Nejzásadnější rozhodnutí roku 2015

Člověk v životě musí dělat občas velká rozhodnutí, jakou VŠ si vybrat, do jaké firmy jít pracovat, jestli na “tu otázku” říct ano či ne…

Minulý čtvrtek jsem si na ni odpověděla ANO. Podala jsem výpověď a rozloučila se s guys. Abych ale nepřeskočila úvod, vrátíme se o několik měsíců zpět.

Dovolená ve Vietnamu byla pro mě breaking point, kdy jsem si řekla „Hmm, líbilo by se mi občas pracovat odtud. Je tady rychlý internet, volání taky není tak drahý, časový rozdíl 6h by dal nějak přežít.“ Ta myšlenka se mě tak pevně držela, až jsem se minulý týden rozhodla, že si založím vlastní společnost.

Spousta lidí se mě snažila přesvědčit, že recruitment nejde dělat z dálky. Musíš být v kanceláři, abys měla motivaci prodávat a měla nějakou konkurenci. (That`s what he said.) Neměla jsem sílu ani náladu je přesvědčovat o opaku, protože by to nešlo ani vrtačkou do hlavy.

Musím říct, že guys asi nebyli moc nadšení z mé myšlenky. Kdo by taky byl, když váš zaměstnanec si jde založit konkurenční společnost. Po krátkém rozhovoru jsme se domluvili na odstupném a voila – jsem volná. Nicméně, co teď?

Co neposr*** nepokazit na začátku.

Založit společnost je docela lehké. Dá se koupit hotová. Já si ji koupila pod stromeček jako dárek. A pak jsou tady další záležitosti k tomu spojené – administrativní věci (nuda), vymyslet jméno společnosti (rychleji než jsem čekala – překvapení na leden), založit si email (viz níže) a webovky (k tomu se ještě chystám).

Založení firemního emailu je vopruz. Nemít Fila, tak tady skáču kolem bytu jako kaučukový dědek a mlátím se hlavou do zdi. Nastavení pracovního emailu na Google jsem si představovala mnohem jednodušší. Ne, že člověk musí zkopírovat a nastavit x věcí do DNS, ale musíte čekat hodinu, než se to všechno nastaví. Pak zjistíte, že vám stejně nic nechodí a drbete se za hlavu. Google Vám ani nenahlásí, kde přesně tam máte nějakou chybu. V čem byl zádrhel?

Doménu jsem si koupila na domeny.cz. Když si tam chcete nastavit firemní emaily, u MX záznamu musíte dát navíc tečku! Jo, když jsem se cítila low a říkala jsem kamarádovi ITákovi, jak mu závidím práci s počítačem, uklidnil mě tímto: „Kandidát tě vyfuckuje jednou za čas. Počítač tě vyfuckuje 10x za den!“ Už chápu, Honzo.

Tak to byl můj první hezký zážitek se založením firmy. Až budete dělat úplně to stejné, co já, nezapomeňte přidat tečku. Stay tuned for more.

PS: Kdybyste věděli o někom, kdo mi může poradit s webovkama, sem s ním.

Nejzásadnější rozhodnutí roku 2015

Různé typy odpovědí na „Proč jste nedorazil na pohovor?“

Taky jste zažili tu situaci, kdy kandidát nepřišel na pohovor a nedal nikomu vědět? Tady jsou nějaké reakce kandidátů, kteří jaksi zapomněli, že mají pohovor…

Upřímná odpověď

„Jejda! Já jsem na to úplně zapomněl. Pardon!“

Kreativní odpověď

„Já se omlouvám, ale o víkendu mě píchla včela do oka a od té doby nevidím.“

Efektivní odpověď

„No, už jsem přijal jinou pozici. Přišlo mi zbytečný tam chodit.“ (nebo dát vědět)

Spáčská odpověď

„(zív)… Kdo je na telefonu? Chrrr… Zavolejte mi později…“

Chyba technologií

„Já se omlouvám. Dal jsem schůzku do kalendáře, ale vůbec se mi to nesynchronizovalo…“

„V iCal mám napsáno přece až zítra…“

Kondolenční odpověď

„Umřela mi matka/otec/pes“

Okolnosti tomu taky nechtěly

„Naboural jsem cestou. Vůbec jsem neměl hlavu na nic jiného“

Zásah shora

„Manželka mi to zakázala.“

Těch strastí, kterými člověk musí projít, než se dostane na pohovor!

