Tykat či netykat? Toť otázka!

V poslední době pracuju na jenom pokusu (omylu), zda je dobré ITákům napoprvé tykat nebo vykat. Kandidátům vykám či tykám podle toho, jaký dojem na mě udělá jejich profil a prezentace na internetu.

Rozhodující kritéria: Jak dlouho je v businessu, kolik mu/jí je let, jakou pozici zastává, přispívá na github/SO/web/blog. Čtu si jeho/její blogy nebo příspěvky. Uplatním naučené věci z VŠ – Hofstedeho kulturní dimenze – hlavně „power distance“. Na základě toho všeho se rozhoduju, zda použiju vykání, tykání nebo neutrální angličtinu.

Hranice mezi juniorem a seniorem jsem nastavila 5 let +/- 1 rok. Nemám ráda toto rozdělení, ale pro účel výzkumu jsem musela nastavit nějaké kritéria.

Vykala jsem obecně starším, seniornějším kandidátům, kteří pracovali v korporátech. Také jsem vykala kandidátům, jejichž blog na mě působil formálním způsobem.

Tykala jsem pak kandidátům mladším, juniornějším, kteří pracovali v menších firmách nebo starupech. Na sociálních sítích působili neformálně anebo v sítích měli někoho, koho jsem také znala.

Kandidátům, u kterých jsem si nebyla vůbec jistá, jsem psala v angličtině.

Většinou odhadnu správný přístup. U vykání to bylo jasné. Všechno bylo business, přátelský, ale stále formální.

Při tykání se spousta kandidátů přizpůsobila a řekla, že také preferují tykání, přičemž se konverzace mnohem víc uvolnila a měla jsem pocit, že vzájemná důvěra byla větší.

Nicméně se jsem nedávno dostala takovou studenout sprchu, kdy mi kandidát napsal, že tykání je podle něj neuctivé a neprofesionální, jedná-li se čistě jen o business. Naštěstí se neurazil, ale překvapila ho moje drzost. (No bez trocha drzosti se tenhle business nedá dělat. To by vás ostatní sežrali zaživa.)

Nicméně měl v tomto ohledu pravdu. Proč by si měli tykat dva lidi, kteří se spolu v životě neviděli. Bylo by asi něco jiného, kdybych ho potkala na nějaké konferenci a po chvilce navrhla tykání…

Nemůžu si ale pomoct. Pořád mě láká to neformální, drzé tykání. Přijde mi to osobnější a přátelštější a není to vůbec tak, že bych někoho vážila méně nebo více. Nicméně se budu muset asi přizpůsobit. Vracíme se zpátky k angličtině.

Jak to máte vy? Kdy preferujete tykání a kdy vykání?

Tykat či netykat? Toť otázka!

Efekt mizejících kandidátů

Taky se vám někdy stalo, že vám zmizel kandidát? Myslím, jakože fakt zmizel? Mně se to stalo několikrát.

Pavel byl perfektní pro java pozici v jedné nejmenované společnosti. První rozhovory se vyvíjely výborně. Pavel projevil zájem o zmíněnou pozici a chtěl domluvit osobní setkání s klientem.

Byla jsem štěstím bez sebe – java vývojář, chytrý, příjemný, normální, dokonce i vtipný. V IT náboru to je teď jako narazit na poklad. Po prvním setkání samozřejmě klient projevil velký zájem o Pavla. Koneckonců, je to poklad!

Volám Pavlovi úžasnou novinu, že by se s ním chtěli sejít. Nedovolám se. Za hodinu zkouším znovu – nic. Po pracovní době zkouším znova – nic. Píšu email, vidím, že si ho přečetl – super – ale pořád žádná odpověď.

Po třech dnech začínám být nervózní stejně, jako když mě nenapíše/nezavolá chlap po našem prvním rande. Po dvou týdnech dlouhého čekání a stech telefonátech/emailech/urgencích si uvědomím, že už to nemá smysl a oznamuju klientovi, že Pavel odstupuje z výběrového řízení. (Udělat mi tohle chlap po rande, tak si ho najdu a dám mu co proto).

