Posr*ný den recruiterky

Znáte to, když se jednoho rána probudíte. Jste lehce nevyspalí, trochu unavení a máte pocit, že to dneska nebude úplně ono? Tak to se mi dneska stalo.

Ráno se probudím celá pomačkaná a nevyspalá. Jdu na wc. A samozřejmě, co se přitom tom dělá? Checkuju si svůj pracovní email.

„Omlouvám se, ale rozhodl jsem se…“ Vykukuje na mě náhled emailu od jednoho DevOpsáka.

Dál už to nemusím ani číst. Přesně vím, co následuje. Skvělý! Jeden slibný kandidát je out. Polovina týmu se pak nahlásila na Slacku, že nepřijdou do officu (chodíme tam 2x týdně), protože jedna si chce udělat vlnky na večerní party, druhá má schůzku v bance a třetí má zkoušku. Na to mi manžel oznámí, že bychom na tu stejnou večerní party měli jít taky. Nevědět to od Djelky, že dress code je tam Gala, tak přijdu mezi nimi v džínech po TM caffé. Jako člověk, který má lehké OCD, to nenesu úplně dobře, ale dobře. Svět se zatím nezhroutil.

Rychle do sebe kopnu čaj a vyrážím na cestu. (Ještěže jsem nečekala na rodiče, aby si přijeli pro vrtačku, proto by jinak měli už minutu zpoždění!). Venku (ne)krásně sněží. Jsem zabalená jak na severní pól. Říkám si, jaké štěstí, že mám tyhle UGG, protože je v nich fakt teplo. Akorát si musím dát pozor, protože trochu kloužou a mám bílý kabát… Ještě jsem nedokončila ani myšlenku a vesmír jako by mě vyslyšel. Natáhla jsem se jak dlouhá, tak široká na chodník před domem pana Vietnamce. Jestli se někdo koukal, musel se docela pobavit.

„FUCK!“

Proč jsem nešla po té posolené silnici?! V tramvaji klasický zimní smrad. Dorazím jakž takž včas do práce na první call. Mám málo baterie na mobilu. Musím si rychle nabít.

Otevřu skříň. Beru nabíječku na Macbook a ať se koukám, jak se koukám, kabel na mobil tam prostě není! Ptám se holek, jestli ho uklidily. Jo, uklidily. Ale do svého batohu. Tam je mi teď prd platný. Ta, co ho má, dneska nepřijde. Sháním kabel po Hubu. Nikdo nemá kabel.

Snad těch 50 % bude stačit na ty 3 cally. Naštěstí po 2 prvních callech se kamarád ozval, že mi může nabít ze svého kabelu z nového Macbooku. (Proč nemůžou být všechny konektory stejný?!) Mobil nabral trochu šťávy a je připraven na další překážky. Když si člověk myslí, že je vše v pořádku, tak internet spadne. Musím na mobilní internet. Baterka ubývá.

Pak mi jedna polovina klienta zruší oběd, kvůli kterému jsem se táhla do Hubu, kde není dneska pořádný internet a nemám kabel na mobil a během cesty jsem spadla. Skvělý! Asi někoho seřvu. Ostatní členové hubu jako by vycítili moje agresivní energii a vyhýbají se mi velkým obloukem. Naštěstí druhá polovina klienta potvrdila příchod… o 20 minut později.

Kandidáti odpadávají z výběrka jako mouchy po Raidu.

Kandidát nezvedá mobil na domluvený čas.

Kandidát chce moc peněz. Moment! Tohle už je normální úkaz.

Jsou teprve 3h odpolední. Jsem zvědavá, co na mě chystá ještě večer a noc. Zajede mě auto? Tramvaj? Okradou mě? Nechám se překvapit.

#firstworldproblems

 

Advertisements
Posr*ný den recruiterky