Co vy? Máte taky něco vtipného, co byste mohli přidat do seznamu?

Různé typy odpovědí na „Proč jste nedorazil na pohovor?“

Důležitý skill recruiterky – “Jak (ne)odmítnout pozvání na kafe”

Práce recruiterky neobnáší už jenom hledání správných kandidátů, udělat s nimi interview, prezentovat je klientovi a následný networking. V dnešní době sociálních sítí mají všichni možnost kohokoliv kontaktovat přes Twitter, LinkedIn, Facebook… Když si na ty stránky dáte hezkou fotku, nemine vás pár pozvání na kafe. Samozřejmě to polichotí, když vám někdo napíše, že máte krásnou fotku, nebo vás chtějí pozvat na večeři. Nicméně co se mi stalo dneska ráno, to se nedalo pořádně slovy popsat.

Když mi Peter napsal, zda bych s ním zašla na chicken nuggets, myslela jsem si, jak je to od něj milé. Nicméně jsem chtěla nastavit očekávání a říct mu, že ty chicken nuggets opravdu nejím.

Musím říct, že takhle vyhrocenou reakci jsem ještě nezažila. Na 9GAG postnul: „Snažil jsem se být elegantní a vtipný… místo toho jsem dostal „Mám už přítele“ jako odpověď. To už je moc!“ s mojí fotkou, jménem a prací. Asi se snažil být vtipný.

CVLYUpMUsAAsfS9

Nicméně postnout moji fotku s mým jménem s mojí prací s tímto komentem už je i na mě trochu moc. Navíc se tento screenshot objevil ještě na 4chan, kde jakýsi anonym vybízel, aby moji tvář zkombinovali s „nude pictures“ a spamovali tím můj twitter. Důvodem bylo, že neocením vtipného a inteligentního muže.

Když jsem postla tento screenshot na Twitter, rozjela se vlna komentářů a retweetů. Peter na to přišel a smazal svůj příspěvek na 9GAG. Napsal mi, že anonym není on, ale někdo jiný, kdo se mu snaží uškodit. Omluvil se za to, že zmínil moje jméno a další informace. A jestli bych nemohla stáhnout svůj tweet. Jinak, že to bude reportovat Twitteru. Tweet jsem nesmazala. Když to smaže Twitter, budiž.

Myslím, že nebudu sama v recruitmentu, kdo tuto situaci musí čas od času řešit. Doporučuji být politicky korektní a slušně říct ne. Pokud je dobrý/vhodný kandidát, pozvat ho na kafe do office. Vyhnete se nedorozuměním. Pokud to zajde do extrémů jako v mém případě, máte aspoň důkaz, že jste se zachovaly zcela podle etických mravů.

Nebo jim raději vůbec neodpovídejte a předstírejte, že jste nic nedostaly. To je úplně nejlepší způsob, jak nevířit vodu.

Chlapi, prosím vás! Když Vám ženská napíše, že s vámi nechce jít na chicken nuggets, neberte to osobně. Taky byste nechtěli, aby vaše přítelkyně chodily s kdekým na jídlo. A buďte trochu shovívavý se svými zraněnými egy.

PS: Kdysi jsem dělala workshop na téma, jak manažovat sociální sítě, ale koukám, že občas je to úplně mimo naši kontrolu. Jak alegorické!

Důležitý skill recruiterky – “Jak (ne)odmítnout pozvání na kafe”