Spousta přátel a známých v IT businessu se mě ptala, jakým způsobem omezit irelevantní nabídky od recruiterů na LinkedInu.

No, nejjednodušší způsob je nemít tam profil vůbec. Ale žijeme ve světě sociálních sítí, takže nebýt na LinkedInu je skoro jako neexistovat. A dost možná vás mine nejlepší práce Vašeho života.

Berme tedy v potaz, že jsme všichni na LinkedInu.

Jeden ze způsobů, jak se vyhnout irelevantním nabídkám, je vyplnit přesně svůj profil s informacemi o tom, co děláte a co chcete dělat. Nejlepší je to všechno hodit do summary, které se nachází hned pod „hlavičkou“. Pokud to nějaký recruiter „přehlédne“, aspoň víte, že si váš profil vůbec nepřečetl.

Navrhla bych zhruba takovou strukturu:

Hlavní specializace:

Devstack:

Zájem o:

A cokoliv jiného, co chcete, aby případný recruiter (ne)dělal s vaším profilem. To víte, recruiteři většinou reagují jen na keywords. Když mu naservírujete tyto informace na podnose, máte větší šanci, že vás nebude otravovat se špatnou nabídkou.

Další způsob, jak organizovat tyto emaily z LinkedInu, je si vytvořit speciální email na tyto „záležitosti“; např. LinkedInspam@gmail.com nebo joboffers@seznam.cz apod. Všechny tyhle nabídky vám budou chodit na jedno místo a nebude se vám to plést s osobními nebo pracovními věcmi. A když opravdu nehledáte, můžete je smazat všechny najednou.

Nicméně zatím nejlepší a nevtipnější fígl, na který jsem dneska narazila, byl tento:

„Please embed this magic code ‘0112358’​ into message subject (a proof that you have read my profile). Otherwise it will be automatically deleted.“

Geniální! Proč mě to nenapadlo dřív?! Můžu teď konečně jít spát s klidným vědomím, že jsme našli způsob, jak zamezit spamům.

Poslední 3 týdny jsem měla možnost procestovat severní a střední část Vietnamu. Navštívili jsme destinace jako je Ha Noi, Hue, Sa Pa, Da Nang a Hoi An. Co bylo velmi příjemným překvapením byla plynulá angličtina ve většině obchodů a hotelů, do kterých jsme zavítali. Dobře, jsou to turistické destinace, ale oproti předchozí návštěvě Itálie – nebe a dudy.

Jednoho dne v Hoi An se s námi na pláži dal do řeči tamní obchodník s náramky.

Začal se vyptávat na naši dovolenou, jak se nám tady líbí, odkud jsme atd. Klasický “small talk to break the ice”. Líbila se mi jeho taktika prodeje. Nebyl jako ostatní obchodníci “Buy from me! Buy from me! …”

Po 5′ vyptávání se začal nabízet své zboží; korálky z plastu, dřeva, kokosu. I když jsme několikrát řekli ne, on to stejně nevzdal. Začal vysvětlovat Filovi, že náramek je z pravého kokosu a že je to ruční výroba. Ejhle! Prodal!

Další den na pláži si vedle nás sedla rodinka Australanů. Náš prodejce ihned zaútočil stejnou taktikou jako včera. Po deseti minutách přemlouvání a nabízení nedošel k žádnému výsledku. Musel změnit taktiku. Začal si povídat s dětmi o tom, v jakém roce se narodily, jakého jsou znamení a jací většinou lidé bývají, narodí-li se v tom a tom roce.

Následně vysvětloval, že to musí zkoušet, aby si zaplatil školné. Ve Vietnamu se naplatí daně, ze kterých by se financovala VŠ, proto se musí snažit. Výsledek? Prodal 3 náramky, každému jeho znamení. 🙂 Navíc mu Australan ještě dal 100 000 VND jako příspěvek na jeho studium.

WOW! Když si přitom vzpomenu na nějaké lidi, se kterými jsem mluvila… “No, já se tu AJ vlastně ani nechci učit!” Nebo “Všichni mě odmítnou. Nemá cenu to zkoušet!” Nebo “Mně to fakt nejde! Nejsem a nikdy v tom nebudu dobrá! Ale já to ani nepotřebuju. Jsem spokojená takhle.” Tak si říkám, co s námi tento postoj udělá?

Proč musím dělat něco navíc? Mně to takhle stačí.
Ostatně nedávno na toto téma napsal Fil článek Urgence aneb lenoši kolem nás

Plážový obchodník z Hoi An by klidně mohl jet do Čech dělat odborná školení na sales, popř. Sales coaching. Sice na to nemá žádný certifikát, ale za to má za sebou mnoho úspěšných prodejů.