z toho bylo velmi milé setkání. Ať už jsem mluvila s kýmkoliv, tak mi připadal jako chytrý, rozumný a otevřený člověk. Byla jsem na návštěvě jen krátce a už mě brali jako svou.

Schválně, víte kde je Jihlava? Do včerejška jsem to snad ani nevěděla. Hodina a půl jízdy z Prahy směrem na Brno. Pražáci jsou zase o něco chytřejší. 😀

Dostala jsem před 2 měsíci mail od Leoše z GDG Jihlava, jestli nechci přijet prezentovat o hledání práce v IT. Dělala jsem Zagorku, ale popravdě jsem se tam těšila. Skvělá příležitost zase networkovat a poznat nové „oběti“. Den předtím mi bylo na zvracení z trémy, která se dostaví náhle a nečekaně a už jsem to chtěla odvolat. Ale koule vyhrály a jeli jsme.

Na VŠPJ se kromě akce GDG připomínal i případ Babice, takže si posluchači mohli vybrat, na kterou přednášku půjdou. Bylo to hned vedle sebe. Logistika byla dobře vymyšlená.

Celá rozjuchaná po cestě jsem přiběhla do místnosti s Filem, kde už sedělo přesně 34 lidí. (Netrumfla jsem tě, Jirko.) Doufala jsem, že všichni budou hledat práci, ale to bylo čistě zbožné přání. Úvod, PR a můžeme začít.

Klasika: proč musíte neustále hledat práci, kde hledám kandidáty, co je dobré udělat pro svou osobní značku, story s hovnem, osobní hygiena Itáků a jejich umění se vyhýbat očnímu kontaktu až po to, kolik agentury berou za fee. 🙂

Za dotazy jsem rozdávala jahody, abych vyplnila těch 60 minut. Povedlo se! Dokonce bylo dotazů tolik, že jsme to pak museli nechat na pivo. Jahody zmizely. Na Tomášovu prezentaci jsem si sedla dozadu a udělala jsem dobře.

Přišel ke mně sotva 15-letý kluk, postavil se rovně do pozoru a řekl: „Děkuji moc za zajímavou přednášku. Na shledanou.“ Uklonil se a šel.

Pak jsem se dozvěděla, že se jmenuje Honza, je mu 15 let, chodí na gympl, organizuje GDG v Žďáru od 7. Třídy a teď si staví nějaký laser! Děcka, nikdy není moc brzo na to začít. Moje víra v budoucnost lidstva se zase obnovila. Víc takových Honzů a můžem si fandit. Honzo, řekni svým rodičům, že ses jim fakt povedl!

Poprezentačního pivka se zúčastnilo 50% lidí, což je víc než obvykle. Samozřejmě jsme museli dát Ježka, pak japonský Ale, který chutnal jako niva. Vrcholem večera byla diskuze o morfogenetice, kdy se Patrik snažil pomocí pradávných společných genů dostat z Filemona propité promile alkoholu v krvi do sebe, (Nezdařilo se.) a legendární 36 (čtěte šestatřicítka), která vás sveze kamkoliv po Jihlavě.

Po včerejším dni mohu GDG Jihlava jen doporučit. Po dlouhé době to byl zase highlight meetup, kterého jsem se mohla zúčastnit. Spousta zajímavých a přátelských lidí. Nemám co dodat.

Jen na jednu věc si dávejte pozor. Lojza má očividně v oblibě své hosty sledovat až na penzion, zjistit si tvrdými způsoby číslo pokoje a pak pod záminkou darování vína se Vám podívat dovnitř do místnosti.

😀 😀 😀

Skvěle vydařená konference Wisephora mi dala několik podnětů k tomu se zamyslet nad současným fungováním firem, týmů, spolupráce, a vůbec celé lidské společnosti.

První myšlenka: work-life balance is dead a nedělní neuróza, Tomáš Hrivnák

Millenials čím dál více hledají smysl svého životního poslání, hledají smysl v tom, co dělají. Budou chtít dělat jen to, co je bude bavit a co přinese nějakou přidanou hodnotu, tzv. Calling. Nebudou chtít trávit 8h denně v práci. Budou chtít (už chtějí) svobodu a důvěru od firmy, že svou práci vykonají.

Pojem work-life balance tedy ztrácí na svém významu, kdy člověk jde do té práce, která ho nebaví a pak se těší konečně na pátek, až bude mít padla. V neděli dostane nedělní neurózu, že zase bude pondělí a musí jít do té práce, která ho štve. Budeme si hledat práci nebo činnosti, které nás budou naplňovat a pracovní a soukromý život splyne v jedno.

Druhá myšlenka: Změna je trvalý stav, Ondřej Šteffl, Scio škola

Jediné, čím si můžeme být jistí, je to, že všechno bude jinak. Ze základní školy a gymplu jsem si akorát odnesla, jak se co počítá, základy angličtiny a že Máj napsal Karel Hynek Mácha. Rozhodně si nepamatuju, kolik tanků bylo zničeno během druhé světové nebo jak pokračoval rod Přemyslovců. Historici a paní učitelka na dějepis nebudou mít radost.

Dále, co jsem si odnesla z těchto škol bylo: „Nevyčnívej z řady! Není to dobré. A jestli budeš vyčnívat z řady, dáme ti to sežrat!“ Trvalo mi pak dlouho, než jsem se to odnaučila. Jestli Vašemu dítěti říkají tyto věci ve škole, okamžitě měňte. Ničíte jeho potenciál, kreativitu a směřujete ho k průměru.

Třetí myšlenka: budoucnost je v týmech, Jiří Fabián, Purposefly

Rigidní firemní struktury zaniknou. Ne hned, ale časem ano. Budou se tvořit pracovní týmy, které se budou přemisťovat z jednoho projektu na druhý. Už teď vznikají. Živým důkazem jsou IT týmy, které pracují společně na zakázkách. Při dalším projektu jsou např. 2 členové na novém projektu a zbytek jiném projektu. Améba, která bude měnit tvar podle toho, jak je to zrovna nejlepší pro ni (pro ten projekt 🙂 ). Připravte se na opravdu dynamické prostředí.

Čtvrtá myšlenka: Daně jsou zlo. Ale kdo postaví silnice?, Steida

Fotky mluví za vše…

Pátá myšlenka, protože z psychologického hlediska zanechá liché číslo větší důvěryhodnost čemukoliv, kromě partnerského vztahu. (Vlastně cokoliv víc nebo míň než 2 je v partnerském vztahu odd.)

Nemůžete motivovat své zaměstnance, když je celý den akorát serete. Jiří Rozvařil, Plantyst

Vedoucí směny vám vyjmenuje tisíc činností a ani jednou nezmíní lidi. Cožpak není práce team leadera právě starost o svůj tým – o své lidi?