Když se chce, tak to jde… po večerech

Sedím si tak v Hubu. Koukám na emaily. Najednou mi tam přistane zpráva z LinkedInu od člověka s vietnamským jménem. Rozkliknu ho a zpráva začíná:

„Ahoj chi! …“

Rozplývám se radostí, jako kdyby mi někdo dal sedací vak Snorlaxe.

Pro pochopení kontextu: „chi“ je ve vietnamštině oslovení „starší sestra“. Ve Vietnamu se oslovení liší dle věku, a taky dle postavení člověka, kdy „starší“ má vždy respekt od „mladšího, „zákazník“ má respekt od „obsluhy“. Tím, že mě nazval „chi“ mi ukázal, že ke mně chová úctu a respekt.

„… hledám nový projekt v JS. Nemáš pro mě něco?“

No jasně, že mám! Že váháš! Takže jsem si s ním zavolala. Zjistila jsem, že IT ani nestuduje. Vše se učil po večerech, protože si řekl, že zkusí programování, a pak už u toho zůstal. Chodil na různé veřejné přednášky od firem, a pak získal práci jako junior vývojář v jedné firmě. Teď se chce posunout dál. Osobnostně super. Dělal předtím sales. Tak si říkám, dobrý kluku! Dosadím ho ke svému klientovi a všichni jsou happy.

Vzpomenu si přitom na poznámku od kamaráda, který si mi někdy v minulosti stěžoval, že hledal nějaké zdarma kurzy programování pro začátečníky, ale všechny jsou určené jen ženám.

Pozoruju poslední 2-3 roky iniciativu dostat více žen do IT. To se tak rozmohlo, že díky tomu vznikly Rails girls, Czechitas, Pyladies („Code of conduct“ a kvóty – ale to nebudeme v tomto článku rozebírat). Určitě jsou tu další kurzy, ale z doslechu (a vyzkoušení – Rails Girls) znám jen tyto 3.

Proč tady nejsou zdarma kurzy i pro muže? Nemyslím rekvalifikační kurzy od úřadu práce, ale takové jako jsou třeba Czechitas. Pravidelné veřejné kurzy, dobře by se o tom vědělo, muži by byli podporováni, aby tam chodili a učili se programovat. Co udělat třeba „IT Man!“? (číst jako it men jako ten film „Ip Man“) Nebo udělat ty kurzy pro ženy i muže dohromady. Zdarma.

Myslím, že IT firmám by teď bylo jedno, jestli naberou muže nebo ženu. Hlavně když ten dotyčný člověk/ta dotyčná člověčice dá dohromady kód, který má hlavu a patu a funguje. (Nebo je tady nějaká firma, která už zavedla kvóty?)

Tohle jsem vyslovila nahlas jako nápad na jednom HR meetupu (jediný, na který chodím). Ihned se ozvaly názory, že muži jsou schopní dohledat si všechno sami, nebo že se tolik nestydí chodit na konference a meetupy, kdežto ženy se necítí ve své kůži být v prostoru plném mužů. Měly pak pocit, že jim to nejde, a brzo by to vzdaly. Proto děláme separátní školení pro ženy. Budou se pak lépe zapojovat. Také se firmám lépe podporují projekty, které mají jasný purpose. Tento názor, prosím, řekli muži.

OK, OK! Relax man!

Cítila jsem se skoro, jako kdybych jim zabila štěně. Něco ve smyslu: „Jak můžeš tohle vůbec říkat?“ A proč bych nemohla říct nahlas, že potřebujeme kurzy programování i pro muže zdarma? Muži se to mohli naučit na škole, na vejšce, sami. A ženy ne? (Kdybych se učila nějaký IT obor, a tohle slyšela, urazila bych se.)

Snažíme se tady bourat stereotypy a pomáhat ženám do IT, ale stereotypy kolem mužů zůstávají. Co takhle to vzít za druhý konec a ukázat ženám, že muži také potřebují pomoc při procesu učení? Že muži i ženy jsou na tom stejně, co se týče začátků, a kam člověk dojde, to je čistě na něm? Nemyslíte, že by tohle bylo lepší? Jaký na to máte názor?

Ptám se také jako malá žena vietnamského původu z chudé rodiny, to je snad dostatek předpokladů na to být členem znevýhodněné skupiny: „Nechcete někdo založit zdarma kurzy programování pro muže?“ Potřebuju víc vývojářů. 🙂

Advertisements
Když se chce, tak to jde… po večerech