Musím říct, že tento týden byl značně zajímavý. Kromě toho, že se každému v Praze potil přebytečný tuk, tak se udály 2 akce, které mě po dlouhé době fakt nadchly.

První zajímavý den byla středa. Můj teploměr doma hlásil, že už to raději ani měřit nebude a zajde si zaplavat k rybičkám, protože tohle fakt nemá za potřebí. Já jsem v 9h ráno běhala po Karlíně s tím, že jsem tam měla schůzku u klienta.

Po 30 minutách odcházím s výrazem totálně vymytého mozku. Jdu si tak po Futuramě a říkám si, že by byla teda velká náhoda, kdybych tady a teď potkala Sabrinu. Pracuje v DB. Mohla by se tady ukázat. Zvednu hlavu od mobilu a koho nevidím… Sabrinu. Po vášnivém objetí a muckání na obličeje (neviděly jsme se 3 měsíce snad!) z ní vypadne: „Let`s go for breakfast!“

Bylo 10:15. Takže celé dopoledne strávím kecáním.

Přiřítím se domů. Celá politá potem (a tím přebytečným tukem). Skočím do sprchy. Asi jsem i pracovala. Nicméně ve 4h mi Google hlásí, že bych měla jít na nějaký meetup. Zavolám si Bolta, protože teploty dosáhly svých vrcholů. Přijede rusky mluvící řidič. Nadává při jízdě jak čert. Aspoň že jede rychle.

Vyhodil mě v Holešovicích. Jdu na Czech XR (VR/AR/MR) Meetup. (Nějaké cedulky venku by pomohly v orientaci.) Nakonec to přece najdu. Jsem na meetupu skoro první. Nevadí. Pusťte mi tam Beat saber, já se zabavím. Tak vyzkouším na místě Pimax 5K+. Docela jiný pocit než s tím setem, co máme doma. Po chvilce bavení se s lidmi začíná první přednáška.

Asi jste slyšeli pojem SocialVR? Ne? Já taky ne. J Tohle bylo poprvé, co jsem slyšela tento pojem v reálném světě. Týpek je zakladatelem firmy Somnium Space. Firma, která vytváří úplně nový VR svět. Je to hra, ale je to také Váš druhý život. Nedávno začali prodej „pozemků“ v jejich světě. Celková plocha zatím činí 5km². Centrální pozemky se prodali během hodiny a jejich další aukce bude brzo dostupná pro další zájemce.

V podstatě jde o to, že si koupíte pozemek, postavíte si svůj obchod, dům, restauraci, strip club, cokoliv, co Vás napadne. Můžete to brát jako Váš druhý život, kde se setkáváte s Vašimi přáteli, seznamujete s novými, nebo jako další způsob příjmů. Můžete si reálně vydělávat tím, že do obýváku umístíte Samsung televizi a pokaždé, když ji někdo cizí u Vás uvidí, tak Vám zacinkají peníze na účtu. Nebo tam můžete reálně prodávat skiny, kostýmy, zbraně do jiných her. Pak bylo téma, jak tam bude fungovat politika, jak zabránit nevhodné chování hráčů, bodový systém jejich chování, no prostě všechno jako v reálném světě.

Čuměla jsem na to jak spadlá z višně. Tohle už existuje?! Ukazoval pak dál, jak lidi pokračují, jak mohou používat buď svůj scan hlavy jako appearance nebo Avatary. Jak může vypadat jejich vnitřní svět, teleportace z jednoho místa do druhého, a dokonce do úplně jiné hry.

OH MY GOD!

Samozřejmě velký aplaus po prezentaci. Lidi měli spoustu dotazů, jak bude co fungovat, servery, technické věci, tomu jsem moc nerozuměla. Ale asi to bylo taky zajímavý.