Nebo jiný případ, kdy kandidátka dokonce už dostala nabídku a měla se domluvit jen na čas, kdy přijde smlouvu podepsat. Měsíc nebyla schopná napsat žádný termín, ani nedala o sobě vědět, zda má zájem ještě o tu práci či ne. Samozřejmě žádná nabídka neleží na stole měsíc, aby na někoho čekala. Práci nedostala.

Proč to ti kandidáti dělají? Vím, že recruiteři nejsou dokonalí, ale krátká prostá rychlá odpověď ve smyslu „Nemám už zájem“ nebo „Přijal jsem jinou nabídku“ nebo „Nelíbí se mi Váš hlas a už ho nechci v životě nikdy slyšet. Proto jsem nezvedal telefony.“ Cokoliv, jen ne ticho po pěšině.

Tak jsme už dospělí, ne? Když už nemáte zájem, tak nám dejte aspoň vědět. Fakt nekoušeme. Věřte mi. Sneseme tu zprávu úplně v pohodě a ještě na nás uděláte dobrý dojem. („Hm, měl(a) koule mi to říct!“)

Efekt mizejících kandidátů

Bitcoinová star na Topmonks caffé

Včera jsem měla to štěstí být Topmonks caffé, kde mimo jiné probíhala i přednáška na téma bitcoin. Teda, už dlouho jsem neviděla tak zaplněné dolní patro Loftu. Bitcoin bude mezi Itákama asi hot téma.

Pro ty z vás, kteří nevíte, co je to bitcoin, doporučuji si shlédnout prezentaci Karla Fillnera – top top top člověka na bitcoinové know-how v ČR. Zde je odkaz: http://btctip.cz/wp-content/uploads/2016/01/Bitcoin_TopMonks.pdf

Musím říct jako lajk, že první vědomosti o bitcoinu jsem získala, když někdo mluvil o pašování drog, nevypátratelné platby, virtuální peníze mimo soustavu. Znělo to jako Matrix v hodně přenesené podobě. Takže první dojem z bitcoinu nebyl nic moc.

Ale když začal Karel mluvit a vysvětlovat, co to ten bitcoin vlastně je a jaký byl jeho vývoj a jeký bude jeho předpokládaný vývoj, nemohla jsem odolat myšlence: „Musím si taky nějaký bitcoin koupit. Může to být budoucí zlato!“ Je jich jen omezený počet a musí se těžit jako zlato. Ehm, fajn, těží se trochu jinak než zlato – virtuálně, pomocí potvrzování transakcí, tzv. Bloků. Viz prezentace.

Dobrý, ale musím si na to pořídit ještě bitcoin peněženku. A ne, opravdu si takovou peněženku nekoupíte v LV. Musíte jít na internet, najít si appku na bitcoin peněženku, vytvořit si adresu a heslo. Ideálně k tomu všemu ještě pořídit trezor – hardwarovou peněženku, aby se snížila pravděpodobnost, že mi někdo sebere bitcoiny. Strašně složitý proces. Asi budu muset zajít do paralelní polis, abych udělala prvotní kontakt s bitcoinem.

Na konci přednášky vyhlásil Karel s Kamilem ze Satoshilabs ještě soutěž o bitcoin trezor, vytvořený v Satoshilabs samozřejmě. Nemá wifi, bluetooth, ani baterku a výměna info jde jedním směrem – difficult to hack. A vypadá takhle:

trezor_label-1024x576

Každopádně moc zajímavá přednáška, která mě přesvědčila o tom, že ten bitcoin budu chtít a asi ho „naimplementuji“ i do svého businessu. Budu chtít zaplatit v bitcoinech a referal bonus za doporučení budu platit taky v bitcoinech. 😀 (To je zatím jen nápad.)

Po přednášce a otázkách následoval networking time, kdy jsem měla možnost potkat nové lidi, pokecat si s přáteli a udělat nějaký ten byznys development. ITáci, přijďte se někdy podívat. Přesnášky jsou tam zajímavé. Topmonks vás pozve na pivo a ještě se budete moct seznámit s cool lidmi.

Bitcoinová star na Topmonks caffé