Férová firma?

Minulý pátek jsem byla na HR Meetupu, který pořádá Jeanne. Koná se každý první pátek v měsíci a bavíme se na téma práce, pracovní prostředí, future of work, performance review apod. No, klasika. Poslední téma před létem byla remote práce. Před létem se to celkem hodí. 😀

V poslední době to velké firmy jako IBM nebo Honeywell vzaly docela radikálně a zrušily všechny remote práce… Nebo aspoň to takhle prezentovala média. Měli jsme představitele z IBM a Microsoftu, aby nám odvyprávěli svůj příběh.

Pravdou je, že IBM zavedlo on-site práci pro marketing oddělení v USA. Jak to potom bude pokračovat pro další oddělení, to ještě uvidíme. To vše má podpořit kreativitu a podle studie z Harvardu vznikaly nejzásadnější objevy tam, kde se vědci setkávali. Říká se tomu Water Cooler effect – setkávání v kuchyňce. Uvidíme, jaký efekt to bude mít tady.

Microsoft svým lidem na druhou stranu stále nabízí flexibilitu v této oblasti. Takže nic zásadního se tam nezmiňovalo.

Když přišel na řadu Honeywell, bylo to zajímavé. Znáte ten příběh o CEO, který přišel jednou náhodně do jedné z jejich poboček a nenašel v officu nikoho kromě recepční? To byl ex-CEO Honeywellu. (Ne, že by ho, kvůli jeho spontánnímu rozhodnutí jet nečekaně zkontrolovat dění v terénu, učinili „ex“.) Když viděl prázdnou budovu, byl lehce otřesen: “Proč zaměstnanci vůbec do officu nejezdí? Jak máme dělat inovace, když se nebudeme vůbec setkávat?”

(Nebo si mohl taky říct něco úplně jiného, ale tohle je oficiální verze.)

Tak si udělali research a podle nasbíraných dat se rozhodli, že remote práci zruší všem. Taky uvedli, že Water Cooler effect byl jedním z důvodů.

Je zajímavé, jak vnímají tyto změny lidi shora, a pak jednotliví lidé zdola. Někomu samozřejmě nevadí docházka do officu, ale ti, kteří mají celodenní cally, včetně nočních hodin, protože ČR a USA… A druhý den mají být v 9h ráno v práci a odejít mohou až v 5:30. Přijde mi to trochu vytržené z kontextu. A mají 2(?) dny home office/remote ročně, o které musí požádat předem HR a management. How cool is that?! (Zdroj informací raději nebudu jmenovat, ale má zkušenosti s prací v Honeywellu.)

Připadalo mu (tomu člověku) nespravedlivé, že i když dá té firmě něco navíc, stejně to nikdo neocení. To něco je myšleno – čas a energii strávenou prací, kterou by mohl normálně odmítnout, protože je mimo pracovní dobu. Místo toho se té práce ujme. Nevidí však žádnou pozitivní zpětnou vazbu.

Hned jsem si vzpomněla, jak jsem jednou musela řešit svou pondělní nepřítomnost v officu, když jsem celý víkend strávila na konferenci, včetně after-party. (Ano, omluvila jsem se včas.)

Kdo chodíte na konference, tak víte, že nejlepší známosti a konexe potkáte až na těchto party. Networking tomu běžně říkají. Já mám raději slovní spojení „making friends“. Nejlepší kandidáty a klienty jsem většinou získávala postupně přes přátele, které jsem potkala na těchto akcích.

Anyway, byla jsem nařčená za to, že jsem nepřišla do práce. Bylo mi naznačeno, že ví, že jsem minulou noc trochu přebrala a že to není dostatečný důvod si vzít home office. V tu chvíli mi úplně zasvítila v hlavě kontrolka: „Proč tady dělám práci navíc o víkendu, když moji kolegové tráví čas odpočinkem, a nakonec dostanu akorát vynadáno?!“ Řekněte, kolikrát se Vám stala taková pitomost v práci, která Vás úplně demotivovala k tomu, dávat cokoliv navíc té firmě?

