Telefon zvoní. Zvedne ho Anička.
A: „Hello, how can I help you?“
With Bulgarian accent – JA: „Hello, we offer delivering services. Are you interested? We deliver packages.“
A: „I’m sorry, but we don’t need to deliver any packages.“
JA: „We can deliver anything.“
A: „I’m sorry, but we don’t need that.“
JA: „Can you give me some contact of your clients then?“
A: „I’m sorry, but I can’t do that. My bosses wouldn’t be very happy…. No, we don’t need to deliver anything. We deliver human resources.“
JA: „Oh, do you deliver sauces?“
A: „No, we don’t deliver sauces! I’m sorry, I have to go now. I will have a meeting now.“
JA: „Oh, do you deliver meat then?“
A: „No, we don’t deliver meat. I’m sorry, I’ll have a meeting now.“
JA: „Oh, you will meet me?“
A: „This conversation ends now! Bye“

Včera jsme měly s Aničkou tu čest jít na Salsita akci, kde se mělo mluvit o reaktivním programování a pivu. Teda to pivo mělo být jen jako doplněk té zábavy. Cestou k cílovému bodu jsme do sebe nacpaly KFC. Přece tam nepřijdeme hladové a nabručené. Dobíháme na poslední chvíli. Zazvoníme. Pustí nás. Vyběhneme schody.
4 řady plných vývojářů a jedné vývojářky na nás upírá zrak. Svým business oblečením, který musíme nosit přes den, absolutně nezapadáme do kolektivu. Nevadí. Natočíme si vodu nejdřív. Nechceme se hned opít a ztrapnit se. Jeden kluk se na mě hrozně široce směje. Nevím proč, ale usměju se zpátky. To možná byl ten Franta, kterého jsem viděla na TM Caffé.
Poslechneme si poctivě všechny prezentace, z čehož rozumíme jen jedné o Lean UX on Honzy. Na ostatní se spíše koukáme jako na hezký obrázek a grafy a kódy. V mezidobí přišel i Steida. (Kdo dělá i nedělá v JS, tak ví. 😀 )
„Otázky prosím až ke konci, Dane.“
„Ale tohle je vážně důležitý…“ nebo „Ale já si dovolím nesouhlasit…“
Dostali jsme pravidelné záchvaty smíchu pokaždé, když Dan něco začal namítat. 😀 Bylo zábavné pak pozorovat reakci ostatních Salsisistů. Někomu z toho stály i vlasy na hlavě.
Po prezentaci byla samozřejmě ta důležitější část – networking. Krásně se mi seznamovalo s kluky. Všichni milí, s pivem v rukou. Přidala jsem se po chvilce hovoru s Mattem ke skupině, kde stál Franta. Seznámila jsem se s ostatními a Franta na mě: „My se známe!“
„Já vím. Ty jsi Franta, že jo?!“
„Ne, jsem Tonda. Tonda H. Dosadila jsi mě do TM. Povídali jsme si po TM half maratonu“
Přemýšlela jsem, kam se zahrabat dřív. Naštěstí to Tonda bral sportovně a omluvil mi to. Skákaly jsme s Aničkou pak od jedné skupiny ke druhé. Přidávali si lidi na LI. A celkově jsme si ten večer užily možná ještě víc než kluci. Kde najdete tolik ITáků na jednom místě taky, než na meetupech, že? Jen by možná bylo dobré si pamatovat obličeje a jména lidí, které jste někam dosadili. 😀

1. Já jsem recruiter tvůj a vyvedu tě z práce prokleté do firmy zaslíbené.
2. Nebudeš mít jiného recruitera nežli mě.
3. Nebudeš znát jiného recruitera nežli mě. Dychtivě se dívám na tvůj profil, sobecky si tě přivlastňuji jako svého. Zatratím tě až po čtvrtou, pátou práci, pokud se necháš dosadit někým jiným než mnou.
4. Pamatuj na den pohovoru. Šest dní se budeš připravovat a pilně pracovat, abys sedmý den prošel zkouškou ohněm. V šesti dnech jsme zvládli taktiku pohovoru, technické i logické otázky. Sedmý budiž připraven ke zkoušce.
5. Cti svého nového zaměstnavatele, kam tě tvůj recruiter dosadí, abys dlouho vydržel a neodešel dřív, než bys měl.
6. Nefailneš.
7. Nebudeš spolupracovat s jinými recruitery, ani s nimi nebudeš komunikovat, psát emaily či zprávy a zvedat telefony.
8. Nebudeš reagovat sám na žádnou pozici, jen přes svého recruitera. Máš-li kamaráda/kolegu toužícího po práci, nedoporučíš ho sám, ale doporučíš svému recruiterovi.
9. Nebudeš na pohovoru lhát.
10. V době zkušební nezatoužíš hříšně po jiné práci, mnou domluvené zaměstnání neopustíš, sic tě stihne trest strašlivý.

„To si asi dělá srandu!“

Znovu si nevěřícně čtu email od kandidáta: „bla bla…. jsem si jist, že jsem Vás informoval o tom, že jsem v kontaktu s (firmou A) přes jinou agenturu. Nicméně tady došlo k nedorozumění a H. mě prezentovali, i když neměli. Proto bych chtěl požádat o to, že v případě vzniku pracovního vztahu mezi mnou a (firmou A), připadla odměna druhé headhunting agentuře.

Fuck. Že by další z řady chytráků anebo prostě jen popleta se špatnou krátkodobou pamětí (rozuměj hulič) ?

„Tak mu zavolej a zeptej se ho. Možná mu jen chvilkově přeskočilo. Já tady mám od něj písemné potvrzení, že ho tam můžem nabídnout.“

Hm, super. Nezbývá než volat a konfrontovat přímo.

„Tak co říkal?“

„Že se moc omlouvá a že si to vyřídí s tou druhou agenturou a (firmou A). A půjde přes nás.“

„Zřejmě mu přislíbili nějaké peníze za to, když půjde přes ně. Unbelievable.“

A takhle to občas přicházívá. Odvedete svou práci, ale už vůbec si nemůžete být jisti, že za ni dostanete zaplaceno. A i když to tak (alespoň v mém případě ) nevypadá, tak obsazení pozice k oboustranné spokojenosti dá docela zabrat. Nicméně o tomto voodoo detailněji zase příště.