Prosím, prosím, nesedej si ke mně…

Taky to znáte? Jdete z práce domů. Těšíte se na těch 40 minut ticha se sluchátky v uších, kdy jste v MHD, pozorujete ostatní lidi, občas se jim smějete, nebo si čtete knihu, chytáte si pokémony a najednou si k vám přisedne někdo známý a začne si s vámi povídat. Vy cítíte tu povinnost mu to oplatit, takže celou cestu mluvíte o počasí, smalltalkujete a když nastane ticho, tak je to oběma trapný, takže si zase vymyslíte nějakou větší blbost, než kterou jste řekli před chvílí.

Já se těmto situacím snažím vyhýbat tím, že čumím celou dobu do mobilu, a když zahlédnu někoho, koho bych měla znát, tak do toho mobilu čumím ještě intenzivněji. V koutku své černé duše doufám, že si mě ten dotyčný nevšimne a budu mít klid na celou cestu. Nebo když odcházím z práce, tak se snažím odejít tehdy, kdy nikdo jiný neodchází. 😀 (Není to nic pro vám holky, jen mám ráda svůj klid v MHD.)

Já vím. Zní to blbě. Zvláště když dělám v oboru, kde je intenzivní kontakt s lidmi. Nevím, jestli to někdo taky řešíte, ale čím déle jsem v náboru, tím méně jsem sociální. Jsem přecitlivělá na hloupé lidi, na zbytečné small talky a na neefektivní využití času. Taková ta doba, kdy jsem sedávala v kavárnách, klábosila o něčím životě, už jsou tytam. Když se někdo se mnou chce sejít, vyměním si s ním několik emailů, abych zjistila účel setkání a jestli mi to bude stát za to věnovat mu čas.

Projevuje se to i v osobním životě. Naštěstí je manžel úplně stejný asociál, takže když si nemáme co říct, oba dva koukáme do mobilu nebo hrajeme Nintendo. Myslím, že články typu – neměli byste držet mobil v ruce celý den, kazí to vztahy – jdou velkým obloukem kolem nás. Ale co potom, když jsme u příbuzných na návštěvách? Absolutně nevím, o čem si s nimi mám povídat. O práci nemůžu, kdo není v oboru, tak tomu stejně nebude rozumět. „Co jsi dělal minulý víkend“ nebo „Cos viděl ve čtvrtek v kině?“, to se probere za 5 minut. Pak tam jen sedím a čumím. Vymýšlení témat na rozhovor mi zabírá ohromné množství energie.

Kdo mě znáte z konferencí nebo meetupů, tak si nejspíše řeknete, že popisuju úplně jiného člověka. Ale na těchto akcích jsem ve svém živlu. Vím, o čem s ajťáky mluvit, co je nového, nějaké drby, články z IT světa, TV série z Netflixu, tahle firma, tamta firma, tenhle a onen člověk, jak mě ajťáci štvou atd. 😀

Mezi normálními lidmi jsem největší introvert světa. Neřeknu za celý den třeba ani slovo.

Takže mám pár dotazů.

  • Jak řešíte tyto situace, kdy si nemáte s tím člověkem co říct, ale stejně tam musíte sedět a bavit ho?
  • Je na to napsaná nějaká dobrá kniha, ve které by byly vyjmenovaná témata na small talk?
  • Kdo zažívá stejný problém v recruitmentu? (To jen abych se necítila sama blbě.) 😀
  • A jak se dá mysl přenastavit tak, aby si myslelo, že small talky jsou dobrý a neubírají mi energii?

A nejde o to, že bych lidi neměla ráda, takže doufám, že nikdo nepřijde s tím argumentem „Když máš ráda lidi, tak to jde samo.“

Advertisements
Prosím, prosím, nesedej si ke mně…

Poprosím zase po delší době o pomoc. :)

Naše skvělá kolegyně Lenka se dostala na svou dlouho vysněnou stáž a rozhodla se odejít. Přejeme ji hodně štěstí a ať se jí v nové práci líbí. Na druhé straně jsme trochu smutné, protože už ji nebudeme mít v týmu.

Hledám za ni proto náhradu na pozici IT Researchera na part-time i full-time.

Kdybyste o někom věděli: pozitivní, energický, spolehlivý, důvěryhodný a rychle se učící, tak prosím směřovat k nám do týmu. Všechno naučíme a ještě víc.

Businessu je hodně. Máme spoustu zajímavých projektů/klientů. Chodíme na různé akce, IT i non-IT. Nudit se nebudete.

Náplň práce?

  • Učit se základy IT, abyste věděli, s kým máte tu čest.
  • Hledání, kontaktování kandidátů online i offline
  • Chození na meetupy, konference a večírky

Hledáme někoho, kdo

  • Nebere věci tak vážně
  • Má smysl pro (černý nebo ironický) humor
  • Snese trochu toho stresu
  • Nevzdává se po prvním až x-tém neúspěchu
  • Kdo si najde cestu k tomu mít rád recruitment a dělat ho se srdcem.

Někdo se ptal minule na benefity

  • Skvělý tým (Zažily jsme spoustu společných zážitků v práci i mimo práci)
  • Neomezená dovolená (Fakt jakože neomezená, ale nesmí to samozřejmě ovlivnit tvoje výsledky)
  • Absolutní flexibilita v tom, kde a kdy pracuješ (No absolutní ne, někdy se musíme taky vidět osobně, že jo. 🙂Většinou v úterý.)
  • Občerstvení v práci (máme Senchu, Vietnamskou kávu a spoustu dobrůtek z našich cest i z Hubu)
  • Gurmánské firemní akce (Máme rády dobré jídlo. Takže se naše akcičky bez toho nikdy neobejdou. Navrch můžu nabídnout kurzy vaření vietnamské kuchyně 🙂

Podrobnosti ráda povím osobně/po telefonu. Co bude vyhovovat víc na první představení. Máme nějaké stoly v Impact Hubu, Praha 5.

LinkedIn nebo CV posílejte na luu.ly@3queens.cz.

PS: Silná játra třeba taky nejsou k zahození.

 

Poprosím zase po delší době o pomoc. :)