NĚKDY MĚ STÁLE UDIVUJE PŘÍSTUP NĚKTERÝ ZAMĚSTNAVATELŮ…

„My jsme cool firma. U nás budou chtít všichni pracovat.“

„Máme skvělý produkt. Používáme cutting-edge technologie. Ani nechceme někoho, kdo by vyloženě trval na tak vysokém platu.“

Ach bože. Toto je přístup jak za dob Taylora. Přistupme k věcem vědecky. Když uděláme věci správně, tak se správné věci budou dít. Kauzalita v tomto případě odjela na dovolenou za devatero galaxiemi. Dvojnásob to platí v IT.

Teď už neplatí, že zaměstnanci běhají za firmami jako pejskové a žadoní o práci. Situace na trhu je právě opačná. Firmy nyní bojují o nedostatek talentů (samozřejmě píšu jen ze své perspektivy jakožto recruiterka v IT). Nicméně si myslím, že hodně z vás se mnou budou souhlasit, že najít dobrého ITáka je teď fakt těžký!

Nejhorší věc, kterou jsem vypozorovala na meetupech a konferencích, byla to, že spousta lidí se bavila jen se svými přáteli, kolegy, známými a neměli odvahu, možná ani chuť se jít seznamovat. Přitom prostor k této aktivitě byl.

Nejvíc mě to překvapilo na poslední Topmonks caffé, kdy přišlo nejvíc recruiterů (celkem jsem napočítala 5) za celou dobu jeho existence. Všichni se po prezentaci zvedli a odešli domů, aniž by nějakému ITákovi řekli „ahoj“. Proč potom teda chodí na tahle setkání?

Nestačí někam jít, postavit si tam stánek/udělat prezentaci a čekat, až k vám některý z těch lidí přijde, dá vám na sebe dobrovolně kontakt a řekne, že může začít pracovat zítra. S tímhle asi moc neuspějete. Pokud chcete dělat recruitment pořádně, musíte vyjít ze svého „comfort zone“. Jít za cizími lidmi, oslovit je, začít se s nimi bavit.

Advertisements
NĚKDY MĚ STÁLE UDIVUJE PŘÍSTUP NĚKTERÝ ZAMĚSTNAVATELŮ…