Další zajímavá prezentace tam byla od LIV VR, Dr. Doom Shewki, našeho nejnovějšího klienta btw. Ukazoval, jak svým SW pomáhá hráčům ve streamování a následné monetizaci. Demonstroval rovnou novou Avatar featuru na Beat Saberu, kdy diváci budou moci přímo zasahovat real-time do hry daného hráče. Třeba za peníze koupit bomby do Beat Saber a ty mu pak házet přímo během streamování. Jakože cože?! Každopádně to vypadalo super. Už jen kvůli tomu uspokojivému pocitu, že někomu zničíte bezchybný stream Beat Saberu tím, že mu tam budete házet bomby a zdi. 😀

Poslední přednáška byla od @Infinite.cz. Začátek si upřímně moc nepamatuju. Co mě ale zaujalo byla poslední část, kde se přestavovaly jednotlivé VR sety, co jsou nebo budou brzo na trhu. Nevím přesně, kolik jich tam přesně bylo, ale dole máte celou porovnávací tabulku s parametry jednotlivých produktů, pokud byste se rozhodli si něco pořídit. Co mě pobavilo bylo, že ne každý set je pro lidi s velkou hlavu. Případně se snímání ovladačů ztrácí, pokud máte moc velké břicho. 😀 Takže fakt užitečné informace pro laiky jako jsem já.

Na místě bylo k vyzkoušení několik další VR setů, tak za mě super vydařený meetup. Už dlouho jsem nebyla nadšená nějakého meetupu. Tenhle fakt stál za to. Navíc jsme se dozvěděli program na čtvrteční večer – Beat Games 1st anniversary party.

Postěžuju si Splitovi, jak to, že nejsme pozvaný. Z něj vypadne:

„Akože nieste?! Fila som určite pozýval. Ten dal dokonca Going.“

Na dotaz s pozvednutým obočím, proč mi neřekl, že jsme pozvaní, mi Fil odpověděl: „Jsme?“

Tak určitě. Zvát mého manžela někam přes facebook a chtít po něm, aby si to pamatoval… Ještě, když je v Kazachstánu a píše mi, kolik lahví vodky stačili oslavit za ten den. Nebudu to komentovat. Tak jsme se nechali ještě jednou pozvat na Beat games večírek. 😀

Celá vystresování vyrazím v 5h, že teda jdu pozdě. Dorazím v 5:15 na Přístavní 7. Kdo jste tam včera byli, tak jste měli pravděpodobně stejný výraz na obličeji jako já „wtf?! Kde to do prčic je?“

Vchod přes velkou bránu do dvora, co vpadá jako od nějaké pochybné továrny. Nakonec jsem byla překvapená, jaký poklad to v sobě skrývá. Šťastná, že jsem našla místo energicky pozdravím celou partičku chlapů slunící se na zahrádce.

„Ale my tam nepatříme. My se tady jen sluníme.“

Aha! Tak kde je tady nějaký organizátor. Za rohem na mě vykoukne mladá slečna. Já na ni: „Nemělo to začít v 5h? Kde jsou všichni?“

„Ne, začíná to až v 7h.“

Já debil jsem se blbě koukla na čas. Bylo tam napsáno /7, ne 17. Těsně nad tím stálo číslo 19:00. Po chvilce přijde i Ha An. Aspoň jsme tam ve 3 a můžeme si povídat. A taky sežrat v klidu nějaké to jídlo, než se na to vrhnou všichni ostatní později.

Potkali jsme tam fakt zajímaví lidi. Sice jsem tam nebyla tak dlouho, protože jsem měla jiné sezení domluvené na později, ale Ha An říkala, že to bylo dobré. 🙂

Dokonce bych se nebála říct, že highlightem tohoto roku je VR/AR v jejich celé kráse.

Vedro. Vedro jak pr… Chtěla jsem říct jako v tropech, ale to bych přeháněla. Chybí tomu ještě ta 100% vlhkost a nárazové deště, které zaplaví celé město během 5 minut a vy, i když jste oblečení do pláštěnky a stojíte pod deštníkem, tak jste stejně mokrý, jako kdybyste nic neměli.