Jasně. Nejlepším řešením by bylo si to tehdy na rovinu říct, co si myslím. Byla jsem ale v šoku, takže jsem ze sebe nedokázala dostat ani slovo. (V hlavě jsem kopala nohama na všechny strany. 🙂 )

Bude se teď něco podobného dít v těchto firmách? Uvidíme. Budu bedlivě sledovat. Upřímně, tohle zavedení povinného chození do officu mně osobně připadá spíše jako potřeba micro-managementu shora.

Přemýšlím, co mi na zrušení home officu vadí nejvíc, a myslím, že je to ta nedobrovolnost a nedůvěra. Já bych do officu klidně chodila každý den od rána do večera, kdyby mi to dávalo smysl. Ale takhle…

Jak to říkal Martin Palička z Etnetery? „Raději tady budu vytvářet pracovní prostředí pro 97% lidí, kteří budou poctiví a dají do toho vše, než pro 3% lidí, kteří by tak či tak podváděli.“

No, nakonec jsem si založila svou společnost, kde si pravidla určuji sama.

PS: Jasně, že někomu remote práce nevyhovuje, či se na to ani nehodí. Nebo jsou práce, u nichž home office nejde – třeba ve výrobnách a továrnách. Asi těžko nařežete nějaké plasty vzdáleně. U těch profesí a lidí, kde by remote práce šla, nevidím důvod, proč ho aspoň částečně neumožnit.

PPS: Pozor! Remote práce neznamená jenom home office.

Advertisements
Férová firma?

Musím říct, že letošní Wisephora byla dost intenzivní…

Ráno, ještě trochu unavená z warm-up party předchozího večera, jsme s Filem přijeli na místo činu, kde se měla konat ta velká show. Byla jsem fakt zvědavá na prezentace, které tam budou, protože podle všeho už jsme vyčerpali témata minulý rok.

Ale opak bylo pravdou. Prostory La Fabrika byly mnohem komornější, takže to házelo i zdání větší zaplněnosti účastníky. Na přednáškách jsem se náramně bavila a vydržela jsem sedět snad na všech. Musím vypíchnout pár poznatků, nebo to byly aspoň věci, které mě zaujaly natolik, abych si je pamatovala.

Dan Franc a jeho mraveniště.

Ještě hned na začátku pouštěl video slavné křižovatky v Hanoji, za což u mě dostává bonus point. Samozřejmě křižovatka jela i bez osoby řídící dopravu.

Hanoi-Vietnam-Crazy-traffic

Ale zpět k mravencům. Bylo dobrý pozorovat rozdíl v chování mezi mravenci a lidmi. U mravenců prý také 20% vůbec nepracuje nebo dělá opak toho, co by mělo. Třeba když nesou jeden list, tak 1 z 5 třeba jde na opačnou stranu, než by měl. Lidem jste dali kostky na stavení mostů a ten most vypadal spíše, jako kdyby tam ty kostky někdo náhodně pohodil. Aneb i když jste jim zadali nějaké úkoly, vždy tam vstoupil ten lidský faktor – „nutkání být kreativní“ nebo „aby to bylo rychle udělané“. Musím se na mravence podívat někdy pořádně na zahradě.

Dále bylo zajímavé podívat se do finančního ohodnocení, (jak tomu říkali?) nejsvobodnější firmy? Pavol Lupták velmi hezky ukázal vše na číslech. To rozdělení mi přijde férové. Tenhle slide mi přišel nejpraktičtější. Jinak samozřejmě další atributy, které přispívají k tomu, aby u vás někdo dělal: smysl práce, svoboda výběru projektu, neomezená dovolená, časoprostorová flexibilita/volnost, žádné direktivní řízení, přímost atd. To už jsme slyšeli několikrát.

odmeny

Teď když zpětně čtu program, tak ten druhý úsek si pamatuju jen matně, protože další úsek, kde byl Karel Janeček, Jirka Fabián a Dan Steigerwald byl tak silný, že vymazal dojmy z předchozích přednášek. Teda aspoň u mě.

Karel Janeček a jeho Demokracie 21 pro spravedlivější rozhodování, kdy volič má k dispozici více než jeden hlas a někdy i plus jeden negativní hlas. Třeba volby nového prezidenta(21): „Kohokoliv jen ne Zemana“. 1 pozitivní pro Štogla, 1 pozitivní pro Chaloupka a 1 negativní pro Zemana. (Uvádím čistě jako příklad. Můj politický názor si nechám pro sebe. 🙂

Tyjo, možná letos půjdu i volit. Trochu mě pan Janeček navnadil.

