Posluchači CZ Podcastu nebude Topmonks určitě cizí. Kdybyste ale náhodou neposlouchali; Topmonks je dodavatelem prvotřídních mobilních a webových aplikací. Dělají jak na velkých projektech pro korporace, tak i pro menší startupy v ČR nebo zahraničí. Co je na nich unikátního? Fungují částečně jako investoři v těchto startupech, kdy místo financí nabízejí své know-how v oblasti SW vývoje a pomáhají těmto firmám jejich aplikace vyvinout za částečný podíl ve firmě.

Ve čtvrtek ráno tady bývá rušno. Pořádá se pravidelná TM snídaně, kam mohou přijít i nezaměstnanci TM. Kanceláře jsou v industriálním stylu; kamenný krb, schody ze železa a cihlové zdi. Fakt pěkný prostor k práci. Platí zde heslo „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Nehraje se na permanentní pracovní místo, to by nebylo dost punkový. Musela jsem si rychle zabrat stůl a židli.

„Nekoukáme na lidi kolem jako na zaměstnance, ale partnery a přátele. V každém vidíme budoucího podnikatele, každý má ve firmě podíl formou stock options. I programátor by měl vědět, jak funguje business a naopak HR může umět testovat. Jsme zkrátka klubko profesionálů hustě propojené navzájem i směrem k zákazníkům. Ve stavění dynamicky se organizujících a učících týmů, schopných reagovat na neustále se měnící podmínky, spatřuju svou životní misi“, vysvětluje Jiří Filemon Fabián, co-founder Topmonks.

“Když je třeba přidat ruku k dílu, zašpiní si ji i Monk prezident.”

Svoboda, jedinečnost nebo „zoo divných lidí“ (autorem je Jarda Holaň). Toto jsou slova, kterými Monkové popisují svou firmu.

Svoboda znamená, že zde neexistuje žádný management tým. Zodpovědnost a úloha jednotlivců přirozeně vyplyne během projektu. Nikdo si tady nehraje na žádného manažera a každý je za svou práci zodpovědný. Svoboda znamená, že nikdo nekontroluje, zda chodíte do kanceláře či pracujete na pláži na Hawaii. Digitální nomádství je tu na denním pořádku.

Jedinečnost spočívá v tom, že každý člověk zde něčím vyniká. Ať už jde o znalosti nejnovějších technologií, fotografování či pořádání IT konferencí. Nejlepší na tom je, že se Monkové nebojí tyto znalosti předávat dál ostatním. Můžete vidět např. na Topmonks café, které se koná každý první čtvrtek v měsíci v Loft 8.

„Zoo divných lidí“… Těžko popsat toto označení, ale pravdou je, že kde jinde najdete na jenom prostoru Rarouše, Filemona, Jirku P. a spoustu dalších divnolidí, kteří furt pořádají nějaké hackathony, snaží se do nás nahustit moderní pojetí fungování firem a jsou strašně akční, že dokážou během přestávky na oběd všichni po krátké dohodě přejít z Hipchatu na Slack. Proč se o tom pořádně neprojednává aspoň půl roku? Kdo tohle má pořádně stíhat?!

„Snažíme se vytvořit skvělé pracovní prostředí a podmínky. Uznáváme plochou firemní strukturu, kde si týmy projekty řídí samostatně. Když je třeba nějaká změna, udělá se hned bez okolků.“ Říká mi Jiří Kratochvíl přes Skype, protože jsme nestihli rozhovor v officu. Vyzkoušela jsem si rovnou způsob komunikace v distribuovaném týmu.

„Máme tady TM maratony, lezení na stěnách, movie night, TM caffé, jedeme spolu na Filipíny, pořádáme čajové dýchánky a TM koncerty… Akcičky tady vznikají nahodile. Nic není plánované centrálně. Iniciativa vychází od lidí a to je na tom super!“ Povídá mi Naty, nejusměvavější HR pod sluncem.

„Nejlepší je, že ve firmě vznikají pevná přátelství a ne jenom chladné kolegiální vztahy. To je věc, která nejde vynutit. Třeba mi o víkendu pomáhal Honza J. stavět chalupu.“ Přidá se do konverzace Tonda.