Každopádně ani tohle vedro mi nedělá dobře. Ne! To, že jsem Vietnamka na tom nic nemění, jak by prozaikové jistě podotkli. Máme štěstí, že náš dům má faaaaakt tlustý zdi a doma je chládek. Většinu času stejně pracuju z domu, takže je to fajn. Jsou zde ale potom dny, kdy chodím do officu. Kromě toho, že naše okna směřují na stranu francouzského lycea a během každé přestávky rozpoznáváme tisíc tónů dětského řevu (kde se ta energie v nich bere, to fakt nevím!), se odpoledne dostaví to horko. Větrák nepomáhá. Nezbývá nic jiného než potit tuk. A já toho tuku teda mám teď požehnaně! Ale 2x týdně se dá nějak přežít.

Co se však minulý týden nestalo. V pátek mi Fil oznámil, že nám vypínají na půl dne elektřinu. Tzn. že nepoběží ani internet. Když se v pátek ráno probudíte s očekáváním, že celý ten krásný horký den strávíte mezi tlusté zdi v chládku, a pak vám manžel oznámí, že teda jako ne-e… Musela jsem si jít umýt vlasy. Byly celý mastný z toho přebytečného tuku. Doma je můžu nosit mastný, ale musela jsem jít ven, že jo.

Běžím (plazím se) se na autobus. Ujel mi před minutou. Musím čekat na další tramvaj, která přijede až za 7 minut. Na Andělu přestoupím na jinou tramvaj, která je plná lidí. To je to, když se jede do práce po 9h. Stojím těsně u dveří, protože hned vystupuju na další zastávce. Jo vím, jsem trapná, ale fakt nechci jít pěšky na tomhle slunci. Když dojedeme skoro na Arbesák, nějaká stará babička se snaží zmáčknout čudlík na otvírání dveří. Nedosáhla tam, tak jsem jí pomohla. Potom jenom slyším:

Stará paní (které jsem pomohla):„Banda Vietnamců! Ty se tady taky všude roztahujou!“

Mladší paní vedle ní: „Vy se tady taky dost roztahujete. Můžete snad počkat, až ta tramvaj zastaví, ne?!“

Stará paní: „Ale Vy buďte taky zticha!“

Filosofická debata hned po ránu. Tramvaj zastavila. Já rychle utekla od negativní energie, která stála za mnou.

Jdu do officu. Zavřená okna! Bože, tady se nedá dýchat. Asi omdlím. Rychle všechno otevřu. Zapnu větrák. Dám si vodu s ledem a myslím si, že jsem v pohodě. Vyřídím emaily. V 11h napíšu Lucce, jestli nechce na oběd, protože mám fakt hlad! Tak jdeme v 11:30 na oběd, který trval nakonec hodinu a půl. Všechny drby probrané. Jdu zpět do kanclu. Oslovím nějaké kandidáty a ve 14h, kdy nám doma zapli elektřinu. Posbírám své věci a jedu domů. Myslím si, jaký to byl krásný den.

Dojedu domů. Zapnu maca a první email:

„Jsem rád, že se Jakubovi ta pozice taky líbí.“

Da fuck?! Co jsem zase provedla? Otevřenu mail. Fakt jsem Vaškovi řekla Jakube?

Fakt jsem řekla Vaškovi, Jakube!

Debil! Prostě jsem debil! Hlavně, že na LinkedInu mu říkám Václave a do emailu mu píšu Jakube. Ještěže má smysl pro humor a stejně si chce zavolat. Zlatej! Ale teda dala jsem si takovej facepalm, že tam snad zůstal i otisk celé mé ruky.

Chvilku si pracuju dál. Dostaví se další mesidž na LI.

„But I`m JavaScript. Not Java“

Do pr… čic, co se zase stalo?! A co se nestalo? Poslala jsem JS vývojáři pozici na Javu. Tak a teď už mám na tváři snad i monokl z toho, jak jsem sama sebe praštila. Řekla jsem o tom fuck-upu Filovi. Ten se mi vysmál a řekl, že je to karma. Jsem si jednou(!!!) dělala srandu ze slečny, co postovala job na Facebook, kde hledala javistu a v požadavcích byl jen JavaScript. Pacholek! Taky mi to hned dá sežrat.

Byl to fakt divný den. Tak jsem to raději ukončila a šla krmit ryby.