Nejsem úplně festivalový typ a na konference chodím hlavně kvůli práci, ale to, co se stalo teď o víkendu se nedá popsat jiným slovem než „famózní“.

Neměla jsem velká očekávání, i když mi o tom Fil nadšeně povídal už minulý rok. Spaní pod stanem, zpívání u táboráku, paření do rána… Jako Vietnamka jsem nebyla vychovávaná ve společnosti skautů a na dovolené ve Vietnamu bydlíme v hotelech místo s mojí rodinou. Tož tak k mým preferencím. Ale TOHLE překonalo veškerá má očekávání.

Přijeli jsme ve čtvrtek lehce po obědě. Na cestě chtěl Fil udělat dobrý skutek a pomoct pánovi roztahat auto. Kvůli tomu jsme přišli o možnost se ubytovat do klasické budovy a místo toho jsme bydleli v chatce číslo 4. Ehm, viz obrázek.

Začátek září, přes den bylo teplo, ale v noci byla docela zima (na zimní bundu). Vrzající postel na zemi. Chatička opravdu jen pro schování se před deštěm. Takže first impression – nic moc.

Ale pak… se všechno rozjelo. Oznámení programu, seznamování se s lidmi, které jsem dosud znala jen online, pár kamarádů také přijelo (Jirkové, Filipové, Tomášové, Ondřejové, Nguyenové…) a spousta zajímavých lidí jako Trang (ta už je ale profláklá :D), fczbkk, Filemon, a další.

Na programu byly (ne)přednášky o netradičních hobbies, psychedelikách, kritickém myšlení (ale bez PL), digitalizace státu, jak pomocí AI vytvořit hudební video – Disco Diffusion od Vítka Š. Dále workshopy na zvládání náročných rozhovorů, improvizace, rozhovory ve skupinách třeba na téma o Vietnamcích s Vietnamci (tam jsem zjistila, že jsem z nich opravdu nejstarší.). Pak nějaké (ne)sportovní aktivity trénování šermu se světelnými meči (dík Petře, zapotila jsem se), Spikeballs, Dračí doupě a ROUVY závod. No, bylo toho spoustu.

Co předčilo ale denní program, byl večerní program. Hrály tady kapely na pódiu, zpívalo se u ohně, opékaly se buřty, ochutnávalo se víno, pilo se a tancovalo. V 10h jsme se rozhodli pak jít na Jungle Release, což byla scéna vytvořená uprostřed lesa s fabulózními uměleckými plátny a světly. Hrál tam DJ Rarouš, později DJ Pája a DJ Filemon. Vydržela jsem jen do 2h, když hráli ti dva první a na Fila už nestačila síla. Šla jsem si lehnout.

Prčic! Proč jsem musela vypít 2 litry zelené senchy odpoledne. Ležela v té chatce. Byla mi zima. Z jedné strany jsem slyšela rychlý rytmus drum and bass od Fila, a z druhý strany smích Davida G. u táboráku. Byla jsem ale tak zničená z toho tance, že jsem se nemohla ani hnout. Nemluvě ani o té matraci, na které jsem ležela. Probděla jsem tedy celou noc a v 7/8 vylezla na hygienu. Další den začal.

Druhý den jsem strávila většinou na Hookamonk stánku, kdy jsem měla na střídačku krátké a dlouhé powernapy. Lidi přicházeli na pokec a zase odcházeli. Vychillovaný den. Ale z druhého dne si moc nepamatuju. To kvůli tomu, že Barča na baru do mě cpala jeden Hugo Spritz za druhým tak rychle, že celý večer jsem se pak musela držet Filipa S, abych nespadla na zem. Druhou půlku večera mě pak držela Anička. Takže tímto oběma znova děkuju. Nejsem úplně ta nejlehčí na držení. Vím to. Pocitově ale ten den i večer fakt stál za to. Cítím, že jsem si ho celkem i užila…

Třetí den. Obdivovala jsem lidi, kteří zvládli po ránu dát ranní běh, jógu, meditaci, a ještě vypadali plný elánu a energie. Někteří si udělali ještě pěší výlet do Pičína. Nevím, jak to děláte, ale jste fakt dobrý! Postupně jsem se probouzela z předchozí noci a měla jsem v hlavě jen takové útržky vzpomínek. No, raději se nepřemáhala. Odpoledne mě čekalo totiž povídání O Vietnamcích s Vietnamci. Spunktovali jsme to prý s Trang a Aničkou předchozí večer.

Tak se nás pak sešlo asi 20-30 lidí kolem jedné lavice. Lidi měli různé dotazy na fungování vietnamské mafie, rodiny, tradice, kultury. Hodím Vám sem pár odpovědí:

„Ne, neznáme se všichni navzájem.“

„Ne. Tenhle Nguyen není můj příbuzný. Ani tamten není.“

„Jasně. Pošlu ti klidně link na recept na závitky.“

Hodina proběhla docela rychle a přemýšlíme, že příští rok věnujeme tomuto tématu trochu víc časoprostoru, pokud Kuba B. bude souhlasit.

Na hlavní scéně během stmívání jsem zpozorovala větší aktivitu, tak jsem se šla podívat, co se děje. Bohdan přednášel zrovna svoji napůl improvizovanou básničku moderní doby a navzájem s kapelou, která se připravovala na podiu, si stříleli verše jedna za druhou, mezi sebou. Dost hustý!

Po krátkém tanci jsem šla na bar pro pití, objednala si další Hugo Spritze, nechala je tam, protože jsem v mezičase viděla, že pustili v kulatém stanu Just Dance. Sice z Youtubu, ale Just Dance! To se nešlo nepřidat.

S Aničkou a dalšími lidmi jsme pustili první písničku a po pár minutách nás bylo na parketě 20. Synchronizovaně jsme tancovali podle pokynů postaviček na obrazovce a k mému překvapení tam bylo na parketě víc kluků než holek! Tohle bylo absolutně nejlepší program, který se na celém Hacker Campu objevil. Nevím, kolik písniček, ani jak dlouho jsme tancovali, ale lidi byli úplně propocení a roztančení! Šla jsem se vysprchovat a spát tak ve 4h ráno a na Jungle stage ještě zněla hudba (Fil. Tenhle rytmus bych poznala všude). Na druhé straně se lidi zase stáhli k ohni a zpívali a povídali si dál.

Ještě do teď mi z toho všeho bolí pánev, záda a za krkem. A nejsem určitě sama. 😀

Organizátorům tímto děkuji za skvěle naplánovanou fest-ish ne-konferenci. Byla to po dlouhé době fakt parádní akce, na které jsem byla. Doufám, že mě tam zase příští rok pustí. Koneckonců, byla jsem letos hodná. 😀