Měla jsem úplně stejný pocit. V Topmonks jakoby všechna kolečka zapadla do sebe. Pracuje tady skvadra nadšenců, kteří kutí sto věcí mimo práci, dělají to od srdce a chrlí nápady ze všech stran. Z jednoho nápadu nakonec vznikla konference – Wisephora.com.

Wisephora.com

„Proč neuděláme celodenní Topmonks caffé?“

Bude to úžasná konference orientovaná na budoucnost práce, (ne)fungování současných systémů, budoucnost školství, celoživotní vzdělání a spousta dalších zajímavostí. Akce se koná ve čtvrtek 26. Května od 8:30 v Jatka78. Více se o to rozepíšu v dalším článku. Wait for my owl…

Strávila jsem poslední necelé 2 týdny v San Franciscu. Jedno z velkých měst Sillicon Valley a také nejoblíbenější místo na bydlení. Očividně, když jsou tam nájmy v astronomických rozměrech, ale k tomu se dostaneme.

První postřeh, že jsme v technologickém centru světa – spousta billboardů o Big Data, technologických firmách nebo o tom, jak tyto tech novinky zlepšují váš business nebo váš život. (Velký kontrast s ČR, kde na Billboardech jsou buď politici nebo Mattoni.)

Druhý postřeh byl ten, že všude kolem nás se mluvilo o technologiích a venture investorech. Člověk sedí u kávy, jedním uchem poslouchá hudbu v iPhonu a druhým vedlejší stůl, jestli neříkají náhodou něco podstatného, nezmiňují nějaké slavné jméno nebo key words.

Třetí postřeh, že jsme v SF – všude kopce! Ne kopečky, kopce! Převýšení klidně 300 m během 1 km. Občas jsem měla pocit, že lezu po čtyřech, i když jsem šla jen do kopce.

TADY se to děje! Tady je centrum vědění, pokroku a nových nápadů. Sjeli jsme kopec a dorazili jsme ke kancelářím Zyngy, o kousek dál bylo Apiary a Uber. Apiary a Uber jsme dokonce navštívili.

V Uberu jsme se museli registrovat, jméno, email, firma a nakonec jsme podepisovali dokonce NDA! Kamarád nás mohl jen vzít na patro, kde bylo jídlo. Povyprávěl nám, jak to v Uberu funguje, na čem se pracuje, jaké jsou plány atd. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem podepsala NDA, mohu říci jen, že Uber funguje v SF opravdu efektivně a je sakra levný. S Uber Poolem jsme se dostali na druhý konec města za 5 dolarů – pomalu levnější než místní MHD, a auto přijelo vždy do 2 minut. Byli všude!

Druhá návštěva v Apiary byla uvolněnější. Jakub nás vzal do všech pater, ukázal nám pravé hipsterské kanceláře – sprchy, místnost pro kola (Teď je tam moderní cycling. Každý CxO jezdí na kole), meeting room z provazů, zdarma beverages a obědy a samozřejmě patra plná jiných startupů.

Rozpovídal se o tom, jak tam funguje HR, nábor a propuštění zaměstnanců a proč i na 10 lidí raději nahiroval HR manažerku – antidiskriminační zákony jsou přehnaně přísné a právníci z vás vydřou kůži, pokud se jim dostane do rukou případ „propuštěná kvůli genderové nerovnosti“.

Dále pokračoval v kulturních rozdílech mezi Čechy a Amíky. Jeho story o prvním kulturním šoku, když poprvé přijel do USA, mě přivedla na myšlenku – kolik je toho člověk ochoten obětovat pro svůj business nebo svou práci?

Každý si myslí, že když dostane práci v Sillicon Valley, tak to bude úžasné. Bude bohatý a bude pracovat pro nejlepší společnosti světa. V některých případech tomu tak opravdu je. Ale není to automatické. Nejsou tyto přesstavy jen vysněné věci jako měli vietnamští dělníci, když přijeli za prací do ČR před krizí?

Nutné informace před odjezdem do SF:

Toto Vám asi nemusím říkat, ale dřív než se tam budete stěhovat, checkněte nájmy v SF. Garsonka tam stojí od 3590 USD měsíčně a domy na prodej jsou od 1 milionu dolarů. Ty domy navíc měly stěny jak z papíru.

Kolem SF jsou nějaké satelity, ve kterých se dá bydlet za rozumnou cenu, ale budete jezdit hodinu do práce a hodinu z, možná i déle. Bez auta to nejde, takže velké náklady budou za dopravu. Všechno je daleko od sebe.