Steida samozřejmě přednášku o demokracii úplně rozstřelil tím, že demokracie prostě nefunguje, a začal svou přednášku o anarcho-kapitalismu. Znova opakoval, že je to ne-nadvláda a není to bezvládí. Daň je zlo. Pojďme zvolit více prezidentů nebo žádného. No klasika. Znáte Dana.

Co mě rozstřelilo bylo selfie 2 policejních důstojníků, co zachránili jednoho opilce tím, že si ho odvezli domů, nafotili se jeho mobilem, aby mu druhý den mohli ukázat, co se stalo. 😀 Ano. Tohle přesně znamená „Pomáhat a chránit“. Furt čekáme na tu policejní aplikaci, o které mluvil minulý rok. Dane?

DBKSgpUW0AA32Nu

Filemon měl improvizovanou prezentaci, takže do úterý rána neměl ani slide, ale pak to šlo samozřejmě hladce. Z jeho prezentace jsem pochopila, že ty krásné spící princezny má cenu probouzet. Jako příklad uváděl Topmonks, který všem dával self-management, ale chyběl tam prvek self-organization. Tyto princezny stojí za to probudit a zachránit.

2329919-img-spanek-zena-brunetka

A pak jsou tady ty ošklivé spící princezny jako IBM, o kterých říkal, že můžeme nechat umřít, nebo zatuchnout. Jsem si docela jistá, že to v jeho podání znělo mnohem vtipněji.

fat-sleeping

Jezevec aka Kapitán aka Petr Pouchlý se svým jobcraftingem taky zaujal, akorát už nevím čím? Určitě to bylo něco s hledáním práce, která vás nejen baví, ale taky vám musí jít. Taky by bylo dobrý, kdyby vám dokázala zaplatit účty a dělala prospěch i jiným lidem. Klasické ikigai.

Petr Kadlec nám to pak krásně vše zakončil výletem do mozku přes neurovědu. Líbila se mi myšlenka, že „hledání ultimátního a trvalého štěstí v životě je jako hledání svatého grálu“. Jsem si jistá, že tuhle pravdu známe všichni.

Pozastavila jsem se pak nad jeho rozdělením musím a chci. Samozřejmě musím platí pro činnosti, u kterých nám to nedává smysl, a chci je prvek, který nám to štěstí přináší. Musím přiznat, že dost často v mé práci převažuje ten prvek musím. Vůbec však nemohu tvrdit, že bych nebyla šťastná.

Jsou věci, které člověk zkrátka udělat musí, i když ho nebaví. Třeba chození na poštu nebo úřady. Repetitivní administrativní práce spojená s mojí prací. To jsou věci, kterým se nevyhnete. Jasně, že na to můžete najmout jiné lidi, kteří to udělají za vás. Ale za chvíli byste ztratili přímý vliv na svůj život a ani byste nevěděli, jak se dělá rezervace do restaurace. Nejsem zastáncem “dělej jen to, co chceš.”

Nemohu říct, že jsem 100% času šťastná se svou prací, samozřejmě. To není snad nikdo, nebo je někdo z vás pořád šťastný v práci? Vidím však smysl a cíle, které jsem si vytyčila. A věřím, že člověk by na sebe měl být tvrdý, aby se neustále posouval dál. Jinak zakrní. Proto se kupí někdy to „musím dokončit ty reporty“ nebo „musím zadat ty informace do databáze“, abych mohla dojít k tomu „chci vám změnit život tím, že vám najdu práci, kterou budete chtít dělat a budete šťastný/šťastnější.“

Tož byla chvilka filosofické debaty sama se sebou. Po prezentacích se samozřejmě rozjela after-party. Na zahradě probíhaly příjemné diskuze na témata kapitalismu, vzdělávání, kdo co zastává, víra vs fanatismus, systémové korupce, proč všichni tvrdí v poslední době, že je něco „disruptive“ atd. Rozhodně zajímaví řečníci i obecenstvo, se kterým jsem si krásně vyměnila názory.

Příští rok zase a ještě lépe?

 

Musím říct, že letošní Wisephora byla dost intenzivní…