Jídlo – dá se stravovat levně ve fast foodech, nákupy potravin stojí o něco víc a o restauracích nemluvím. Otočíte za každé jídlo pro dva 50 dolarů, ani nevíte jak. Navíc ne každá firma v Sillicon Valley má zavedené zdarma jídlo, takže pokud nepracujete pro Uber, Google nebo Facebook či podobné cool firmy, budete muset pořádně nadopovat kreditku nebo nosit s sebou obědy.

Dovolená. Víte, že mají jen 2 týdny dovolené? Rsp. v prvním roce většinou nemáte žádnou dovolenou, druhý rok máte jeden týden a když se poštěstí, tak třetí rok můžete mít i ty 2 týdny. Pracujete 12 hodin denně, docela často i o víkendech. Když si představím to leháro v ČR… 4-5 týdnů dovolené, sick days a k tomu spoustu dalších benefitů a pořád je na co si stěžovat.

V ČR si platem seniorního javisty budete žít jako král se všemi těmi benefity. V SF se Vaše životní úroveň nejspíš zhorší po zaplacení všech účtů. Většinu výplaty dáte za bydlení a to málo, co zbyde, na jídlo a další potřebné věci. Na druhou stranu budete mít skvělou položku v CV, že jste pracovali v Bay Area.

Pořád se Vám tam chce?

Kdybyste se divili, proč se na mém blogu v poslední objevují články o různých firmách, tak je to proto, že jsem se rozhodla dát své práci trochu jiný rozměr.

Určitě stále dostáváte nabídky typy „pro jednoho našeho významného klienta, mezinárodní společnost xyz hledáme…“ nebo „náš klient je dynamický startup v oblasti sociálních médií“. Vsadím se, že nejhůř na potřetí uhádnete, o jakého klienta jde. A kdyby ne, tak email skončí v koši, protože je moc obecný a nicneříkající.

Na letošním develu jsem se bavila s Honzou Javorkem, který je velkým python aktivistou. Vytvořil facebook skupinu pro Pythonisty – Pyonieri a python.cz, kde kromě vyměňování si zkušeností a názorů na python, se snažil vytvořit místo pro nabídku a poptávku po pythonistech. Hell of the work!

Všechno, co se tam zatím od recruiterů objevilo, byly odrážky ve stylu nabízíme/poptáváme.

Ať už jedná o lenost nebo nedostatek času být kreativní, je to mrhání času, pokud házíte všude odrážky. Nikdo se na to stejně hlásit nebude a vy budete muset aktivně oslovovat kandidáty jinde – LI (a v lepších případech rovnou přes emaily), kde se ale stejné odrážky ztratí v dalších desítkách odrážek.

V současné době najít správného člověka do týmu je těžké. Určitě to všichni znáte, zvláště v IT. Co udělat tedy jinak, aby to nebylo suché odrážkování?

Bavila jsem se ITáky o tom, co by vše chtěli vědět předtím, než o nějaké firmě začnou vůbec uvažovat. Nejvíc se mi objevily tyto odpovědi

• jací lidé tam pracují
• jaká je tam firemní kultura, pracovní prostředí
• jak vypadají třeba team buildingy
• jestli dělají nějaké hackathony či jiné akce
• další zajímavosti jako jaké je tam vedení
• A vůbec, jak vypadá ta firma zevnitř.

Něco více než jen suchý popis pozice, kde se člověk o firmě prakticky nic nedozví. Rozhodla jsem se proto vystoupit z comfort zone a začít tyto firmy poznávat lépe. Strávím s dotyčnou firmou půl dne a snažím se do sebe co nejvíc vstřebat firemní kulturu a dozvědět se víc o tom, co tam vůbec dělají, jaké jsou tam týmy, officy apod. Nejdůležitější jsou lidi, kteří tam pracují, takže se snažím pokaždé mluvit se všemi a poznat je.

Nakonec z toho vznikají takové blog posty. Článek funguje skvěle i jako informační materiál pro kandidáty. Jo, mám v tom ještě mezery. Chce to víc fotek a pokud možno videa. To všechno ještě přijde. Uvidíme, nakolik to pomůže hiringu. Ale pro teď aspoň vím lépe, co kandidátům nabízím.